Jaký je skutečný cíl Donalda Trumpa ve Venezuele?

23. 10. 2025

Jednou věcí, kterou mají tyto dvě operace zaměřené na změnu režimu společnou, je Marco Rubio, který byl jako senátor hlasitým odpůrcem Madura. Nyní, jako ministr zahraničí a poradce pro národní bezpečnost, je novým architektem Trumpovy politiky vůči Venezuele, když se mu podařilo zastavit pokus Richarda Grenella vyjednat diplomatickou dohodu s Madurem. Změna režimu je opět na pořadu dne, s válečnými loděmi v Karibiku a CIA v terénu. Co by se mohlo pokazit?

Donald Trump má sklon proměňovat metaforickou válku proti drogám ve válku skutečnou. Tento sklon se projevil již během jeho prvního funkčního období, kdy vyhrožoval, že označí drogový kartel za zahraniční teroristickou organizaci, a navrhl odpálit rakety na drogovou laboratoř v Mexiku. Během nedávné prezidentské kampaně prohlásil: „Drogové kartely vedou válku proti Americe – a nyní je čas, aby Amerika vedla válku proti kartelům.“ Zjevně to myslel vážně.

Po návratu do úřadu označil šest mexických kartelů, salvadorský gang MS-13 a venezuelský gang Tren de Aragua za zahraniční teroristické organizace (FTO) a nařídil Pentagonu vypracovat plány vojenské akce proti nim. Zpočátku úředníci Bílého domu vážně diskutovali o vojenských úderech proti vůdcům kartelů a infrastruktuře v Mexiku, ale nakonec se rozhodli, že spolupráce s mexickou vládou bude přínosnější. Nicméně neobvyklé jmenování veterána speciálních sil do čela úřadu pro záležitosti západní polokoule v Radě národní bezpečnosti signalizovalo, že Trump stále vážně uvažuje o použití vojenské síly k vedení války proti drogám.

Pozornost se poté přesunula na Venezuelu. Den předtím, než New York Times zveřejnil zprávu o plánované akci Pentagonu proti kartelům, generální prokurátorka Pam Bondi oznámila, že americká vláda nabízí odměnu 50 milionů dolarů za informace vedoucí k zatčení Madura, kterého obvinila z „využívání kokainu jako zbraně k ‚zaplavení‘ Spojených států“. Trump tvrdil, že Maduro řídil Tren de Aragua při „provádění nepřátelských akcí a vedení nepravidelné války proti území Spojených států“, což je tvrzení, které zpravodajská komunita shledala nepravdivým, a to navzdory tlaku ze strany Trumpových politických spojenců, aby posudek odpovídal Trumpovu tvrzení. Dva vysocí zpravodajští důstojníci, kteří dohlíželi na přípravu posudku, byli bezodkladně propuštěni.

V srpnu Trumpova administrativa nasadila do Karibiku námořní údernou jednotku, včetně tří torpédoborců s řízenými střelami, obojživelné útočné lodi, křižníku s řízenými střelami a jaderné útočné ponorky. Následující měsíc zahájily americké síly letecké údery na plavidla, která údajně pašovala drogy v mezinárodních vodách u venezuelského pobřeží. Když demokraté a někteří republikáni zpochybnili zákonnost mimosoudního zabíjení civilistů, kteří nepředstavovali bezprostřední hrozbu, Trump informoval Kongres, že Spojené státy jsou ve stavu „ozbrojeného konfliktu“ s nejmenovanými „drogovými kartely“, jejichž obchod s drogami představuje útok na Spojené státy. Proto jsou obchodníci s drogami „nezákonnými bojovníky“, kteří mohou být na místě zabiti. Admirál Alvin Holsey, šéf Jižního velitelství USA, rezignoval, údajně kvůli obavám z mimosoudního zabíjení civilistů při leteckých úderech.

Když venezuelská opoziční vůdkyně María Corina Machado věnovala svou Nobelovu cenu míru Trumpovi a požádala ho o pomoc při svržení Madura, eskalace ze strany USA se ještě o stupeň zvýšila. Minulý týden Trump přiznal, že schválil smrtící operace CIA ve Venezuele. Na otázku, zda dal povolení k „odstranění“ Madura, odmítl odpovědět. Na stejné tiskové konferenci také prozradil, že zvažuje vojenské údery ve Venezuele. USA vyslaly bombardéry B-52, aby létaly těsně u venezuelského pobřeží, zatímco letecké jednotky amerických speciálních sil provádějí v této oblasti cvičení jako „demonstraci síly“. Do regionu bylo vysláno asi 10 000 amerických vojáků.

Přestože se jedná o impozantní ukázku vojenské síly, zdá se nepravděpodobné, že by Trumpova administrativa byla připravena napadnout Venezuelu. Současné nasazené síly zdaleka nestačí k obsazení země, která je pětkrát větší než Irák, poslední neúspěšný pokus Washingtonu o budování národa. Trump navíc opakovaně slíbil své MAGA základně, že už nebudou žádné „nekonečné“ zahraniční války, a na volebním shromáždění v roce 2024 prohlásil, že „navždy otočí stránku těch pošetilých dnů nekonečných válek“. Dokonce i letecké údery na íránská jaderná zařízení vyvolaly znepokojení v jeho voličské základně. A nikdo ještě nezískal Nobelovu cenu míru za zahájení války.

Pravděpodobnějšími dalšími kroky jsou cílené útoky na sklady drog, na osoby zapojené do obchodu s drogami a možná i na členy Madurova režimu – tedy útoky, které Bílý dům zvažoval v únoru proti Mexiku. To by mohlo zpomalit nebo dokonce zastavit tok drog přes Venezuelu, ale Venezuela na rozdíl od Kolumbie není producentem drog. Zjevná marnost pokusu zastavit obchod s drogami vedením skryté nebo otevřené války proti Venezuele naznačuje, že skutečným motivem je politika – dosáhnutí změny režimu.

Dokážou to tajní agenti CIA? V místech, kde byli úspěšní (Írán 1953, Guatemala 1954, Chile 1973), bylo klíčové obrátit armádu proti civilní vládě. To není ve Venezuele pravděpodobné. Takzvaný „Kartel sluncí“ je volná síť vojenských důstojníků, kteří profitují z celé řady kriminálních podniků, včetně spolupráce s kolumbijskými obchodníky s kokainem. Změna režimu v Caracasu, zejména ustavení opoziční vlády vedené Marií Corinou Machado a jejími přáteli, by představovala vážnou hrozbu pro zájmy armády. Mohli by se zbavit Madura, ale pokud by infrastruktura režimu a ozbrojených sil zůstala nedotčena, nic by se nezměnilo.

Úsilí CIA o podnícení převratu již jednou selhalo. V roce 2019, na vrcholu lidového odporu proti Madurovu režimu, kdy Washington prosazoval opozičníka Juana Guiadó jako legitimního prezidenta, byla „Operace Liberty“ plánem na rozdělení armády jako katalyzátoru pádu režimu. Místo toho plán selhal, když žádná významná vojenská jednotka nezběhla.

Pokud vojenská invaze a okupace Venezuely není proveditelná a úspěšný puč podnícený CIA je nepravděpodobný, jak nakonec skončí eskalující konflikt Trumpa s Venezuelou? Bude prezident spokojen s dalšími performativními projevy vojenské síly, dokud další krize nevytlačí Venezuelu z titulních stránek novin a jeho agendy? Bude spokojen, pokud Nicoláse Madura nahradí nějaký jiný člen jeho režimu, aby Trump mohl vyhlásit vítězství? Nebo nakonec dojde k závěru, že posedlost Marca Rubia změnou režimu ve Venezuele je stejně slepá ulička jako ta Johna Boltona, a dá Richardu Grennelovi svolení vrátit se do Caracasu a uzavřít dohodu?

 

Celý článek v angličtině ZDE