Znovu demagog Singer (Pandemie a dezinformace)

17. 11. 2020 / David Stein

 

Vážnější je neupřímnost následujícího tvrzení:

Omylem číslo dvě je, že by při šíření nákazy stejně kolabovala ekonomika, neboť „ekonomika se při promořování stejně utlumí, protože se lidé budou bát“.

Útlum (z citátu Šmída & Trnky) ani zdaleka není kolaps, a ten rozdíl je s ohledem na další obsah tohoto článku klíčový. Do jaké míry Singer lže vědomě, a do jaké míry obelhává sám sebe, ponechme pro psychology.

Pozorný čtenář takový klam alespoň zachytí, ale Singer podvádí i v případech, kdy své oponenty necituje, a pak je pro čtenáře mnohem těžší zjistit, že je klamán.

Na takové příklady se soustředím níže. Zde je třeba se předem zmínit, že Šmíd a Trnka pomáhají organizaci BISOP (Centrum pro modelování biologických a společenských procesů) v porozumění vývinu epidemie.

Singer klame na tolika rovinách, které plete dohromady, že musím začít přetisknutím celého odstavce:

Autoři se evidentně stále ještě domnívají, že ke zvládnutí situace potřebujeme zavést „lockdown á la Izrael či Wales“. Nejsou v tom sami. Sofistikované modely nám to ukazovaly a jejich autorské týmy zásobovaly média předpověďmi, ze kterých plynulo, že bez připoutání lidí k jejich domovům covid nezvládneme. Mohli jsme číst o „400 mrtvých denně“ a desetitisících hospitalizovaných k minulé neděli. A minulý týden poté, co se ukázalo, že kolaps se nekoná a asi ani konat nebude, alespoň o permanentním přetížení našeho zdravotnictví.

Singer vyvolává dojem, že dle autorů a jejich modelů jsme i vzdor zavedeným opatřením neodvratně spěli ke kolapsu.

Ve skutečnosti:

1) Šmíd a Trnka netvrdí, že situaci nelze zvládnout bez „lockdown á la Izrael či Wales“ -- oni prokazatelně tvrdí opak, ale s důležitou výhradou, že při polovičatých řešeních může omezení ekonomiky a života trvat mnohem déle, a být méně stabilní, než tvrdší ale kratší cesta. Viz jejich popsání dvou scénářů v článku OK, Singer.

2) Sofistikované modely a autorské týmy je zřejmě další výmysl Singera, alespoň ohledně českých modelů od týmů mně známých; nepřekvapí, že necituje a nedá odkaz.

3) Mohli jsme číst o „400 mrtvých denně“ -- to ovšem nebyl sofistikovaný model ale naopak nejjednodušší možná extrapolace zobrazená na logaritmickém grafu Vladimírem Wagnerem 25. 10. (přičemž 400 úmrtí připadalo až na konec dvoutýdenní předpovědi).

4) Zmínka o nekonajícím se kolapsu má zase navodit dojem, že tým BISOP zahrnující Šmída a Trnku tvrdil, že bez totálního „lockdown á la Izrael či Wales“ musí přijít kolaps -- ale oni již dlouho tvrdí opak („počty nakažených signifikantně klesají, zdravotnictví se od půli listopadu uleví“ píší ve zprávě z 28. října). Zde si musíme připomenout, že právě předpovědi hrozby kolapsu pomohly zavést současná opatření, která nás před hrozbou kolapsu zachránily. Singer se ale řídí absurdním pravidlem chřipečkářů, že účinnost opatření prokazuje jejich zbytečnost.

Těmito lži a polopravdami se Singer snaží zmást čtenáře tak, aby si myslel, že předpovědi BISOP byly zoufale pomýlené. Tento výmysl se pak snaží umocnit další polopravdou:

Vyšla nová týdenní „situační zpráva“ centra modelování BISOP, s nímž mí oponenti spolupracují. Není náhoda, že v ní už konečně nečteme výzvu ke zostření lockdownu.

U polopravd je důležité vynechání zásadní informace. Zde se Singer v návaznosti na předešlá tvrzení snaží uvést čtenáře v další omyl, tedy že autoři modelů BISOP ve své předchozí zprávě vyhlásili, že bez zostření lockdownu musí dojít ke kolapsu.

Opak je pravdou: autoři BISOP v předcházející zprávě zcela správně předpověděli zpočátku pomalý pokles, jenž se dle nich může v případě opakování jarního scénáře zrychlit. Protože ale vývoj podobný jarnímu nemohli předpovědět s jistotou -- například počasí se na podzim vyvíjí opačným směrem oproti jaru -- tak též upozornili, že aktivnější přístup (buď zostření nebo plošné testování) by rizika snížil.

Je třeba si uvědomit, že motivací autorů modelů BISOP není vyhrát soutěž o přesný počet mrtvých -- cílem je upozornit na reálné hrozby, na něž se je třeba ohledně vývoje epidemie připravit. Proto logicky doporučují aktivnější přístup, než jen „doufat v zopakování jarního efektu“, proto zobrazují chybové čáry označující standardní chyby předpovědí, a proto zveřejňují předpovědi více než jednoho modelu.

Vychutnejme si ironii situace. Singer neustále omílá nepodloženou tezi o tom, že odborníci si neuvědomují význam nejistot ohledně dat a zákonitostí epidemie -- to po té, co mylnými předpovědmi sám sebe opakovaně ztrapnil. Když ale autoři modelů BISOP přiznají nejistotu v otázce, zda bude vývoj na podzim podobný vývoji na jaře, a proto doporučí zbytečně neriskovat prodloužení stagnace, tak Singer zase tvrdí, že jsou neschopní.

Singer se poté posune do oblasti pomluv, když napíše:

Stojí zato se i pozorně zadívat na první graf zprávy, který má demonstrovat, že se nákaza vyvíjí tak, jak modely očekávaly. Vážně? Opravdu se počet vážně nemocných, který reaguje na vývoj situace rychleji než počet hospitalizovaných, vyvíjí v souladu s prognózou? Tým sám považuje za nutné odchylku v situační zprávě vysvětlovat. Inu, garbage in, garbage out.

Zde je třeba podotknout, že garbage je česky odpad; Singer tedy označuje prognózy modelu za zcela nepoužitelné.

Ve skutečnosti autoři nevysvětlují údajnou chybu, ale použití dvou různých modelů, přičemž oba předpovídají počet vážně nemocných velmi dobře -- zhruba 2% a 5% chyba -- ale jeden je znatelně lepší v předpovědi úmrtí, přičemž ten druhý jej podhodnocuje (asi 15% chyba). Navíc počet hospitalizovaných osciluje mezi oběma předpovědmi. Autoři BISOP od začátku využívají více modelů, proto dává smysl upozornit na výraznější rozdíly v jejich předpovědích.

Singer podvádí, když se zamlčením a zkreslením informací záměrně snaží vytvořit dojem, že autoři potřebovali zamluvit zcela mylnou predikci vážně nemocných. Podle své šílené logiky, že velmi dobrá predikce (okolo 5% chyby) jednoho z modelů je odpad, by ale měl hlavně křičet, že tento model význačně podhodnocuje počet úmrtí. Toto samozřejmě zatajil, protože potřebuje charakterizovat modely BISOP jako poplašné, a výraznější podcenění počtu mrtvých je tomu naprostým opakem.

Singer se sice občas projevuje jako hlupák, ale v demagogii mu nesmírně pomáhá, že nemá žádné etické zábrany. Je třeba si uvědomit, že mnoho jeho čtenářů nemá čas číst zprávy BISOP, a většina o problematice statistického modelování nemá ani potuchy. Ti z takových čtenářů, kteří Singerovi důvěřují, budou nyní přesvědčeni, že modely BISOP jsou zcela bezcenný odpad a jeho autoři tlupa idiotů.

Singer nepotřebuje přesvědčit většinu svých čtenářů. Podobně jako politikům mu stačí přesvědčit dostatečně početnou menšinu. Část té skupiny pak bude velmi snaživě šířit Singerovi lži a polopravdy na sociálních sítích, včetně pomlouvání lidí (a institucí), kteří si dovolí Singera kritizovat.

Demagogie vítězí.

Poznámky:

Statistika: Singer opakovaně prokazuje nepochopení naprosto základního rysu statistiky: zvyšující se počet pozorování snižuje nejistoty -- a tak používá následující typ argumentu: Je velmi nejisté, zda při hodu kostky padne 6, a proto jsou marné pokusy odhadnout, kolikrát padne 6 při miliónu hodů kostkou. Místo házení kostkou ale mluví o nejistotách při testování atd.

PCR testy: Singer s úžasem zjistil, že PCR test lze provést různými metodami (Někde mi prošťourali jednu nosní dírku, někde obě) a z toho mylně usoudil, že i základní časové řady o pozitivních identifikacích jsou zatíženy velkými nepřesnostmi -- což je ale nesmysl. Za prvé lze zjistit, jak se různé druhy testování liší v přesnosti, a vzít to v úvahu, a za druhé viz výše poznámku o statistice.

Předpovědi: Singer tvrdí, že i pár procent nejistoty v počtech pozitivních testů činí jakékoliv předpovědi zcela bezcenné (garbage = odpad). To je naprostá šílenost -- není důležité, zda za dva týdny bude těžce nemocných přesně 2134 nebo 2162, ale zda něco přes 2000 zvládne naše zdravotnictví.

Díky bohu, že Singer nepracuje v BIS -- kdyby nás třeba Američané varovali, že se na víkend v Praze plánuje teroristický útok, pak by toho Singer nedbal v případě, že si ti Američané nejsou jisti, zda má útok proběhnout v sobotu či neděli.

Je ovšem otázka, zda Singer svou neschopnost pouze nehraje -- předstírat, že i malinkatá nejistota činí poznatek vědy bezcenným, je známá zbraň demagogů.

Mladší generace: Singer se snaží čtenářům namluvit, že protiepidemická opatření posadila mladší generaci před televize vedle jejich rodičů a prarodičů. Pro tento výmysl nemá žádné důkazy, pouze jej opakuje. Přitom představa, že mladí budou trávit volný čas doma sledováním televize třetího věku s babičkou místo hraní her ve svém pokoji na počítačích a mobilech, pouze prokazuje naprosté odloučení Singera od současnosti. Hodně napovídá i to, že Singera vůbec nenapadne, že by se mladí mohli snažit prarodičům vyhýbat, aby je náhodou nenakazili -- a že vážnost situace jim dojde právě i v důsledku zavedení protiepidemických opatření. Do jaké míry je sám Singer sociopat, který prostě ohleduplnost u ostatních nepovažuje za přirozenou, ponechme řešit psychology.

Mylné předpovědi: Singerův kolosální omyl na začátku října, že 2. vlna končí, jsem zmínil v předcházejícím článku. Za zmínku stojí i Singerovo ztrapnění se, když veřejně prokázal, že nechápe exponenciální růst.

Ztráta let: Singer si neomaleně vymýšlí v následující pasáži:

[Studie] které zohledňují i zdravotní stav obětí covidu, docházejí ohledně průměrné „ztráty let“ k závěrům ve výši několika, pěti či méně, roků. Deset let a podobné hodnoty uvádějí studie, které pouze extrapolují z věku a dalších, nikoli však zdravotních, charakteristik těch, kteří nás opouští.

Ve skutečnosti nelze ve vědecké literatuře na toto téma minout studie, jako COVID-19 – exploring the implications of long-term condition type and extent of multimorbidity on years of life lost, jež oznamují zohlednění zdravotního stavu hned v prvních větách Abstraktu a přitom i poté nacházejí ztrátu let značně přes 10 roků -- to i proto, že zohlednění zdravotního stavu nemá zdaleka tak zásadní vliv (zhruba 10% pokles), jak by si Singer představoval.

Singer ke konci vítězoslavně prohlásí, že v ČR i při zohlednění pouze naděje dožití došel ve výpočtu k závěru, že průměr pro „ztráty let“ vypočtené z těchto údajů je i tak pod deseti -- což ale nepřekvapí nikoho, kdo si je vědom, že v ČR je průměrný věk značně nižší, než v jinak srovnatelné cizině (například o 4 roky méně, než v Itálii či Španělsku). To pak odpovídá výpočtu zhruba 9 ztracených let v ČR na rozdíl od 12-13 let v těchto zemích.

Singer z toho jako správný demagog udělal velikou šou na několik odstavců, snaže se prokázat, že Šmíd a Trnka jsou hlupáci. Přitom smysl zmínky zahraničních studií Šmídem a Trnkou byl dán jejich větou Rozhodně to není tak, že covid zkrátí lidem život jen málo. Šmíd a Trnka netvrdili, že ČR nemůže být o něco pod 'průměrem 10 let' -- to Singer záměrně překroutil.

Střet s tak nečestným demagogem, jakým je Singer, může být pro Šmída a Trnku dost otřesný zážitek. Smutné je i to, že tito lidé patří mezi ty, jejichž práce je pro záchranu životů klíčová, ale Singer je svými opakovanými útoky nutí k věnování drahocenného času k obraně nejen své práce, ale hlavně k obraně lidí, jimž dezinformace bezcitných demagogů jako Singer nejvíce škodí -- tedy těm, kteří jsou případnou nákazou nemocí covid nejvíce ohroženi.

Jak říkám, demagogie bohužel poslední dobou u nás vítězí -- alespoň v tom směru, že bezohledně páchá škody, za než její šiřitelé nemusí nikterak platit.