25. 1. 2024 / Ivan Masaryk
Jedna ze záhadných kapitol minulosti podnikatele a expremiéra Andreje Babiše se týká samotných počátků jeho byznysu a budování impéria Agrofert. Tajemný dar, o němž on sám nikdy nemluvil.
Jedna ze záhadných kapitol minulosti podnikatele a expremiéra Andreje Babiše se týká samotných počátků jeho byznysu a budování impéria Agrofert. Jak bylo propojeno financování ČSSD s tajemným peněžním darem, který byl zaslán od firem, v níž vystupovali lidé napojeni na Babiše?
Píše se rok 1997 a vláda Václava Klause se chýlila ke svému konci. Do popředí se dostává strana ČSSD s Milošem Zemanem. Sociální demokracie však musí čelit nepříjemným komplikacím - finanční úřad kvůli nejasnostem v danění zablokoval oficiální bankovní účty strany. Problém s financováním byl tedy vyřešen tak - a upozorněme, tajně - že všechny dary, případně půjčky, byly od sponzorů shromažďovány na kontech firem TIA a Zora Euro, které vlastnili lidé z ČSSD. Ty pak zasílaly finanční částky společnosti Cíl a ta sloužila k financování všeho spjatého se stranou. Původní jména dárců tak tedy byla skryta. (Boss Babiš, KMENTA, s. 45-46)
Roku 1999 byl spáchán pokus vraždu podnikatele Ivana Lhotského, vlastníka zmiňované firmy TIA. Díky toho, že si policie při vyšetřování vyžádala účetnictví a skutečné, původní věřitele ČSSD, se na tajný způsob financování strany nakonec přišlo. Byli proskenováni všichni sponzoři od hlavy až po patu. Avšak zbyla zde jedna firma, které si nikdo nevšímal - až na legendárního investigativního novináře Jaroslava Kmentu. (tamtéž, s. 47)
Společnost se jmenovala Beltomate S.A. Ta měla zaslat v roce 1997 dar 220 tisíc švýcarských franků (tedy zhruba 5 miliónů korun) výše řečené firmě Zora Euro, používané jako prostředníka pro financování strany. Spoluvlastníkem Zory Euro byl tehdejší místopředseda ČSSD Ivo Svoboda. Když Kmenta s touto skutečností konfrontoval dalšího spoluvlastníka Barboru Snopkovou (poněvadž Ivo Svoboda byl vážně nemocen), odvětila: „To byl dar, který nám dohodil někdo z Moravy.“ (s. 48)
Při bližším zkoumání novinář odhalil, že sídlo Beltomate S.A. bylo v dobře známém daňovém ráji Panama City. Za jednatele byl uveden jakýsi Roland Schaer. A to je bod, kdy se dostáváme k Andreji Babišovi. On sám totiž s Rolandem Schaerem spolupracoval. Seznámili se během Babišových studií na gymnáziu ve Švýcarsku, jak sám prozradil. Babiš se pak s ním a jeho firmou O.F.I. dohodl roku 1995 na navyšování základního jmění Agrofertu, čímž se přechodně stala O.F.I. spolumajitelkou Babišova rostoucího impéria. (s. 48-49)
A za dva roky se právě Schaerova společnost Beltomate stala oním záhadným dárcem Zory Euro, potažmo ČSSD. Kmenta se dostal k darovací smlouvě, u níž byla plná moc Schaerem k jejímu podepsání udělena člověku jménem Ivan Propper. To je další podnikatel spjatý s Babišem, neboť společně s ním (a také Lubomírem Šidalou a Erikem Rakickým) roku 1993 založili firmu Agriplast. (s. 49-50)
A jen tak mimochodem byl Lubomír Šidala, bývalý přítel Babiše, vlastníkem švýcarské (nikoli panamské) firmy Beltomate, kterou původně založil také již zmíněný Roland Schaer. Poslední jméno spojené s expremiérem je René Kurth. Byl jednak členem vedení společnosti O.F.I, jednak jednatelem panamské Beltomate - a navíc také zakladatelem švýcarské firmy Fertagra S.A., která koupila podíl ve firmě Savena. A jednatelem Saveny nebyl nikdo jiný než Andrej Babiš. (s. 50-51)
Co z toho však plyne nám prozradí až následující skutečnosti. Babišův Agrofert totiž později usiloval o ovládnutí Lovochemie, největšího výrobce hnojiv, a během tohoto boje spolupracoval se státním koncernem Unipetrol. Zhruba za půl roku od přijetí panamského daru se rozhodovalo o personální výměně včetně šéfa Unipetrolu. ČSSD dostala dva návrhy; prvním byl Miroslav Krejčí prosazovaný ministrem Grégrem; druhým byl Pavel Švarc prosazovaný Ivem Svobodou - tedy spoluvlastníkem Zory Euro, kde původně přistál onen panamský dar. (s. 51-52)
Pavel Švarc se pak skutečně stal novým šéfem Unipetrolu. To by bylo ale málo, abychom to nějak mohli spojovat s Andrejem Babišem. Nejdůležitější skutečností totiž byl fakt, že ten stejný Pavel Švarc byl šéfem podílu Babišova podniku Lovochemie. Co za tím bylo? Babiš potřeboval jistotou, aby jeho podnikatelský souboj o kompletní ovládnutí tohoto výrobce hnojiv nikdo nenarušil, aby měl zkrátka volné pole působnosti. A toho bylo přesně docíleno tím, když se jeho člověk dostal i do vedení Unipetrolu, který měl v tomto případě rozhodující slovo. Babiš se pak skutečně stal kompletním vlastníkem Lovochemie. (s. 52)
Jaké z toho odvodit ponaučení? Je dobré znát naše politiky, a obzvláště, když mlží o všem, co se dá. Babiš není prvním ani posledním, kdo vyvolává neustálé kontroverze, a tak nám tento díl do skládačky může alespoň posloužit k tomu, abychom si učinili komplexní obraz jednoho z nejvýraznějších politiků uplynulého desetiletí. Když Jaroslav Kmenta konfrontoval s touto skutečností našeho expremiéra, odmítl se, typicky, k tomu vyjadřovat. Čistý člověk nepotřebuje nic skrývat a je ochoten mluvit o všem otevřeně.
Zdroj: kniha Boss Babiš, Jaroslav Kmenta, 2017.
Diskuse