Hasíme extremismus. Ale čím?
17. 9. 2018
/
Pavel Urban
čas čtení
2 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Od dob komunismu, a aspoň zčásti od dob c. k. monarchie v českých zemích platí, že kdo chce legitimizovat a nelegitimizovat názory, metody i subjekty ve veřejném prostoru, ten musí mít autoritu morálního vůdce. Skutečnost, že Vás lidé čtou (a jsou za to případně ochotni i platit) a v ledačems s Vámi souhlasí ještě nezaručuje, že takovou autoritu máte.
Pokud skutečný či
domnělý establishment pokouší definovat legitimitu bez této autority, vnímají
to ne zcela věřící lidé jako akt mocenské zvůle. Nejen vůči ostrakizovaným, ale
především vůči čtenáři, divákovi, či posluchači, který je chráněn, aniž by o
takovou ochranu měl zájem. To vyvolává odpor vůči koniášům a sympatie ke
kacířům.
Andrew Stroehlein tvrdí, že „nemá moc smysl snažit se přesvědčovat tu část veřejnosti, která
propadla bělošskému nacionalismu a etnickému nacionalismu.“ Já si myslím, že to
smysl má. Ale je pravda, že by to vyžadovalo kompromisy, ke kterým lidé typu
A.S. zjevně nejsou ochotni. Bez záruky, že se tyto kompromisy podaří do
budoucna udržet pod kontrolou.
Dobrá. Co tedy
s tím zbytkem? Z 80 % amerických voličů, kteří v posledních
prezidentských volbách nepodpořili Donalda Trumpa se jich jen čtvrtina nechala
zmobilizovat k volbě proti
Trumpovi. Ti ostatní buď měli opravdu velký odpor k Hillary Clintonové
nebo pro ně liberální elity zjevně nejsou dostatečnou autoritou. Pokud se A.S.
chce zaměřit především na tyto lidi, má to logiku. Otázka je, zda jím doporučované
metody (včetně odmítání diskuse s ultrapravicovými oponenty) zachrání, co
se dá nebo naopak co se dá zničí.
V případě
Čechů je to evidentní. Pomyslný průměrný Čech byl vždycky soft rasista. Stal
objektem výchovy vyznavačů stoehleinovských metod. Vyznavačů s tak velkým
historickým sebevědomím, jaké by jim mohli závidět i stalinští politruci. (Ti
si byli vědomi aspoň toho, že to, co se jim jeví jako samozřejmé nemusí být
samozřejmé pro ty, které měli přesvědčit.) Výsledkem je, že za posledních deset
patnáct let se onen český průměr posunul mnohem blíže k rasismu tvrdému.
Kdyby to byl záměr, bylo by to na pořádný metál od Ku-klux-klanu.
Milosrdný Bůh dal
českým liberálům Parlamentní listy. Takže mají své selhání na koho hodit. Jenže
na výsledku to nic nemění.
Američané ovšem nejsou
Češi. Takže mohou na stejné či podobné podněty reagovat jinak. Situace
v USA je také jiná, než v České republice. Uvidíme.
10014
Diskuse