Pracovní životní prostředí
20. 9. 2023 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
4 minuty
Od té doby ale uteklo moře
času na pozitivní evoluci. Pár „řemesel“ jsem si za 40 let
taky zkusil a v tom posledním nějak zapustil kořeny. Vždycky mi
přišlo, že pracovní prostředí je nedílnou součástí celého
komplexu souvztažností, kterému říkáme (i když už docela
zprofanovaně) životní prostředí. Navíc – v práci trávíme
nejmíň třetinu svého času. Zaměstnavatel, pokud není z
osvícenějších, nás pak často považuje za 1
[hp], jednu lidskou
sílu (tj. humanpower)
asi jako ekvivalent k 1
[hp]
jedné koňské síle (tj. horsepower).
Zkrátka od vás očekává přístup „koho chleba jíš...!“.
Nemám nic proti zdravé loajalitě zaměstnance vůči
zaměstnavateli, to tak normální lidé mají, ale vstřícnost by
měla být vždycky oboustranná.
Nevím
kolik lidí si vyzkoušelo třeba celoroční práci venku
---jaro-léto-podzim-zima--- a znovu. Co když je vaše pracoviště
v lese - kolem dřeva, kam napřed musíte dojít několik kilometrů,
protože zaměstnavatel vás tam džípem nedoveze, služební auto
nepůjčí a na svoje si nevyděláte? A pak teprve začíná práce
- na slunci, ve sněhu, v dešti, ve fučáku, ve vánici, v mraze...
a pak zase zpátky kilometry domů... a zas to samé zítra. Nebo co
když pracujete na venkovním vstupu do dřevařské fabriky v
manipulaci kulatiny a nejteplejší místo, kde se můžete v zimě
ohřát je dřevěná kukaň, ve které je v mraze 10°C? Co když
chodíte dělat do haly zvíci tělocvičny s tuctem oken, kde není
ani klimatizace ani něco jako větrací řád a tak všichni
otevírají okna jak se jim zachce. Z průvanu se revmatikům
nafukují klouby a lidem s urologickými problémy puká měchýř. A
ti kterým to nevadí se smějí he-he. Leckteří lidé, kteří o
něčem rozhodují nebo něčemu velí, si zkrátka hodně věcí
vůbec nedokáží představit nebo ještě hůř – je jim to úplně
jedno. Samozřejmě zlatý podstavec opakům.
Jak
nadčasový byl přístup legendárního Tomáše Bati st., který,
pokud u něj měl být zaměstnaný třeba inženýr, začínal prací
u verpánku a postupně podle výsledků stoupal k vyšším
činnostem i v kariérním žebříčku (nebo nestoupal). Navíc se
Baťové snažili, aby synergie jejich podnikání zvyšovala
standard obyvatelstva. Jasně, máme u nás nějaký inspektorát
práce, neměl by to ale spíš být „inspektorát pro posuzování
zdravotních dopadů pracovního prostředí“? Leckdo si také
myslí, že zdevastovat může člověka „jen lopata“ / opak
(stres) je ale podobně vážný problém.
Nejspíš
existují dvě základní politiky „práce“, které se prolínají.
Problém je, pokud rozumná chybí. První je vyřešení nedostatku
míst (např. na venkově) dojížděním. Pak je potřeba řídit
problematiku veřejné dopravy tak, aby nejen jezdila včas a všude
kam je třeba, ale také, aby se člověk v 21. století nemusel v 35
°C smažit v autobuse bez klimatizace nebo v době respiračních
chorob kvůli nedostatečné kapacitě hromadné dopravy nebyl
přimáčknutý na cizí kašlající ústa. S tím souvisí i
zajištění dostatku nedrahých obyčejných osobních aut hlavně
pro (zpravidla) chudší venkov. Alternativní politikou je postupné
odstraňování dojíždění chytrou tvorbou pracovních míst. Stát
může takové věci buď přímo budovat nebo ekonomicky stimulovat
podnikatele (chytré drobné továrny s pružnou variabilní výrobou,
kterou lze rychle přizpůsobit situaci na trhu, případně se
strategickou výrobou; řemeslnické dílny, jejichž vybavení je
drahé – truhlárna, kvalitní zámečnictví atp.). Na venkově v
kapacitě třeba odpovídající někdejším JZD, státním statkům.
Pokud
mají lidé pracovat co nejdéle, tj. zvládat ve věku 50+, 55+,
60+... je kvalitní politika „práce“ ze strany státu (zejm.
vlády) NEZBYTNÁ. Na jakékoli politické předsudky - dogmata není
čas.
3236
Diskuse