Radu Jude, rumunský mistr sociální satiry, nám ve filmu Kontinental '25 dává úder do břicha maskovaný jako komedie mravů. Toto není film pro ty, kdo hledají útěchu, ale pro ty, kdo touží po kousavé a neúprosné analýze naší současné Evropy, Evropy, která se podle Judeho zdá být před našima očima rozkládána.

Zápletka je na první pohled jednoduchá a brutální: Orsolya (Eszter Tompa), soudní úřednice v Cluji v Transylvánii, má nevděčný úkol vystěhovat Iona (Gabriel Spahiu), bezdomovce, který nelegálně obývá nemovitost. Orsolyin přístup je uctivý, téměř něžný, ale vnitřní násilí činu – vystěhování někoho, kdo nemá kam jít – je nepopiratelné. Jsou to přece jen rozkazy a tento prostor musí být uvolněn co nejdříve pro výstavbu luxusního hotelu, onoho Kontinentalu, který dal filmu jméno. Orsolya mu dá krátkou lhůtu, dvacet minut, aby si Ion sbalil své skromné věci. Ale Ionovo zoufalství je rychlejší a definitivnější: oběsí se na radiátoru.

Orsolyin šok, když najde tělo, je naším šokem, umocněným vševědoucím pohledem kamery, která nám ukazuje jak čekání úřednice, tak tragédii, která se odehrává v tichosti. Vina, tiché monstrum, Orsolyu pohltí a od té chvíle se film stává spirálou opakování. Hrdinka vypráví epizodu nejméně šestkrát galerii postav, které jsou každá svým způsobem zdeformovanými zrcadly společnosti: matka, kněz, bývalý student práv, nadřízený, kolegyně. Je to zvláštní, téměř vyčerpávající narativní strategie, která nás nutí znovu prožívat Orsolyinu bolest a potažmo naši vlastní lhostejnost.

Jude, se svým bystrým a kousavým humorem, používá Iona jako případovou studii, katalyzátor k pitvání role úředníků a samotného státu v sociálních nerovnostech, které se šíří. Útočí na xenofobii, zosobněnou v postavě Orsolyi, maďarské ženy žijící v Rumunsku, která telefonuje německy, a na krajně pravicové ideály, které se šíří kontinentem jako mor. Nejsou zde žádné okliky: Orbánova vláda je kritizována (Jak to může být fašismus, když pro něj lidé hlasují?), a pokrytectví Emmanuela Macrona je odhaleno. Film se noří do rumunské kolektivní paměti, do jejích ikon zvěčněných v sochách, a zároveň vnáší dávky popkultury, od Ice T po Wima Wenderse, čímž vytváří znepokojivou mozaiku současnosti.

Domácí estetika filmu, s digitálním záznamem velmi nízké kvality (je to snad mobilní telefon?), který tvrdošíjně udržuje ostrost a vytváří zvláštní chyby, je více než jen stylistická volba; je to prohlášení. Jude odkazuje na éru smartphonů a sebeprezentace, což naznačuje, že Orsolya a její kolegové natáčejí své vlastní pokání pro pobavení voyeurského publika. Scény se někdy zdají být nezávislými skeči, jako bychom procházeli časovou osou sociální sítě a konzumovali tragédie a absurdity stejnou rychlostí, s jakou posouváme prst.

Eszter Tompa podává ústřední výkon, který je zároveň komický i dojemný, nese břemeno viny a odcizení. Je naším průvodcem tímto labyrintem pokrytectví a lhostejnosti, zrcadlem, v němž můžeme rozpoznat své vlastní vady, nebo vady našich přátel a rodinných příslušníků. Film trvá na absurdnosti současných vztahů, kde umění slouží k zakrytí radiátoru ve veřejné kanceláři, a na ztrátě hodnot komunity, která se stala necitelnou.

Kontinental '25 sice nemusí mít stejný dopad jako Judeho předchozí díla, ale je to film nepopiratelného významu. Je to satira, která se nespokojí s křikem proti nespravedlnostem, ale přeměňuje je v parodii, která nám vtírá naše vady do tváře a nutí nás čelit naší vlastní spoluvině ve světě, který se stále otáčí, lhostejný ke svým obětem. 

Je to Radu Jude v nejlepší formě: upovídaný, kousavý a především filmový karikaturista, který jako nikdo jiný umí cítit puls své země a Evropy obecně.

Vytisknout