Neviditelná ruka nacionalismu?

19. 9. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Těch, kdo se chlubívají, jak se těší na konec Evropské unie, se ptávám, zda se stejně tak nemohou dočkat i nasazení na frontě.

Rakouská nacionalistická a protievropská vláda naštvala italskou nacionalistickou a protievropskou vládu návrhem pro ni zcela nepřijatelným - plánem na rakouské občanství pro obyvatele Jižního Tyrolska. Ačkoliv podle logiky "alternativních" médií by měli být rakouští a italští populisté nerozlučnými spojenci, pravý opak je pravdou: Začali si jít navzájem tvrdě po krku.


Zásadní chybou nacionalistické mytologie oslavující kolektivní narcismus a skupinové sobectví dosud je, že nevymyslela žádný podobný argumentační trik, s jakým operuje mýtus tzv. neviditelné ruky trhu. Trh, tvrdí se, "vždycky a sám od sebe" způsobuje dokonalé sladění čistě sobeckých potřeb a zájmů. Ba nejen sladění dokonalé, ale dokonce nejdokonalejší možné.

Pokud někde něco neladí, je tomu tak výhradně proto, že trh ještě nebyl dostatečně volný a dosud je deformován socialistickými přežitky či experimenty. Trh přece problémy odstraňuje zcela samočinně, takže kde jsou ještě potíže, tam je ho dosud vpuštěno příliš málo. Jen plným rozvinutím trhu můžeme proměnit sumu dokonale sobeckých jednání v jedno agregátní jednání všem prospěšné.

Nacionalismus ale dosud vlastní volnou ruku nevybájil, nebo přinejmenším ne dost přesvědčivě. Sobecky jednající Rakušané směřující k rozbití poválečného evropského řádu tedy narážejí na sobecky jednající Italy, kteří v tomto konkrétním bodě mají zájem starý evropský řád bránit a zachovat. Teprve čekáme na evropského nacionalistického ideologa, který problém dokonale odvysvětlí a nesoulad sobeckých vůlí připíše nedostatku "skutečného" nacionalismu, který údajně zapříčinily evropanské předsudky a přežitky.

Nastíní, jak orgie jednotlivých nacionalismů údajně řídí předzjednaná harmonie defenzívního identitářského Kulturkampfu. Dětská nemoc hamounění v nacionalismu proto přejde sama od sebe, jakmile definitivně skončí útlak Brusele a nacionalisty se stanou úplně všichni. Namouduši. Sieg Heil.

***

Těch, kdo se chlubívají, jak se těší na konec Evropské unie, se ptávám, zda se stejně tak nemohou dočkat i nasazení na frontě. Obyčejně reagují nevěřícně. Zdráhají se vzít na vědomí, že bych právě tohle mohl myslet vážně.

Ovšem nacionalističtí populisté plánující zničit poválečnou evropskou architekturu, která po více jak 70 let válce na kontinentu spolehlivě bránila, to bohužel vážně myslí. Prokazatelně. Smrtelně.

Někteří včetně té fronty.

2
Vytisknout
10802

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2018