13. 6. 2024 / Daniel Veselý
Ve dnech 15. a 16. června proběhne ve švýcarském resortu Bürgenstock dlouho avizovaný mezinárodní mírový summit, během nějž budou delegáti ze zhruba stovky zemí světa jednat o dalším směřování ukrajinského konfliktu a jeho případném diplomatickém urovnání. Má ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj ve Švýcarsku se svým nekompromisním mírovým plánem šanci dospět k diplomatickému průlomu v ukrajinské válce, anebo jde jen o další bezzubou konferenci, zvláště když za jednacím stolem bude chybět ruská delegace?
Zdá se, že se prezident Zelenskyj rozhodl hrát vysokou hru, když po neúnavném lobbingu v různých částech světa, především v zemích globálního Jihu, vyjadřuje naději, že se mírová konference v Bürgenstocku může stát jakousi cestovní mapou ke “spravedlivému ukončení války”.
Psáno pro Nowiny Polskie
Přívlastek “mírový” ale jen stěží vystihuje podstatu tohoto summitu, když ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj definuje své deklarované cíle následovně: zajištění plošné diplomatické podpory pro desetibodový mírový plán, zahrnující úplné stažení ruských vojsk z okupovaných území a potrestání ruských válečných zločinů - a zároveň zajištění širší angažovanosti NATO v ukrajinském konfliktu a vyloučení jakýchkoliv jednání se stávajícím ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Zástupci Ruska coby agresorské země, a tudíž jednoho ze dvou primárních aktérů ukrajinské války, nebyli na švýcarský summit pozváni. Kreml už dříve rezolutně odmítl jednat o desetibodovém mírovém plánu prezidenta Zelenského - a rozhovory o případném příměří či ukončení války podmiňuje “novou územní realitou”. Absence ruské strany u jednacího stolu v Bürgenstoku bezesporu představuje hlavní překážku na cestě k trvalému urovnání konfliktu, třebaže výchozí pozice obou znesvářených stran se v tuto chvíli naprosto rozcházejí. Avšak jakákoli jednání o ukončení té které války či krize vždy začínají s nejvyššími a mnohdy nerealistickými sázkami všech participantů; teprve trnité, komplikované a obtížné rozhovory doprovázené nejedním zádrhelem a především kompromisem mohou přinést diplomatický průlom.
Volodymyr Zelenskyj však čelí i dalším nepříjemným, ba neočekávaným komplikacím při své snaze obhájit svou vizi o ukončení krvavé pře v jeho vlasti. Volby do Evropského parlamentu lze bez nadsázky charakterizovat také jako referendum o stávající ukrajinské agendě Evropské unie, již spousta voličů, především ve Francii a Německu - tedy klíčových spojeneckých zemích Kyjiva - odmítá. Za neblahým vzestupem konzervativně a krajně pravicových tendencí na starém kontinentu můžeme pozorovat neochotu evropských špiček reflektovat mínění a přání jejich elektorátu, včetně prohlubujícího se pesimismu o ukrajinském vítězství a požadavků o navázání dialogu mezi Kyjivem a Moskvou u nezanedbatelné části evropské populace.
Další trpkou ranou pro ukrajinského prezidenta je skutečnost, že se švýcarského summitu nezúčastní americký prezident Joe Biden, což relevanci konference zásadním způsobem snižuje. Taktéž vojenská, diplomatická a finanční podpora poskytovaná Ukrajině Washingtonem je značně nejistým podnikem, zvláště pokud v listopadu Donald Trump zvítězí v amerických prezidentských volbách. Leč od prostořekého Donalda Trumpa můžeme čekat prakticky cokoliv; nezáleží vůbec na tom, co právě říká, vždyť za jeho prezidentského mandátu USA uvalily na Ruskou federaci ostřejší sankce než Obamova administrativa a Trumpův Bílý dům na Ukrajinu oficiálně zaslal ofenzivní zbraně. Už nyní je však zcela zřejmé, že každoroční financování ukrajinských vojenských aktivit i civilní správy americkým Kongresem není vůbec zaručeno, jak se ostatně Kyjiv mohl letos přesvědčit.
A tím komplikace ukrajinského prezidenta zdaleka nekončí, neboť švýcarského summitu se nezúčastní ani další vrcholný hráč v mezinárodní politice - Čína. Zdá se, jako by Peking, který loni v únoru prezentoval komplexní mírový plán pro Ukrajinu, úplně rezignoval na horečné diplomatické aktivity prezidenta Zelenského, a konkrétně na jeho mírovou cestovní mapu. Nadto Čína, jejíž pevné partnerství s Ruskem je neoddiskutovatelným faktem, nemá logický důvod se summitu zúčastnit, jestliže zde bude Rusko absentovat. Čína preferuje přímá jednání zainteresovaných znepřátelených stran a navíc akcentuje zohlednění přesahujících problémů týkajících se nadregionálních bezpečnostních otázek. Nicméně Peking vzhledem ke svým vazbám na Kreml nemůže zastat roli nezávislého mediátora ukrajinského konfliktu, což v bleděmodrém platí i pro Spojené státy. Této role se v minulosti - leč bez úspěchu - chtěly zhostit nezávislé země jako Brazílie, Mexiko, Jižní Afrika a Vatikán.
Ačkoli požadavky obsažené v mírovém plánu prezidenta Zelenského jsou z morálního a právního hlediska naprosto oprávněné, jelikož ruská invaze na Ukrajinu z pohledu mezinárodního práva představuje “největší mezinárodní zločin”- podobně jako americká invaze do Iráku - tvrdá realita mezinárodních vztahů, jakož i nepříznivá situace na bojišti poskytují naprosto mizivé šance na jejich realizaci. Zelenskyj měl s tímto plánem přijít na podzim roku 2022, kdy Ukrajina na bojišti patrně dosáhla vrcholu svých možností, přestože by mohl uspět pouze s jeho modifikovanou smířlivější formou: Kreml by dozajista své předáky mezinárodní spravedlnosti nepředal.
A navíc neexistuje žádný mocenský mechanismus, který by před soud poslal jak Vladimira Putina a Sergeje Lavrova, tak Benjamina Netanjahua a Joea Bidena za válečné zločiny spáchané v totální izraelské válce proti Gaze. Moskva rovněž celé dekády pozorovala, jak západní společenství v čele se Spojenými státy jím nastavená pravidla porušuje, ba přímo bortí: v Kosovu, Iráku, Afghánistánu, Libyi a v jiných částech světa.
Ale pravděpodobně největší zádrhel související se Zelenského vizí “spravedlivého ukončení války” tkví v pro Ukrajinu nepříznivé situaci na bojišti. Kreml v předvečer konání švýcarského summitu uvedl, že jeho vojska dobyla další vesnici ve východním Doněcku. Ačkoli se nejedná o výrazný strategický úspěch ruské okupační armády, Moskva má oproti Kyjivu zjevné výhody hned ve dvou důležitých oblastech: disponuje násobkem branné moci, a totéž platí i pro zbraně a vojenský materiál, včetně klíčové dělostřelecké munice. V kostce: doba není maximalistickým, byť oprávněným požadavkům Kyjiva nakloněna ani v nejmenším a ani prognózy zohledňující dynamiku bojů nejsou vůbec optimistické. Bylo by tedy zcela naivní se domnívat, že na tom summit v Bürgenstocku něco změní.
Diskuse