Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Jak si Češi neuvědomují, co udělali

26. 10. 2026

čas čtení 18 minut

*Co jsme dělali 6. října? Proč jsme tolerovali 5. říjen? Proč bylo v pořádku zabít palestinské dítě 4. října, vyhnat palestinskou rodinu z domova 3. října, zatýkat a mučit Palestince 2. října, ponižovat, zastrašovat, šikanovat a terorizovat miliony Palestinců 1. října a celá desetiletí předtím? Kde bylo naše rozhořčení před 7. říjnem? A kde byla EU?*

*Ani na okamžik nevěřím, že by Češi chtěli podporovat, aby se tohle dělo jiným lidem. Pravděpodobně o tom ale mnoho Čechů vůbec neví, stejně jako o roli, kterou v tom hraje vláda. Pokud jste se tedy dnes dozvěděli něco nového, prosím vás, šiřte to dál: v rodinách, ve školách, v práci, mezi přáteli, na sociálních sítích. Ať se v České republice stále více lidí dozví, že i díky vaší vládě, té předchozí i té současné, pokračují izraelská zvěrstva naprosto beztrestně.*

---

Projev Claudia Francavilli, zástupce ředitele Human Rights Watch, v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky na semináři Izrael a Palestina: Mezinárodní právo, odpovědnost EU a role České republiky (19. 10. 2026):

---

Když jde o Gazu, stal se z EU fackovací panák pro všechny. Mnohokrát jste slyšeli, že EU nedostává svým závazkům a že měří dvojím metrem. Myslím si ale, že tohle vyprávění pomáhá jen těm, kdo EU brání udělat to, co je potřeba. A k nim bohužel patří i česká vláda, ta předchozí i ta současná. Místo abych jen obviňoval EU, vám proto přesně řeknu, co nefunguje a proč, kdo za to může a co se musí změnit.

Určitě jste také mnohokrát slyšeli, že to všechno nezačalo 7. října. Stejně tak nezačala 7. října ani nečinnost a spoluvina Evropy. Okupované palestinské území nese tento název od roku 1967.

Palestinci žijí pod vojenskou okupací už 59 let. První izraelská osada na okupovaném Západním břehu vznikla téhož roku. Osady jsou válečným zločinem. Přesídlování obyvatelstva okupační mocnosti na okupované území je válečný zločin. A obvykle s ním jdou ruku v ruce etnické čistky: jedny lidi vyženete, abyste udělali místo jiným.

Mnohé z represivních a diskriminačních zákonů a politik, o kterých jste slyšeli, platí už velmi dlouho. V komunitě zabývající se lidskými právy dnes panuje všeobecná shoda, že Palestinci jsou vystaveni apartheidu, který je zločinem proti lidskosti. V izraelských věznicích jsou v otřesných podmínkách drženy tisíce Palestinců, vystavených těm nejkrutějším formám mučení. Mnozí z nich jsou ve správní vazbě. Nevědí, proč jsou zavřeni, ani na jak dlouho.

Život na okupovaném palestinském území je noční můra. Když ráno odcházíte z domu, nevíte, kdy a jestli vůbec se večer vrátíte. Všude jsou kontrolní stanoviště, dlouhé fronty, ponižující prohlídky a k tomu útoky osadníků a izraelských jednotek. Ten poslední jsme viděli o víkendu, když se terčem stali evropští diplomaté.

Několik týdnů před 7. říjnem organizace Save the Children upozornila, že rok 2023 byl pro palestinské děti nejsmrtonosnějším rokem v historii záznamů: zemřelo 44 dětí. V době útoků ze 7. října byla Gaza už 16 let v nezákonném obležení. Říkalo se jí největší vězení pod širým nebem na světě. Za poslední tři roky se z ní stal vyhlazovací tábor.

Na Západním břehu od 7. října prudce vzrostl počet zabitých Palestinců, je jich přes tisíc. Na začátku roku 2025 bylo ze svých domovů na Západním břehu vyhnáno 32 000 Palestinců. My v Human Rights Watch jsme to označili za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a etnické čistky.

Situace se tedy od 7. října výrazně zhoršila. Chci ale zdůraznit, že okupace, blokáda, etnické čistky, apartheid, vojenská vláda, svévolné zadržování, mučení, vraždy a beztrestnost byly kontextem, ve kterém k 7. říjnu došlo. A neříkám to proto, že by to ospravedlňovalo přepadení festivalu, zabití stovek lidí a braní rukojmích. To vše jsme v Human Rights Watch zdokumentovali v rozsáhlé zprávě a označili za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Opakovaně říkáme, že zvěrstva jedné strany neospravedlňují zvěrstva strany druhé.

Nabízí se ale otázka: co jsme dělali 6. října? Proč jsme tolerovali 5. říjen? Proč bylo v pořádku zabít palestinské dítě 4. října, vyhnat palestinskou rodinu z domova 3. října, zatýkat a mučit Palestince 2. října, ponižovat, zastrašovat, šikanovat a terorizovat miliony Palestinců 1. října a celá desetiletí předtím? Kde bylo naše rozhořčení před 7. říjnem? A kde byla EU?

EU "vyjadřovala znepokojení" nad osadami a opakovala hesla o dvoustátním řešení. Byla hlavním obchodním partnerem Izraele a druhým největším vývozcem zbraní do Izraele, stejně jako dnes.

Pak přišel 7. říjen: důrazné odsouzení, pietní akce, výzvy k propuštění rukojmích, sankce. A právem, naprosto právem. Jenže když bylo hned jasné, že se na Gazu snese peklo, kde byla EU? Už 9. října tehdejší izraelský ministr obrany Joav Galant prohlásil, že Izrael bojuje s lidskými zvířaty, a vyhlásil úplnou blokádu Gazy. Řekl, že dva miliony lidí už nedostanou jídlo, palivo ani elektřinu. Ohlásil tím kolektivní trest pro dva miliony lidí, kteří už tak žili v nezákonném obležení. A také to udělal. Začalo bombardování a každý den umíraly stovky lidí. Hladovění se stalo válečnou zbraní.

A zatímco se tohle všechno dělo, EU se dohadovala, zda má říct, že Izrael musí dodržovat mezinárodní humanitární právo, tedy válečné právo. Zopakuji to: měli problém říct, že Izrael musí dodržovat válečné právo, tedy pravidla, která mají zabránit útokům na civilisty, humanitární pracovníky, nemocnice a novináře. Von der Leyenová říkala jedno, Borrell, tehdejší šéf zahraniční politiky EU, říkal něco jiného. Celkově ale z prohlášení EU bylo zcela zřejmé, že život izraelských rukojmích je mnohem důležitější než životy Palestinců, kteří každý den umírali. Von der Leyenová oznámila, že humanitární pomoc EU pro Gazu se zčtyřnásobí. Ona ani EU ale nijak nezasáhly, když ta pomoc hnila v kamionech, které do Gazy nesměly.

Mezitím Jihoafrická republika zažalovala Izrael u Mezinárodního soudního dvora pro údajné porušení Úmluvy OSN o genocidě. Požádala soud o naléhavá závazná opatření, která mají genocidě zabránit, a soud je vydal. V lednu 2024 nařídil Izraeli zabránit všem činům genocidy, zabránit podněcování ke genocidě a trestat je a neprodleně umožnit vstup humanitární pomoci do Pásma Gazy. Později, v březnu a v květnu, vydal další dvě rozhodnutí, protože Izrael to předchozí nedodržoval. A nedodržuje ho dodnes.

Byl to silný signál, že existuje přinejmenším vážné riziko genocidy. A to je klíčové, protože smluvní strany Úmluvy OSN o genocidě, včetně všech států EU a včetně Česka, mají povinnost udělat vše, co je v jejich silách, aby genocidě zabránily, jakmile se dozvědí, že hrozí vážné riziko. Nepotřebujete konečný rozsudek, že ke genocidě došlo. Ten může trvat mnoho let. Stačí vědět, že existuje vážné riziko, a v tu chvíli vám vzniká právní povinnost jednat.

EU, a samostatně i Česko, měly přijmout všechna proveditelná opatření, a to jak diplomatická, třeba důrazná prohlášení v OSN, tak i tvrdší, jako je zastavení dodávek zbraní, sankce nebo obchodní opatření. Nic z toho se ale nestalo, s výjimkou některých jednotlivých států EU, ke kterým se za chvíli dostanu.

Místo toho Izrael den po rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v lednu 2024 prohlásil, že do UNRWA, agentury OSN, která zajišťuje vzdělání, zdravotní péči a základní služby palestinským uprchlíkům v regionu, pronikl Hamás. A všichni se soustředili na tohle. Řada států EU pozastavila financování UNRWA. Veškerá pozornost se upnula tam. Později OSN zjistila, že tato obvinění nebyla prokázána a že UNRWA je ve skutečnosti nejdůkladněji kontrolovanou agenturou OSN na světě. Škoda už ale byla napáchána, podezření zůstalo, naše pozornost se zčásti stočila jinam a masakry v Gaze pokračovaly.

V únoru 2024 Španělsko a Irsko zaslaly dopis předsedkyni Evropské komise von der Leyenové a požádaly v něm o pozastavení Dohody o přidružení mezi EU a Izraelem. Ta upravuje vzájemné vztahy obou stran a stojí na doložce o lidských právech, podle níž jsou lidská práva základním prvkem dohody. Pokud se jedna strana dopustí závažného porušení této doložky, druhá strana může dohodu pozastavit. V té době už bylo v Gaze zabito 30 000 Palestinců a bylo jasné, že se Izrael dopouští přinejmenším válečných zločinů. EU se ale nepohnula, zaměstnávalo ji financování UNRWA. A nebylo možné, aby Maďarsko, Česko, Německo, Itálie a další připustily jakýkoli krok ohledně dohody o přidružení.

V listopadu 2024 vydal Mezinárodní trestní soud zatykače na Netanjahua a Galanta za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v Gaze. Mnohé členské státy EU reagovaly špatně a rozhodnutí kritizovaly. Váš tehdejší premiér Petr Fiala označil rozhodnutí za nešťastné. Už v květnu, když prokurátor Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykačů požádal, prohlásil, že je to otřesné a nepřijatelné.

Masakry mezitím pokračovaly. V květnu požádala většina členských států EU o přezkum toho, zda Izrael dodržuje doložku o lidských právech. V červnu přezkum, jak se dalo čekat, zjistil, že ji Izrael porušuje. Doufalo se, že to na Izrael aspoň zatlačí, ale nestalo se tak: v srpnu byl v severní Gaze oficiálně vyhlášen hladomor. Počet obětí do té doby dosáhl 70 000. Po celé Evropě probíhaly masové protesty a teprve tehdy, v září 2025, von der Leyenová konečně navrhla pozastavit obchodní pilíř dohody o přidružení.

K tomu je potřeba kvalifikovaná většina členských států, tedy nejméně 15 ze 27, které zastupují alespoň 65 % obyvatel EU. Jen Německo a Itálie představují 32 %. Když k nim přidáte Česko, Maďarsko, Rakousko a další, nedostanete se k potřebné většině ani zdaleka. Takže zase nic.

Řeknu vám ještě víc. EU dodnes ani jednou jednomyslně neprohlásila, že Izrael spáchal v Gaze jediný válečný zločin. Ani jednou. Vždycky jen v trpném rodě: „Vyzýváme k dodržování mezinárodního práva. Vyzýváme k plnému přístupu humanitární pomoci.“ Kdo ale porušuje mezinárodní právo? Kdo blokuje humanitární pomoc? Bůh ví. To v prohlášeních nestojí.

Proč? Protože prohlášení EU vyžadují jednomyslnost. Všech 27 je musí schválit slovo od slova. A několik vlád, včetně české, nechce připustit, že se Izrael dopouští byť jen válečných zločinů. Některé vlády to samostatně řekly, a dokonce použily slovo genocida, například Španělsko, Irsko, Belgie a několik dalších. Některé vlády EU také zastavily dodávky zbraní do Izraele. Další opatření vyžadují v EU jednomyslnost nebo kvalifikovanou většinu a vaše vláda se vždy velmi důrazně stavěla proti jakémukoli opatření týkajícímu se Gazy.

Když se od Gazy podíváme na celé okupované palestinské území, tedy i na Západní břeh a východní Jeruzalém, došlo tu k dalšímu přelomovému vývoji. V červenci 2024 Mezinárodní soudní dvůr shledal, že izraelská okupace je nezákonná. To znamená, že okupované palestinské území by vůbec nemělo být okupované.

Až dosud jsme se soustředili na to, jak okupace probíhá: kolik Palestinců Izrael zabíjí, jak se s nimi zachází, podle jakých zákonů. Soud nám ale řekl, že Izrael by nad Palestinci vůbec neměl vládnout. Ti osadníci a vojáci, kteří Palestince zabíjejí, šikanují nebo ponižují, by tam vůbec neměli být. Na tom území by neměla stát noha izraelského vojáka. Soud uvedl, že Izrael se musí co nejrychleji stáhnout, odškodnit Palestince, vrátit půdu a zlikvidovat osady, všechny, nové i staré.

To bylo v červenci 2024. V září 2024 Valné shromáždění OSN toto rozhodnutí podpořilo 120 hlasy, proti bylo jen 14 států. Z EU hlasovaly proti této rezoluci jen dva státy: Maďarsko a Česká republika.

Soud v rozhodnutí uvedl, že všechny státy, včetně Česka, mají povinnost neposkytovat okupaci žádnou pomoc, a to ani prostřednictvím obchodu a investic. V Human Rights Watch jsme úzce spolupracovali s dalšími organizacemi a požadovali zákaz obchodu EU s osadami. Je jasné, že když s osadami obchodujete, pomáháte jim. Pomáháte jejich ekonomice, pomáháte je udržovat při životě, a tím pomáháte okupaci a všem porušováním práv, která jsou s ní spojena.

Všech 27 členských států EU, včetně České republiky, přitom tvrdí, že osady jsou nezákonné a že jsou překážkou dvoustátního řešení. Otázka tedy zní: proč s osadami obchodují? Jak mohou legálně obchodovat s něčím, co je nezákonné? A proč obchodují s něčím, co sami nazývají překážkou dvoustátního řešení, které prý chtějí?

Francie stála v čele mezinárodního úsilí o dvoustátní řešení v OSN, jehož výsledkem byla Newyorská deklarace. Když se o ní hlasovalo ve Valném shromáždění OSN, dva státy EU opět nehlasovaly pro: Maďarsko a Česká republika.

Pokud jde o obchod s osadami, opravdu jsme udělali, co jsme mohli. Mysleli jsme si, že to bude ten nejsnáze dosažitelný cíl. Posílali jsme dopisy, zapojili jsme nevládní organizace a odbory, informovali jsme členské státy EU i poslance, přizvali jsme mezinárodní právníky. Dostali jsme to téma do povědomí veřejnosti. A přesto dodnes, více než dva roky po rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, von der Leyenová zákaz obchodu s osadami ani nenavrhla.

Zákaz by opět musela schválit kvalifikovaná většina členských států a Evropský parlament. A výmluva, kterou slýcháme, je, že Komise nechce navrhovat opatření, pro které nemá mezi členskými státy dostatečnou podporu. Tenhle argument ale neobstojí. Komise má povinnost zajistit, aby politika EU byla v souladu s mezinárodním právem, a zavedení zákazu není pro EU možnost, nýbrž povinnost.

Protože žádný návrh nepřišel, některé státy EU přistoupily k zákazu obchodu s osadami samostatně, naposledy Francie, ale před ní také Španělsko, Belgie, Nizozemsko a Irsko. Tyto kroky jsme ocenili. Litujeme, že česká vláda patří opět k těm, kdo se tomuto opatření brání. A tak obchod EU s osadami dodnes pokračuje a živí okupaci, vyvlastňování a apartheid.

A nakonec cílené sankce. EU uvalila sankce na několik osadníků a osadnických organizací, ale pro vlády, jako je ta vaše, zůstávají sankce proti izraelským představitelům nepřekročitelnou hranicí. To nedává smysl. Osadníci žijí v osadách, které schválila izraelská vláda a parlament. Chrání je a podporují izraelské jednotky. Izraelští ministři je vyzbrojují a podněcují. Izraelské soudy, které uplatňují izraelské právo, je systematicky osvobozují. Nestojí mimo systém. Jsou jeho součástí. A pokud je chcete zastavit, musíte jednat se systémem.

Když v květnu Itamar Ben Gvir ukazoval zadržené účastníky flotily, která se snažila dostat do Gazy, v ponižujících polohách a jak je s nimi špatně zacházeno, objevila se snaha uvalit na něj sankce. Tyto sankce ale opět zablokovala česká vláda. Vaše vláda tak v podstatě nahradila Orbánovo Maďarsko v roli hlavního ochránce izraelských zločinů. A říkám vám to bez jakéhokoli potěšení.

Jsem vděčný tomuto parlamentu a vám všem, že jste tady a že jste ochotni vyslechnout něco, co pro vás musí být velmi nepříjemné. Tohle je svobodomyslná země. Víte, co je okupace. Víte, co je propaganda. Znáte mučení a tajnou policii. A ani na okamžik nevěřím, že by Češi chtěli podporovat, aby se tohle dělo jiným lidem.

Pravděpodobně o tom ale mnoho Čechů vůbec neví, stejně jako o roli, kterou v tom hraje vláda. Pokud jste se tedy dnes dozvěděli něco nového, prosím vás, šiřte to dál: v rodinách, ve školách, v práci, mezi přáteli, na sociálních sítích. Ať se v České republice stále více lidí dozví, že i díky vaší vládě, té předchozí i té současné, pokračují izraelská zvěrstva naprosto beztrestně. A že v důsledku toho jsou miliony lidí v Palestině, v Libanonu, na Golanských výšinách a jinde v regionu zabíjeny, mrzačeny, mučeny, hladoví, přicházejí o rodiče, jejich domy jsou ničeny, rodiny rozdělovány a živobytí zmařeno.

A věřím, že až se o tom dozví dost Čechů, vaše úřady budou jednat úplně jinak. Děkuji vám mnohokrát.