Bohumil Kartous: Zahltit prostor manipulacemi je snadné, dezinformace útočí tvrzením o omezení svobody

19. 11. 2020

Onemocnění covid-19 se stalo hlavním dezinformačním narativem roku 2020. Fake news o novém typu koronaviru jdou navíc ruku v ruce s dlouhodobě se šířícími manipulativními zprávami o „zlé Evropské unii“ a „hodném Rusku“, navzdory tomu, že jeho oficiálním informacím nelze důvěřovat. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz, který vede Lukáš Kňazovický, na to upozornil Bohumil Kartous, mluvčí anonymní skupiny Čeští elfové, která bojuje proti cizím dezinformačním kampaním na českém internetu.

Proč podle Vás někteří Češi podléhají dezinformacím? Co se jim na nich může jevit jako lákavé? 

Dlouhodobě se ukazuje, že je velký rozdíl mezi velkými společnostmi, z nichž se dá porovnávat, do jaké míry veřejnost důvěřuje v oficiální informace včetně informací etablovaných médií. Reuters Institute, vědecký ústav při Oxfordské univerzitě, jenž se věnuje komunikaci a médiím, měří důvěru v etablovaná média v Evropě. V zemích, jako je Finsko nebo Holandsko, přesahuje či atakuje 70 %, zatímco ve středoevropských zemích je to kolem 30 %. Podle mě to úzce souvisí s celkovou mírou (ne)důvěry. jedním z projevů vyšší nedůvěry je snaha hledat nějakou alternativu, vysvětlení, nějaký jiný zdroj, který je pro mě důvěryhodný. Zdroj, který mi umožňuje říct „ano, ta realita bude pravděpodobně jiná“, jelikož hluboce nevěřím v obraz, který je mi předkládán. 

Pokud budeme dál pátrat, kde se ona důvěra ztrácí, tak s pohledem na minulost je evidentní, že středoevropské země mají společnou historii zatíženou totalitními režimy. Můžeme zcela objektivně prohlásit, že třicet let po změně společenské smlouvy ještě není dostatek času na to, aby se společnost vnitřně uzdravila, a míra nedůvěry je v ní údajně vysoká. Dá se to krásně zdokumentovat na způsobu, kterým dezinformátoři zneužívají téhle skutečnosti, protože se čas od času objevuje apel na to, že máme oficiální zdroje, které nám ještě za Československa lhaly, a jsou součástí dezinformačního a propagandistického aparátu. 

Česká televize je nezávislé médium, které není ovládáno státem, ale pro běžného uživatele působí jako zástupce něčeho oficiálního. A pokud je tento rozdíl zamlžen, může být Česká televize asociována s tím, co dělala Československá televize v době komunistické totalitní moci. Zejména u starších uživatelů internetu je pak jednoduché navodit dojem, že se to stále děje, a zároveň jim předkládat informace, které vytvářejí alternativu a ukazují svět jinak. 

Hodně se to projevilo v době, kdy byla v zájmu médií migrační krize. Vznikl rozdíl mezi oficiálními stanovisky a snahou o neemotivní pojetí velmi třaskavého tématu, které zveřejňuje právě třeba Česká televize nebo další média, a informacemi postavenými na manipulativních videích o hordách muslimů hrnoucích se do Evropy, aby znásilnily evropské ženy a zlikvidovaly evropskou kulturu. Tady je vidět ten rozdíl, protože se na údajně blížilo obrovské nebezpečí, ale „oficiální zdroje vám to tají“. Podobně se to děje i v případě Evropské unie, kdy je snaha o objektivní pohled na ni zaměňována s potřebou propagandy. 

Je nutné dodat ještě jednu věc, která nebývá tak často zmiňována, přitom důvěru v etablovaná média poškodila a pomohla do značné míry vzniknout nové konstelaci vlivných informačních zdrojů s vysokým podílem konspiračních a dezinformačních webů. Jde o to, že v 90. a nultých letech došlo při reinstalaci svobodných médií k politováníhodnému vychýlení k neoliberální doktríně jako k té “správné” oproti všemu špatnému, levicovému. Bylo to nějakých patnáct let částečného zatmění, k němuž nenutil nikdo, jen převažující světonázor v pražských redakcích. Za tu dobu narostl nevnímaný tlak, jenž si pak našel naprosto neočekávanou cestu prostřednictvím digitálních informačních zdrojů. Žel, spojuje se s nízkou informační gramotností a ochotou uvěřit zoufalcům typu komentátor v Parlamentních listech. Mezi nimi je mimochodem spousta takových outsiderů, kteří najednou našli arénu a publikum. Někteří lidé v pražských redakcích si to snad už uvědomili, zpětně s tím ale těžko něco udělají. Nyní ale bude stát násobně větší úsilí informační kompost rozptýlit...

Je logické, že každá krize navýší počet dezinformací, které bojují proti státu a jeho zástupcům. Proto jste s příchodem koronaviru musel očekávat, že se počet dezinformací opět rozroste. Předpokládal jste ale, že těch dezinformací kolem covidu-19 bude tolik a překvapilo vás, že jim část Čechů skutečně podlehla?

Problém s informacemi a s infodemií, která se rozlila globálně společně s pandemií covidu, nemáme jenom v České republice. Je ale specifické, jakým způsobem se informace tříští. Spousta lidí se dostává k naprosto kontradiktorním tvrzením o tom, co to je koronavirus, jakým způsobem nemoc probíhá, jaká bezpečnostní opatření jsou či nejsou účinná či z jakého důvodu jsou zaváděna. To vše je součástí masivního, infodemického toku spojeného s covidem, který strhává svou intenzitou a zároveň mate naprostou vnitřní nekonzistencí. Dalo se to očekávat, globální fenomén SARS-Cov-19 postihující celý svět tohle bude téma informací stejně jako dezinformací. Panuje zde přímá úměra. Čím je téma větší z informačního hlediska, tím pravděpodobněji to bude nějakým způsobem využito i dezinformačně, protože nutně přitahuje pozornost. 

Velmi rychle se s prvními informacemi o koronaviru a o jeho šíření z čínského Wu-Chanu do dalších zemí a částí světa se začaly objevovat první manipulace nebo dezinformace. Nejprve to byly dohady ohledně jeho původu, jestli je uměle vytvořený. Potom o šíření, proč k němu došlo, kdo má být tím pomyslným beneficientem z jeho rozšíření. Protikladně se objevovaly informace, že se tento virus přenesl ze zvířete na člověka kvůli špatným hygienickým podmínkám, až po představu, že si Bill Gates jakožto spolumajitel farmaceutické firmy objednal vývoj a rozšíření viru k tomu, aby jeho firma získala globální zakázku na vakcínu. 

Jde o hlavní dezinformační narativ roku 2020. Důležité je, jaký to vyvolává dopad. To, že se část společnosti ve Finsku dozví nějaké nepřesné informace o covidu, ještě neznamená, že to na tu společnost bude mít dopad z hlediska dlouhodobé důvěry nebo nedůvěry. To, co ale může reálně způsobit vyšší míra dezinformací v české společnosti, je například zvyšování nedůvěry vůči reprezentantům státu, což se evidentně děje. Dezinformace totiž v současnosti nejvíce útočí tvrzeními, že zaváděná opatření omezují svobodu, nejsou zdůvodnitelná a nejsou funkční. 

Znovu opakuji, že v různých společnostech mohou mít dezinformace různý dopad a těžko se dá určit nebo změřit, jaký onen dopad bude. Velmi proto záleží na míře důvěry v dané společnosti v instituce, protože od základní důvěry se odvozuje důvěra v média nebo v politiky a jejich rozhodnutí. Konspirace nejsou samoúčelné. Mají vesměs jasné cíle. Očerňuje-li dezinformační narativy viditelného a pro větší část světa známého zástupce amerického byznysu, jako je Bill Gates, jde o to způsobit nedůvěru vůči USA. Jde o to sdělit, že USA tímto způsobem zákeřně zaútočily na Čínu. Neexistuje k tomu žádný důkaz, nicméně stačí říct „vždyť farmaceutický průmysl takové zájmy mít může“. 

Dezinformace o koronaviru velmi dobře nasedají na narativ o „špatné a zlé Evropské unii“ a naopak „efektivním a funkčním Rusku“ pod vedením Vladimira Vladimiroviče Putina“. To je evidentní. V případě předstírané nefunkčnosti Evropské unie má být spousta informací „zatajovaná, promlčená, zkreslená, nepravdivá.“ Evropská unie v krizi nepomáhá (prokazatelné lež), představitelé EU i jednotlivých států chtějí záměrně omezovat svobodu a práva občané, k čemuž  zneužívají koronaviru. Proti tomu stojí manipulace o tom, jak se Rusko vypořádává s koronavirem, byť o tom nemůžeme nic vědět, protože tamním oficiální informacím nelze důvěřovat, stejně jako nelze důvěřovat těm čínským. Dezinformační narativy jsou takřka vždy v úplném rozporu s informacemi, které z těchto zemí přicházejí prostřednictvím nezávislých zdrojů.

Zmínil jste původ koronaviru, který je dezinformátory přisuzován jak západu, jak se například tvrdilo, že byl vytvořen uměle nebo že unikl z laboratoře. Studie přirozený původ koronaviru objasnily, nicméně existují lidé, kteří nadále zpochybňovali tyto vědecké názory. V této souvislosti nelze zapomenout projev exministra zdravotnictví Romana Prymuly v Poslanecké sněmovně, kdy prohlásil, že koronavirus unikl z laboratoře, ale neuvedl k tomu žádný zdroj. Když nějaký politik takto v kritické době řekne nějakou takovou informaci a bez zdroje, jak to na Vás jako na odborníka na dezinformace působí? 

Kriticky smýšlející člověk se zeptá, kde na to pan Prymula přišel. Pokud není schopen doložit, že má nějakou studii, která dokazuje, že virus skutečně unikl z laboratoře, je to samozřejmě chyba. Žel je to fenomén, který se s dezinformacemi pojí, s rozmělněním informačního prostoru a s tím, že se v něm pravidelně objevují kontradiktorní sdělení a že informační a dezinformační prostor z velké části splývá. Je to často programově zneužíváno i k politickým účelům. 

Dobrým reprezentantem tohoto přístupu je končící prezident Donald Trump, který neváhá ani během voleb zneužívat své pozice a vynášet do veřejného prostoru falešná tvrzení. Je naprosto spektakulární, že některá americká media přestala zveřejňovat informace z Bílého domu, protože jsou lživá. To je něco, co se v historii snad nikdy nestalo. Je důležité, že emancipace médií v demokracii je tak vysoká, aby prostě vypnuli přenos v okamžiku, kdy se lži šíří z prezidentské kanceláře. 

Tím chci poukázat na to, jak je snadné prostor zahlcovat manipulacemi a dezinformacemi. Nemusí to být vždy snaha dezinformovat, ale třeba snaha posunout realitu někam jinam na základě útržků faktů. Stává se to jakýmsi pravidlem, protože proti tomu neexistuje spolehlivá obrana a nejsou za to žádné penalizace. Pokud bychom chtěli hledat paralelu s Trumpem, můžeme velmi jednoduše vzít SPD a pana Okamuru a jejich snahu stavět politický marketing na podsouvání dezinformací a jejich šíření. Je to strana, která nemá snad žádné jiné téma, než je imigrace, a je ochotná ho neustále vytahovat ven a znovu oprašovat a recyklovat. 

Je evidentní, že jsou v politické reprezentaci lidé, kteří neváhají zneužívat čistě dezinformačních narativů, ale pak jsou ti, kteří jsou někde mezi. Kteří díky svým komunikačním prostředkům dokáží lavírovat. To je příklad pana premiéra Babiše, který ještě minulý rok velebil řetězové e-maily jako skvělou náhradu tradičních médií, a teď se paradoxně stal obětí dezinformací, protože část z nich útočí na koronavirová omezení s tím, že jde o celosvětové spiknutí mocných, kteří se snaží uzavřít společnost, omezit její práva a svobody a dostat ji pod daleko větší kontrolu. A očipovat samozřejmě...

Působíte jako mluvčí Českých elfů, kde se zaměřujete a vyhodnocujete na měsíční bázi dezinformace nebo dezinformační weby. Máte pocit, že s příchodem koronavirové krize objem vaší práce vyrostl? Nebo se spíše jen přeorientoval? Myslím tím, jestli dezinformace o covidu vytlačily ty původní dezinformace, nebo se naopak zvýšil počet zpráv, které dezinformační weby publikují. 

Musím objektivně přiznat, že nejsme schopni posoudit, jaký je jejich úplný objem. Můžeme vycházet pouze z toho, co zachytíme. Z hlediska toho, co v dezinformačních obsazích koluje, z hlediska narativů, máme k dispozici vše podstatné. 

A co vyplývá z toho, co víte? 

Objem dezinformací je dán množstvím a kapacitou portálů, které dezinformace záměrně a zcela prokazatelně šíří, množstvím lidí, kteří je sledují a množstvím lidí, kteří jsou ochotní dezinformace dále redistribuovat. To se za ty dva roky, co dezinformační scénu sledujeme, v zásadě nemění. V určitém okamžiku se ukazovalo, že dezinformační scéna na sociálních sítích byla na ústupu, ale to může být dáno tím, že se přesouvá na jiná místa a vytváří se nové profily a my máme určité zpoždění v jejich zachycení. 

Nelze tedy tvrdit, že covid zvyšuje míru dezinformací, pokud se budeme bavit jen o dezinformační scéně, a ne o přelévání do informačních zdrojů, které za dezinformační běžně nepovažujeme. To jsou například celebrity, které část konspirací vkládají do vlastních prohlášení, jako paní Csáková, která mluví o tom, že covid je zájmem Billa Gatese. Je tam evidentní snaha spojovat témata, ta je ale přítomna snad vždy, u jakéhokoliv fenoménu. Velkou událost, která se stane součástí dezinformačních narativů, je potřeba spojit cílem a s pomyslným viníkem, kterým nejčastěji bývá Evropská unie nebo někteří evropští a čeští politici. A v pozadí celý liberálně demokratický systém, který reprezentují. Příznivci či podílníci autoritářství a totality nutně chtějí podvrátit důvěru v demokracii, pak totiž přicházejí na řadu jako plauzibilní, životaschopná volba.

U covidu je novinkou, že se političtí reprezentanti, kteří doposud byli spíše beneficienty dezinformací, jako premiér Babiš, najednou dostávají do opačné pozice. Je to ale jen lehký posun v celkovém pojetí dezinformátorů, kdo je dobrý a kdo je zlý. Co se týče celkových výkyvů, na jaře byl informační i dezinformační nárůst vysoký, v létě poklesl, protože koronavirus se dostal na určitou dobu mimo hlavní dění, a teď samozřejmě s příchodem druhé vlny a s následovanými opatřeními bezpečnostně-hygienického charakteru opět narůstá.

Na stránkách Českých elfů jsem četl několik reportů z monitoringu sociálních sítí, které pochází z jara či léta. Bude sledování  sociálních sítí další vaší dlouhodobou aktivitou, nebo šlo jen o jednorázové zmonitorování?

Sledujeme kromě řetězových e-mailů i sociální sítě. U řetězových e-mailů ale máme vytvořený poměrně dobrý systém a máme spoustu zdrojů, díky kterým když nezachytíme všechny e-maily, zachytíme aspoň všechny důležité narativy. Na sociálních ale tak široký aparát nemáme. Je to dáno i tím, že celkový rozsah sociálních sítí je velký. Nicméně si myslím, že je to vcelku druhotné, protože ze zkušeností, které máme, víme, že obsahy řetězových e-mailů, obsahů šířených na sociálních sítítch a dezinformačních webů se moc neliší. Dezinformace se nejprve objeví na nějakém webu a následně se pomocí jednoduché metody copy - paste dostávají na sociální sítě nebo adresátům řetězových e-mailů. Z hlediska porozumění dezinformacím není zas tak důležité, jak moc se šíří na sociálních sítích nebo různými e-maily, ale jejich dopad na uvažování lidí. Proto se zaměřujeme právě na analýzu obsahů, abychom přispěli k porozumění záměrů v pozadí. Což nutně vede také k porozumění v otázce, kdo z dezinformací těží.

Nejsou sociální sítě rizikové zejména díky vzájemné interakci a sociální psychologii mezi lidmi? Konzumenti zpráv zde mají možnost diskutovat a díky stejně smýšlejícím skupinám lidí se utvrzovat ve svém názoru. 

Určitě. Jsou zdokumentovány případy, kdy se například snažil ruský dezinformační aparát aktivizovat dva proti sobě stojící tábory, které se střetávají v digitálním prostoru nad otázkou přístupu k etnickým menšinám. Na základě dezinformací byl vyvolán fyzický střed mezi příznivci hnutí Blacks Lives Matter a jejich radikálními pravicovými odpůrci. Bylo to vyvoláno tak, že ani jedna z těch skupin střet neiniciovala, ale byl to nějaký třetí subjekt, kterému se podařilo onen střet vytvořit. 

Je to ilustrace něčeho, co je velký problém. Daří se polarizovat diskusi, k čemuž sociální sítě slouží velmi dobře. Jednak to dokáží velmi rychle, také ale vytvářejí iluzi sociální reality, protože mnoho si lidí neuvědomuje, že jsou ve svých digitálních “komorách ozvěn” obklopeni lidmi podobného smýšlení. Tím pádem se na jednu reakci nabaluje další a dochází k neustálé konfirmaci, utvrzování téhož. Člověk má poté dojem, že okolí, které kolem sebe utváří, ho utvrzuje v tom, že jeho názor je pravdivý, a že jde o odraz skutečné reality. 

Je prokázáno, že k polarizaci a zvyšování agresivity veřejné diskuse dochází také kvůli algoritmu Facebooku, protože ten své uživatele nejprve “přečte”, a to velmi podrobně, následně předkládá, co chce vidět a slyšet a poté nabízí stále radikálnější obsah, neboť se zjistilo, že člověk je poté ochotnější trávit tam více času, což zvyšuje příjmy z reklamy. V tomhle ohledu jsou sociální sítě určitě velmi rizikové a nebezpečné. Ostatně probíhá jednání americké vlády i Evropské komise ve věci regulace poskytovatelů sociálních sítí. Z diskusí s Evropskou komisí vím, že snaha velmi intenzivně jednat s provozovateli velkých globálních informačních platforem jako je Google, Facebook nebo Twitter vede k částečným úspěchům, jako je třeba označování či mazání nenávistných příspěvků nebo odstraňování falešných profilů. Je důležité v tomto ohledu nekompromisně žádat po “big tech” přijetí odpovědnosti, protože jejich vliv je enormní.

Víme, že dezinformace mají reálné dopady, ať už je to zapalování 5G vysílačů nebo potvrzený vliv dezinformací v amerických volbách. Jaký je ale podle vás reálný dopad dezinformací v České republice? Způsobují například, že část lidí odmítá očkování nebo roušky?

Není úplně objektivní vše svádět na dezinformace. Spousta lidí ve společnosti na základě sdělení veřejných autorit věří, že ta opatření jsou potřeba. Do toho ale řada veřejných autorit smysluplnost opatření zpochybňuje. A pak přijde petice podepsaná veřejně známými lékaři, kteří tvrdí, že je to nežádoucí. Tím pádem - pro běžného člověka - neexistuje odborná shoda, protože velká část společnosti nerozlišuje tolik mezi epidemiologem a zubařem. Dezinformace, které pracují se stejným narativem, pak nutně mají větší vliv. Dochází ke konvergenci, prolínání dezinformací s tím, co nacházíme i u zdrojů, které primárně dezinformační nejsou. V tom vidím velký problém a je dobře, že si to uvědomují i ti, kterým to bylo dříve jedno, nebo dokonce inklinovali k podpoře dezinformačních zdrojů, jako pan premiér Babiš. Doufám, že tato zkušenost bude i pro ně dostatečně formativní.



Zdroj: ZDE




0
Vytisknout
2710

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2020