Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Ulehčeme zimu lidem bez domova

31. 10. 2025

čas čtení 4 minuty

Milí dárci a podporovatelé Armády spásy,

zima je pro lidi bez domova nejkrutějším obdobím roku. Mrazivé noci často rozhodují o tom, zda člověk přežije do dalšího dne. Každý rok se proto snažíme být nablízku – s teplým oblečením, horkou polévkou, čajem, spacáky nebo nouzovým přístřeším.

Když teploty klesnou hluboko pod nulu, i malá pomoc může znamenat obrovský rozdíl – mezi promrzlou nocí a teplým místem, kde se dá vydechnout.

V našich denních centrech, noclehárnách a azylových domech nabízíme bezpečí, teplo a lidskou blízkost těm, ktěří by jinak zůstali venku sami.

Zkuste si představit, jaké by bylo spát v zimě u otevřeného okna – i pod peřinou by to bylo těžko snesitelné. Pro mnoho lidí je to ale realita, a proto začínáme s naší tradiční kampaní Ulehčeme zimu lidem bez domova.

Vyberte si, čím chcete přispět a pomoci – spacákem, teplými botami, spodním prádlem nebo stanem.
Každá koruna se promění v konkrétní pomoc tam, kde je právě nejvíc potřeba.

Děkujeme, že pomáháte.

Kompletní výbava (10 000,-)

Stan (5 000,-)

Zimní boty (2 500,-)

Spacák (1 250,-)

Šála, čepice, rukavice (750,-)

Spodní prádlo (500,-)

(foto je pouze ilustrační)

Pomoc na poslední chvíli

Pavel nikdy nečekal, že skončí na ulici. Ještě před rokem měl práci i malý byt. Ale když přišel o zaměstnání a dluhy začaly růst, situace se rychle vymkla kontrole. Nejprve si říkal, že to zvládne, že je to jen přechodné. Jenže krátkodobé brigády nestačily, nájem nezaplatil a nakonec zůstal úplně bez domova.

Několik týdnů přežíval venku. Přespával v parcích, u nádraží, v opuštěných domech. Hlad se stal každodenním společníkem, stejně jako žízeň a neustálá zima, která se mu zarývala až do kostí. Každý den byl bojem o přežití a Pavel začal ztrácet sílu i vůli pokračovat.

Jednoho lednového odpoledne dorazil do Nízkoprahového denního centra J. Korbela v Brně. Sotva stál na nohou, oblečení měl promočené a jeho pohled byl prázdný, jako by se už smířil s tím, že to dál nepůjde.

Pracovníci centra reagovali okamžitě. Posadili ho do tepla, dali mu hrnek horkého čaje a misku polévky. Každá lžíce jako by ho trochu vracela zpátky do života. Dostal možnost vysušit si věci, osprchovat se a chvíli v klidu odpočívat. Po dlouhé době zažil pocit, že je na bezpečném místě, kde se nemusí bát ani zimy, ani posměchu.

„Pro člověka, který dlouho žil venku, je i obyčejný hrnek teplého čaje nebo možnost osprchovat se obrovskou vzpruhou. Vrací mu to důstojnost,“ říká Bohuslav Karl, vedoucí přímé práce Armády spásy v Brně.

Největší pomoc ale přišla v rozhovoru. Sociální pracovníci si k němu sedli, vyslechli ho a společně hledali řešení. Nabídli mu podporu s noclehem, vysvětlili, jak může zažádat o dávky, a ukázali, že má šanci znovu získat kontrolu nad svým životem. Dali mu něco, co už skoro ztratil - naději.

„Naším cílem není jen poskytnout základní pomoc, ale ukázat lidem, že mají cestu zpátky. Že na to nejsou sami,“ doplňuje Bohuslav Karl.

Když Pavel odcházel, otočil se ke dveřím a řekl potichu: „Myslel jsem, že už je konec. Dneska jste mi dokázali, že ještě není.“

Takové příběhy ukazují, jak zásadní roli má Nízkoprahové denní centrum J. Korbela v Brně. Nejde jen o jídlo, teplo a hygienu. Jde o okamžik, kdy se člověk na hraně zoufalství setká s pomocí, která přijde právě včas. O prostor, kde se lidé z ulice mohou nadechnout, získat sílu a znovu uvěřit, že má smysl bojovat.