Je Putin poslušnou loutkou ruských tajných služeb?

21. 6. 2019



Letošní petrohradské Mezinárodní ekonomické fórum bylo postiženo skandálem kolem zatčení amerického podnikatele Michaela Calveye, jehož zatčení začátkem letošního roku vyvolalo šok v mezinárodní podnikatelské komunitě. Calvey, jeden z mála posledních cizinců, kteří se snaží působit na ruském trhu, byl posléze propuštěn, ale byl předtím zatčen a obviněn v důsledku udání od podnikatelského soupeře, který si na něj stěžoval FSB, následnické organizaci po KGB.

Celá řada často špatně promyšlených dobrodružství, od vojenské intervence na Donbasu v roce 2014, po zásahy do amerických prezidentských voleb v roce 2016, až po pokus zavraždit v Británii r. 2018 Sergeje Skripala vedla k tomu, že na Rusko byly uvaleny sankce, NATO se řádně sjednotilo, Evropa se znovu vyzbrojuje a Spojené státy mají nyní vůči Rusku daleko tvrdší strategii, než tomu bylo kdy od rozkladu Sovětského svazu, píše Mark Galeotti.
 

Od perzekucí až po adventurismus, většinu těchto akcí neiniciuje Putin, ale vznikají v bezpečnostním a výzvědném aparátu a mezi jeho přáteli, klienty a partnery v podnikání a v politice. Putin především jejich mezinárodní akce schvaluje, ale stojí za to uvažovat, nakolik je vlastně jen loutkou ruských výzvědných služeb.

Putin není "geniální špion". Vždycky byl ve výzvědných službách jen na vedlejší koleji a nechával se vždy lehce svými špionskými šéfy manipulovat a zblbnout.

Podle všech svědectví byl Putin velmi neefektivním důstojníkem KGB. V roce 1985, protože uměl německy, ho poslali do Drážďan. Jeho úkolem tam bylo dávat dohromady svědectví sovětských a východoevropských občanů po jejich cestách na Západ. Nikdy řádně nepochopil, jak fungují výzvědné služby, jak se z výzvědných informací dělají svodky pro vedení státu a - což je zvlášť důležité - jak se tyto svodky manipulují tak, aby ovlivnily názor politiků na svět.

Jako mnozí autoritářští vůdci Putin během času uzavřel svou mysl a hovoří jen s úzkým kruhem poradců a důvěrníků, kteří sdílejí jeho předsudky a nikdy nezpochybňují to, co si myslí. Jak svědčil jeden bývalý ruský špion, ruské výzvědné služby se dávno naučily, "že k carovu stolu nikdy nepřinášíte špatné zprávy".

Takže se všichni mohou přetrhnout, aby Putinovi sdělovali ne to, co potřebuje slyšet, ale to, o čem si myslí, že to chce slyšet, že všechno funguje výborně. A snaží se si navzájem konkurovat úsilím zaujmout Putina začarovaným kruhem přehnaných tvrzení a konspiračních teorií. Když Kreml tvrdí, že se Západ snaží Putina ochromit, že v Kanadě vládnou ukrajinští neonacisté, anebo že Washington ovládá tajná kabala spiklenců z "hlubokého státu", je to zřejmě jen opakování nesmyslů od činitelů výzvědných služeb, které se snaží Putina zaujmout, nikoliv informovat.

Zasahování do amerických prezidentských voleb nebyla jediná iracionální politická strategie Kremlu. Intervence Ruska na Ukrajině nejenže nedonutila Kyjev, aby přijal hegemonii Moskvy, ale vedla k aktivizaci ukrajinského národního povědomí.

To, co Rusko dělá ve světě, není tedy zřejmě radno interpretovat jako nápady svévolného a samolibého autokrata, ale spíš jako důkaz toho, že i racionální (i když krutý) vedoucí politik může realizovat nebezpečnou a pošetilou politiku, když mu podřízení poskytují zavádějící informace.

Zdá se, že Putin, který osobně nerad riskuje, v poslední době dělá stále riskantnější věci a dává špionům stále větší moc a prostor.

Pro vnější svět je právě tohle, daleko více než paranoidní obavy, že by Putin chtěl znovu vytvořit Sovětský svaz anebo provést invazi do Evropy, skutečným nebezpečím. Jak řekl jeden ruský diplomat v deziluzi: "Nejděsivější na dnešním Rusku je to, jak inteligentní lidi dokáží dělat pitomosti, když si neuvědomí, že mají volbu." Od likvidace investorsky vstřícného prostředí v Rusku až po vedení nevyhlášených válek v zahraničí, je otázkou, zda právě špioni brání Putinovi v tom, aby si uvědomil, že má k dispozici různé alternativy.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
3829

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2019