Gayle King, poslední z dospělých, odchází. Late Show Stephena Colberta – poslední zbytek duše CBS, nebo alespoň její drzosti – má být zrušena příští květen. Zaměstnanci jsou propouštěni po desítkách a, jak už to bývá, nejdřív odcházejí ti, kteří dávali stanici barvu a svědomí. Chodby Black Rocku (tak se přezdívá manhattanské centrále CBS) musí znít prázdnotou. Co zůstává, je impérium klimatizace, tiskových zpráv a slabého pachu po minulosti.

CBS se zrodila – jako všechny americké instituce – z jedné mužské chamtivosti. William S. Paley, syn továrníka na doutníky, chtěl víc kouře, víc lesku. Koupil upadající rozhlasovou síť ve 20. letech a přetvořil ji v nejelegantnější kulturní stroj v zemi. Pod Paleyem nebyla CBS firmou; byla estetickým ideálem. Rozhlas mu dal zpravodajství, televize mu dala svět – I Love Lucy, The Twilight Zone, All in the Family, MASH*. Jeho žena Babe Paleyová, jedna z „labutí“ Trumana Capoteho, proplouvala padesátými léty jako společenská světice a proměnila manželovo impérium v nekonečný koktejl. Byli Kennedyovými katodové trubice: vkus, peníze a bezohledná kontrola převlečená za veřejnou službu.

Ale Paley, přes všechen svůj šarm, chápal něco zásadního: důvěryhodnost. Chtěl respekt, váhu, která by z CBS udělala víc než jen zábavu. Najal tedy Edwarda R. Murrowa, novináře, který vysílal z Londýna během Blitzu s cigaretovým kouřem v každé větě. Murrow přinesl „gravitas“, váženost – to vzácné americké slovo, které neznamená chytrost, ale odvahu. Jeho demontáž senátora McCarthyho v roce 1954 byla křtem CBS ohněm – důkazem, že televize může bojovat za pravdu a mít přitom sledovanost.

Po Murrowovi přišel Walter Cronkite, který z televizních zpráv udělal evangelium. Když Cronkite řekl „And that’s the way it is“, Amerika mu věřila – a na chvíli to tak opravdu bylo. Plakal ve vysílání, když zabili Kennedyho, povzdechl si, když padl Vietnam, a usmál se, když člověk vstoupil na Měsíc. Cronkite byl otcem národa, který už otcům nevěřil. To byla éra Tiffany – CBS zářila jako šperk: drahá, důstojná, věčná.

A pak, jako u každého impéria, přišel úpadek.

Paley zemřel, dědicové promrhali karty. Vedení převzali úředníci v kravatách a televize začala požírat sama sebe. Dan Rather, kdysi nejodvážnější reportér Ameriky, se stal tragickou postavou – donucenou odejít poté, co zpochybnil vojenskou minulost prezidenta. Oko začalo nervózně mrkat. Nastoupila kabelová televize, potom internet, pak streaming – každá vlna další připomínka, že televizní síť patří minulosti, ne budoucnosti.

Přesto se CBS držela. Stala se domovem procedurálního pohodlí: NCIS, CSI, Blue Bloods. Síť, která kdysi riskovala s Murrowem, teď nabízela detailní záběry na týdenní rozřezanou mrtvolu. Staré Oko se změnilo v lupu – hledělo jen na důkazy, ne na smysl.

Současné rozkládání nepůsobí jako krize, ale jako pomalé vymazávání. Odchod Gayle King je symbolický – byla jednou z posledních osobností, které dokázaly působit s teplem a autoritou bez ironie, novinářkou, která uměla proměnit ranní vysílání v něco skutečně lidského. Gayle King je známá svým empatickým, ale pevně profesionálním stylem rozhovorů – dokáže být přímá, aniž by působila tvrdě, a její klidná autorita jí vynesla pověst „morálního ohniska“ ranního vysílání CBS. Blízká přítelkyně Oprah Winfreyové, s níž sdílí jak osobní, tak profesní historii, představuje King pro americká média generaci novinářek, které si vybudovaly důvěru veřejnosti díky autenticitě, spolehlivosti a důrazu na lidský rozměr zpráv.