„Jsem velmi skeptická ohledně této samostatné iniciativy Norska a Finska,“ uvedla dánská premiérka Mette Frederiksenová, která si stěžovala, že hovor nebyl koordinován s Kodaní. „Upřímně řečeno nevím, čeho tím chtějí dosáhnout.“

Švédský premiér Ulf Kristersson rovněž kritizoval tuto iniciativu s tím, že o ní nebyl předem informován.

Toto tření naznačilo rozkoly, které hrozí zkomplikovat snahy Evropy o navázání vlastního kanálu komunikace s Moskvou, jelikož se vlády nemohou shodnout nejen na tom, zda s Putinem jednat, ale také na tom, kdo by měl hovořit jejich jménem.

„Místo toho, abychom působili jako pevně sjednocená, homogenní skupina, vidíme rozkol,“ řekl Arkady Moshes, ředitel programu pro Rusko ve Finském institutu mezinárodních vztahů. „Podle měřítek severského světa je to docela vážné.“

Od léta evropští lídři bez většího pokroku diskutují o tom, zda jmenovat zástupce, který by přímo s Moskvou jednal o ukončení války na Ukrajině. Debata nabyla na naléhavosti, protože se Donald Trump v posledních týdnech přiblížil Moskvě na úkor Ukrajiny.

Očekává se, že příští měsíc se v Abú Dhabí uskuteční nové kolo mírových rozhovorů, což vyvolává u evropských vlád obavy, že budou odsunuty na okraj jednání, která by mohla na desítky let ovlivnit bezpečnost kontinentu.

„Panuje obecná shoda, že s Putinem musíme mluvit, ale tyto snahy začínají připomínat volnou rvačku,“ uvedl vysoký evropský diplomat, který si přál zůstat v anonymitě. „Příliš mnoho lídrů věří, že právě oni dokážou přimět Putina k jednání.“

Rozporuplné signály

Letos vedli britský, francouzský a německý velvyslanec rozhovory s ruskými představiteli, do Moskvy odcestoval hlavní diplomatický poradce Emmanuela Macrona a kancelář předsedy Evropské rady Antónia Costy usilovala o vlastní kontakt s Kremlem.

Je to velký rozdíl oproti diplomatické izolaci, která byla Putinovi uvalena po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, kdy většina evropských lídrů přímý kontakt s Kremlem v podstatě odmítala. Sám Stubb během své prezidentské kampaně v roce 2024 prohlásil, že by telefon nezvedl, kdyby mu Putin volal.

Analytici tento týden přičítali část negativních reakcí na hovor mezi Stubbem a Støreem rozporuplným informacím o tom, k čemu vlastně sloužil. Hovor, který byl zpočátku prezentován jako snaha předat Putinovi ukrajinské vzkazy, měl zřejmě širší cíle.

Støre později obhajoval rozhodnutí Norska navázat přímý kontakt s Putinem s odkazem na nutnost spravovat společné rybí populace v Barentsově moři a udržovat bezpečnost podél společné hranice obou zemí. Stubb mezitím uvedl, že cílem rozhovoru bylo také předejít nedorozuměním mezi Ruskem a jeho severskými sousedy.

„Stubb a Støre se zřejmě nedokážou shodnout na tom, zda šlo o Ukrajinu, nebo také o jejich vlastní bezpečnostní obavy,“ řekl Joel Linnainmäki, bývalý finský diplomat a analytik z Helsinek.

„Pokud to vypadá chaoticky, pravděpodobně to tak i je.“

Tento zmatek odráží širší neshody v celé Evropě ohledně toho, jak přistupovat k Putinovi, i když vlády zůstávají v podpoře Ukrajiny v zásadě jednotné.

„Co se týče podstaty věci, panuje v Evropě vlastně docela dobrá shoda, ale pak se názory liší na to, jak přistupovat k Rusku, kdy je ten správný čas znovu otevřít dialog na nejvyšší úrovni a kdo by to měl udělat,“ uvedla Kristi Raik, ředitelka ICDS, předního estonského think-tanku.

Francie již dlouho prosazuje udržení otevřeného komunikačního kanálu s Putinem, zatímco Německo a Velká Británie jsou opatrnější. Pobaltské státy a Kaja Kallasová, šéfka zahraniční politiky EU, se obávají, že obnovení kontaktů na nejvyšší úrovni by mohlo zmírnit tlak na Moskvu, aniž by to vedlo k získání ústupků.

Otázka, kdo by měl vést případné evropské snahy o navázání kontaktu, se ukázala jako sporná.

Xavier Bettel, lucemburský ministr zahraničí a jeden z mála evropských lídrů, kteří po plnohodnotné invazi udržovali telefonický kontakt s Putinem, vzpomínal, jak čelil kritice ze strany evropských kolegů za to, že převzal iniciativu.

„Někteří kolegové mi řekli: Kdo je lucemburský premiér, aby mluvil s prezidentem Ruska a prezidentem Ukrajiny? Jste tak malá země,“ uvedl v květnu na konferenci v Praze.

„To je také problém v myšlení některých zemí, které si myslí, že diskuse mohou vést pouze Francie, Německo nebo USA.“

Žádný jediný zástupce EU

Prozatím nemá žádná jediná osoba jasný mandát k vyjednávání jménem 27 členských států EU.

Teoreticky by úkol jednat s Moskvou mohl připadnout Kallasové. Chybí jí však nezávislá pravomoc vyjednávat jménem bloku bez mandátu od členských států a v evropských hlavních městech roste frustrace z diplomatické služby EU, kterou vede.

Kallasová, bývalá estonská premiérka a jedna z nejostřejších kritiček Kremlu v EU, je navíc mnohými vnímána jako nepravděpodobná partnerka pro jednání s Putinem. Moskva ji zařadila na seznam hledaných osob, zatímco ruští představitelé dali jasně najevo, že nemají zájem s ní jednat.

Reinier van Lanschot, nizozemský poslanec Evropského parlamentu, vyzval lídry EU, aby svolali summit a dohodli se na jediném zástupci pro jednání s Putinem.

Uvedl: „EU musí mluvit jedním hlasem a Ukrajina musí být vždy zapojena. Pokud vezmete v úvahu tyto dvě věci, pak si myslím, že má pro Evropu naprostý smysl zapojit se do jednání.“

Uznává však, že dosažení jednomyslné dohody bude obtížné, protože jakékoli navrhované jmenování by mohlo být ohroženo vetem jediného členského státu.

Mezitím by podle Linnainmäkiho mohla severská iniciativa z tohoto týdne povzbudit další evropské politiky k navázání vlastních kontaktů s Moskvou.

„Je nevyhnutelné, že si politici po celé Evropě nyní položí otázku: pokud Finové a Norové volají Putinovi, proč by to neměla udělat i naše země?“ řekl.

„Putinův plán A“

Za otázkou, kdo by měl s Putinem hovořit, se skrývá otázka ještě zásadnější: má vůbec smysl, aby s ním Evropa vůbec jednala?

Raiková varovala, že Putin by mohl náhlý zájem Evropy o obnovení dialogu vyložit jako znamení, že Ukrajina a její spojenci jsou čím dál zoufalejší, přičemž Kyjev čelí těžké zimě.

„Obávám se, že Kreml tento krok nyní vykládá tak, že Evropané jsou v potížích, Ukrajinci jsou v potížích,“ řekla. „Vzhledem k tomu, jak Putin vnímá Evropu, si myslím, že se vždy snaží využít každé příležitosti k vyvolání rozkolů, nebo alespoň zdání rozkolu.“

Zpráva Kremlu o úterním rozhovoru nenaznačovala žádnou změnu v Putinových maximalistických požadavcích na ukončení války.

Podle deníku Financial Times strávil Putin část rozhovoru tím, že severským lídrům přednášel o středověké slovanské historii a opakoval pseudohistorické argumenty, které se již dlouho používají k zpochybňování práva Ukrajiny na existenci jako nezávislého státu.

Přesto se Moskva jeví ochotnější zvážit zapojení Evropy do diplomatických snah od té doby, co se minulý týden v Petrohradu setkal s Putinem americký zvláštní vyslanec Steve Witkoff.

Moshes naznačil, že Moskva je unavená Trumpovou nepředvídatelností a hledá v Evropě alternativu, přičemž počítá s tím, že americké volby do Kongresu by mohly prezidenta politicky oslabit.

Putinovu ochotu přijmout hovor by však nemělo být zaměňováno za připravenost ke kompromisu, varoval Moshes.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout