Miroslav Kalousek ve Sněmovně: V Řecku je 3500 dětí bez doprovodu rodičů. Ženevské konvence nás zavazují

19. 9. 2018

čas čtení 6 minut
Miroslav Kalousek dnes ve Sněmovně:

8. července 2015 minulá vláda, kde dnešní premiér byl první místopředseda vlády, přijala usnesení, že Česká republika si dobrovolně vybere a dobrovolně se postará o 1100 uprchlíků z Itálie a Řecka, kteří se tam ocitli, a obě dvě partnerské země v rámci Evropské unie samozřejmě nesmírně zatěžovali, protože se jednalo o obrovský kontingent, přijali jsme tohle rozhodnutí vlády s pochopením. Bohatá země, naprosto nezasažená migrační krizí se obrací ke svým partnerům a říká: my vám dobrovolně pomůžeme s 1100 lidmi, protože to je kapacita, se kterou si dokážeme poradit. My si ty lidi vybereme, my si je od vás převezmeme a my se o ně postaráme. To je platné usnesení vlády z 8. července 2015. Přijato jednomyslně.

 

Neexistoval samozřejmě žádný seznam 1100 uprchlíků, kteří k nám půjdou. Ten výběr měla provést česká vláda s důrazem samozřejmě na bezpečnost a schopnost tohle provést. Nic takového se nestalo. Nálada nejenom ve vládě, ale i ve společnosti se začala posouvat až do onoho naprosto nehorázného a podle mého názoru nesmyslného a nepravdivého výroku předsedy vlády, že na území České republiky nevpustí jednoho jediného uprchlíka. Jsme vázáni ženevskými konvencemi. Uprchlíci koneckonců nejsou jenom z Blízkého východu a ze severní Afriky, uprchlíci jsou i z jiných zemí. A vstoupí-li uprchlík na naše území, tak s ním prostě to azylové řízení musíme vést. Jakým způsobem dopadne, je věc jiná, ale nejsme oprávněni říci: my s nikým nepovedeme žádné azylové řízení a na naše území žádný uprchlík nevstoupí.

Když už jsme neaplikovali to dobrovolné rozhodnutí české vlády z roku 2015, je tu další námět, mnohem skromnější, ale ze symbolického hlediska stejně zásadní. V řeckých uprchlických táborech je zhruba 3 500 dětí. Teď si můžeme samozřejmě říct, kdo je to dítě. A podotýkám, že třeba Velká Británie, když schvalovala zákon, že těmto dětem tzv. bez doprovodu nebo ve zkratce syrským sirotkům, 350 z těchto dětí poskytne péči a azyl na svém území, tak to vymezila parametrem 17 let. Tři sta padesát dětí bez doprovodu do 17 let Velká Británie schválila tento zákon a dělá to. Nic takového bych si nedovolil české vládě říkat. Nechť si ty parametry stanoví, jak uzná za vhodné. Patnáct let, dvanáct let, je to opravdu na ní.

Je jich tam 3 500, žijí v opravdu mimořádně neutěšených podmínkách a jsou tam bez rodičů. Proto se jim ve zkratce říká sirotci, byť oni bohužel často vůbec netuší, zda těmi sirotky jsou nebo nejsou. To už tak ve válečných časech bývá. Ona každá historická paralela kulhá, ale i tzv. Wintonovy děti, když odjížděly do bezpečí do Velké Británie v roce 1939, tak pak až do konce války netušily, jestli jsou nebo nejsou sirotky. Dokonce někteří z nich se dopustili takového emocionálního podvodu a virtuální reality, to nejsou má slova, takhle by to řekl pan ministr Ťok, že žádnými sirotky nebyli čtyři roky, protože jejich rodiče zplynovali třeba až v roce 1944.

Takže ty děti v těch řeckých uprchlických táborech jsou v podobné situaci. Nemají tam rodiče a netuší, zda ti rodiče žijí, zda se o ně někdo někdy bude moci nějakým způsobem postarat. No a civilizované země se nějakým způsobem snaží se podílet v rámci znovu opakuji: dobrovolnosti, odpovědnosti a solidarity. Takže například Velká Británie přijala onen zákon o 350 dětech, chcete-li do 17 let. Izrael, který je se Sýrií ve válečném stavu a má všechny historické, civilizační i kulturní důvody se na Sýrii dívat ne přátelským pohledem, tak v případě, že jde o děti, tak se na to dívá úplně jinak a stovce těchto dětí se rozhodl udělit občanství.

A my tady máme podle mého názoru naprosto výjimečnou příležitost, abychom tohle symbolické gesto odpovědnosti a solidarity v rámci dobrovolnosti učinili také. Abychom pomohli svému partnerovi v rámci Evropské unie, což je tedy Řecko, kde v těch uprchlických táborech jsou tisíce těchto dětí. Abychom řekli sami sobě, české veřejnosti i mezinárodní veřejnosti, že nejsme bez srdce a že nejsme bez svědomí. A chceme držet stejný režim, který si tenkrát jako v tom roce 2015 vláda stanovila. Chceme ho navrhnout úplně stejně. Neexistuje žádný seznam 50 dětí nebo 60 dětí. Existuje 3 500 dětí bez doprovodu v řeckých uprchlických táborech. A nechť tedy vláda České republiky v rámci mezinárodního humanitárního gesta a pomoci, nechť si sama stanoví ty parametry a nechť si podle vlastního výběru sama vybere jednotlivé děti, kterým poskytne útulek a poskytne potřebnou péči na území České republiky za prostředky českých daňových poplatníků

Pokládáme to za nezbytné i pro atmosféru v České republice a konec konců i pro naše vlastní svědomí, protože znovu říkám: Nehovoříme jenom o dobrovolnosti, ale hovoříme také o odpovědnosti a o solidaritě a v těchto pojmech na vás budeme apelovat. Děkuji vám za pozornost.



Převzato z rozpravy k informaci vlády o postoji České republiky ke globálnímu paktu o bezpečné, řízené a legální migraci a globálnímu paktu o uprchlících ze stenozáznamu PSP ČR. Jen velice mírně zkrátil Ivan Kytka.

0
Vytisknout
8132

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2018