Chtěli nám dát věrozvěsti a Hus evangelium, nebo středověk?

5. 7. 2025 / Boris Cvek

Nedávno arcibiskup pražský prohlásil, že pokud mladých v církví nepřibývá, dělá církev něco špatně. Abych se přiznal, nikdy jsem ten důraz na množství nepochopil jako něco, co by mělo základ v evangeliu. Nejlépe tohle uměl císař Konstantin, nikoli Ježíš Kristus nebo Pavel z Tarsu. A právě o to jde: o politiku, o společenský vliv, o výhodnost být oficiálně křesťanem.

To byly ty krásné doby, kdy nás bylo hodně a kdy se běžně u soudů mučilo! Opravdu je lépe, když společnost bude mít hodně tzv. věřících, nebo když společnost bude založena na lidských právech, veřejné kontrole moci, vzdělání, pluralitě, fungující medicíně a sociální pomoci? Byl Samaritán věřící? Byl věřící ten lotr, co dostal slíbeno, že půjde s Ježíšem do nebe? Byla nějaká organizovaná a úředně definovaná víra Ježíšovým cílem?

Je jasné, že věrozvěstové působili v kontextu své doby. Snad by dnes nikdo nechtěl, aby za celou populaci ve věcech víry rozhodoval vladař. Sami katolíci dostali lekci za Stalina a Hitlera. Proto ten velký obrat v 60. letech ke katolickému hájení lidských práv. Čili znovu: chtěli Cyril a Metoděj Krista, nebo Caesara? Ve své době to těžko mohli uchopit jinak, než to uchopili. Ale šlo jim přece o Krista. Jde-li nám v naší době o Krista, co máme dělat? To, co dělali oni, určitě ne. Politika a rozhodnutí vládců ke konverzi nestačí, ba neměly by být s konverzí vůbec nijak spojeny. Jak je to popsáno v evangeliu?

Podobně je to i s problémem kvality. Hus a jeho boj za kvalitu mravů. Víra definována mravy. Služba Bohu jako boj proti tanci. Taková byla doba. Takový byl Hus. Málo je těch, kteří budou spaseni, protože svět propadl věcem jako tanec a smilstvo a odpustky atd. Důraz na málo vyvolených a na peklo. To asi pan arcibiskup neměl na mysli, to by ti mladí lidé moc nepřibývali. Jenže ve středověku byl každý „křesťan“ a každý strašen peklem. Flagelanti pochodovali ve jménu odvrácení moru. Stačila přitom veřejná hygiena. Tresty Boží, hrůza, věčná muka, umírání a děs. To je evangelium?

Paradoxní je, že pokud najdeme odvahu zbavit se těch fantasmagorií středověku včetně z Boží milosti krále a jeho moci nad vírou a vůbec politicky a společensky pojatého křesťanství, vidíme, že evangelium těm fantasmagoriím samo protiřečí. Jakou děsivou bajku jsme to z evangelia ve středověku udělali! Pod vlivem politiky, moci, potřeby ovládat. A musíme si položit otázku, zda nám věrozvěsti a Hus chtěli dát středověk, nebo evangelium. Zda cesta za evangeliem je do budoucna, k Bohu, nebo do minulosti, která je dávno mrtvá.