Proč Erdogan usiluje o čerstvý vojenský mandát v Ázerbájdžánu

20. 11. 2020

čas čtení 4 minuty
Turecká vláda získala široký parlamentní mandát pro vojenské nasazení v Ázerbájdžánu, což signalizuje záměry překračující společné centrum pro monitorování zastavení palby dohodnuté s Ruskem, upozorňuje Fehim Tastekin.


Vášnivá podpora Turecka pro jeho spojence Ázerbájdžán má zřejmě daleko k tomu být uzavřena i poté, co Rusko zprostředkovalo zastavení palby mezi Ázerbájdžánem a Arménií a nasadilo mírové jednotky k monitorování příměří ve sporné enklávě Náhorního Karabachu.

Pozdě večer 17. listopadu turecký parlament schválil žádost prezidenta Recepa Tajjjpa Erdogana o nasazení vojenských sil v Ázerbájdžánu, na pozadí turecko-ruských neshod ohledně detailů společného centra pro monitoring zastavení palby. Jednoroční mandát umožňuje prezidentovi rozhodnout o čase, zaměření a rozsahu vojenských misí.

Schvalovací zákon se odvolává na plánovanou účast tureckých vojáků ve společném monitorovacím centru a na turecké závazky vůči Ázerbájdžánu podle smlouvy o dvoustranném partnerství a vzájemné podpoře, stejně jako na další cíle jako vynucování zastavení palby, prevence jeho porušování, zajištění míru a stability v regionu a ochranu tureckých zájmů.

Proč Erdogan mandát potřebuje je otevřená otázka. Rusko vyloučilo rozmístění tureckých mírových sil v Náhorním Karabachu podle dohody, kterou 10. listopadu zprostředkoval prezident Vladimir Putin. Probíhající jednání s Ruskem naznačují, že role, kterou Turecku chce přidělit, je omezena na přítomnost vojenských expertů ve společném monitorovacím centru a centru pro bezpilotní letecký průzkum, bez jakýchkoliv operačních misí jako sledování zastavení palby a předcházení jeho porušování.

Navíc jsou turečtí vojáci na azerské půdě již přítomni podle dohody o strategickém partnerství a vzájemné podpoře, která byla podepsána v roce 2010 a vstoupila v platnost v následujícím roce. Aktivně se podíleli na plánování a organizaci války v Náhorním Karabachu a řídili azerské ozbrojené bezpilotní prostředky vyrobené v Turecku.

Někteří by mohli tvrdit, že zákon byl nezbytný pro zákonné záruky práv vojenského personálu, který je již v Ázerbájdžánu, protože služba v zahraničí přináší nárok na dodatečné výhody. Ale zdá se, že krok je také známkou úsilí nebo příprav nad rámec společného monitorovacího centra s Ruskem. Ankara může počítat s vojenskou přítomností pro jiné případy, včetně vojenské intervence a dokonce války.

Po vyloučení všech hypotéz zůstává zbylým vysvětlením domácí politika. Mandát vysílá sdělení turecké veřejnosti, že Turecko zůstává vojensky aktivní a má v Ázerbájdžánu vliv.

Domácí média prezentují mandát jako odraz rostoucího vlivu Turecka od Blízkého východu a Afriky po Kavkaz a Střední Asii, přičemž zdůrazňují etnickou spřízněnost Turecka a historické svazky s Ázerbájdžánem.

Podle dohody z 10. listopadu získá Ázerbájdžán dopravní spojení s Autonomní republikou Nachičevan, azerskou exklávou oddělenou od většinového území Ázerbájdžánu pruhem arménského území a sdílející krátkou hranici s Tureckem. Toto ustanovení v Turecku vedlo k přehnaným očekáváním, že spojení znamená koridor spojující Turecko s turkickými republikami Střední Asie a oživí obchodní trasy historické hedvábné stezky.

Ve skutečnosti dohoda znamená návrat ruské armády do Ázerbájdžánu osm let poté, co co evakuovala [radarovou] základnu v Gabale. Moskva dala najevo, kdo je na Kavkaze pánem. Takže její souhlas se společným monitorovacím centrem a mlčení tváří v tvář vojenskému předvádění se Ankary je dosti pochopitelné.

Čertova kopýtka nemusejí být patrná v oficiálních prohlášeních, ale vynořují se na technické úrovni. Obě strany se podle zpráv tureckých médií během dvoudenních jednání v Ankaře minulý týden neshodly na technických detailech. Turecká strana údajně tlačila na rozmístění malého počtu tureckých vojáků v Náhorním Karabachu spolu s ruskými mírovými silami, ale Rusové souhlasili jen s pozorovacími bezpilotními prostředky, přičemž v konfliktní zóně nebudou na zemi žádné turecké boty. Slepá ulička vedla k tomu, že se ruská delegace vrátila do Moskvy na konzultace.

Zásadní neshody plynou z toho, jak obě země rámcují smysl společného centra. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jej popsal jako prosté monitorování, zatímco turecký protějšek Mevlut Cavusoglu tvrdí, že centrum nebude jen monitorovat příměří, ale také uplatňovat opatření předcházející jeho porušení. Proto Ankara trvá na tom, že chce mít v oblasti své vojáky.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5715

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2020