Babišova historie: Záhadný panamský dar
25. 1. 2024
/
Ivan Masaryk
čas čtení
5 minut
Jedna ze záhadných kapitol minulosti
podnikatele a expremiéra Andreje Babiše se týká samotných
počátků jeho byznysu a budování impéria Agrofert. Tajemný
dar, o němž on sám nikdy nemluvil.
Jedna
ze záhadných kapitol minulosti podnikatele a expremiéra
Andreje Babiše se týká samotných počátků jeho byznysu
a budování impéria Agrofert. Jak bylo propojeno financování
ČSSD s tajemným peněžním darem, který byl zaslán od
firem, v níž vystupovali lidé napojeni na Babiše?
Píše
se rok 1997 a vláda Václava Klause se chýlila ke svému
konci. Do popředí se dostává strana ČSSD s Milošem
Zemanem. Sociální demokracie však musí čelit nepříjemným
komplikacím - finanční úřad kvůli nejasnostem v danění
zablokoval oficiální bankovní účty strany. Problém
s financováním byl tedy vyřešen tak - a upozorněme,
tajně - že všechny dary, případně půjčky, byly od sponzorů
shromažďovány na kontech firem TIA a Zora Euro, které
vlastnili lidé z ČSSD. Ty pak zasílaly finanční částky
společnosti Cíl a ta sloužila k financování všeho
spjatého se stranou. Původní jména dárců tak tedy byla skryta.
(Boss Babiš, KMENTA, s. 45-46)
Roku
1999 byl spáchán pokus vraždu podnikatele Ivana Lhotského,
vlastníka zmiňované firmy TIA. Díky toho, že si policie při
vyšetřování vyžádala účetnictví a skutečné, původní
věřitele ČSSD, se na tajný způsob financování strany nakonec
přišlo. Byli proskenováni všichni sponzoři od hlavy až po patu.
Avšak zbyla zde jedna firma, které si nikdo nevšímal - až na
legendárního investigativního novináře Jaroslava Kmentu.
(tamtéž, s. 47)
Společnost
se jmenovala Beltomate S.A. Ta měla zaslat v roce 1997 dar
220 tisíc švýcarských franků (tedy zhruba 5 miliónů
korun) výše řečené firmě Zora Euro, používané jako
prostředníka pro financování strany. Spoluvlastníkem Zory Euro
byl tehdejší místopředseda ČSSD Ivo Svoboda. Když Kmenta
s touto skutečností konfrontoval dalšího spoluvlastníka
Barboru Snopkovou (poněvadž Ivo Svoboda byl vážně nemocen),
odvětila: „To byl dar, který nám dohodil někdo z Moravy.“
(s. 48)
Při
bližším zkoumání novinář odhalil, že sídlo Beltomate S.A.
bylo v dobře známém daňovém ráji Panama City. Za jednatele
byl uveden jakýsi Roland Schaer. A to je bod, kdy se dostáváme
k Andreji Babišovi. On sám totiž s Rolandem Schaerem
spolupracoval. Seznámili se během Babišových studií na gymnáziu
ve Švýcarsku, jak sám prozradil. Babiš se pak s ním a jeho
firmou O.F.I. dohodl roku 1995 na navyšování základního
jmění Agrofertu, čímž se přechodně stala O.F.I.
spolumajitelkou Babišova rostoucího impéria. (s. 48-49)
A
za dva roky se právě Schaerova společnost Beltomate stala oním
záhadným dárcem Zory Euro, potažmo ČSSD. Kmenta se dostal
k darovací smlouvě, u níž byla plná moc Schaerem
k jejímu podepsání udělena člověku jménem Ivan Propper.
To je další podnikatel spjatý s Babišem, neboť společně
s ním (a také Lubomírem Šidalou a Erikem Rakickým)
roku 1993 založili firmu Agriplast. (s. 49-50)
A
jen tak mimochodem byl Lubomír Šidala, bývalý přítel Babiše,
vlastníkem švýcarské (nikoli panamské) firmy Beltomate, kterou
původně založil také již zmíněný Roland Schaer. Poslední
jméno spojené s expremiérem je René Kurth. Byl jednak členem
vedení společnosti O.F.I, jednak jednatelem panamské Beltomate -
a navíc také zakladatelem švýcarské firmy Fertagra S.A.,
která koupila podíl ve firmě Savena. A jednatelem Saveny
nebyl nikdo jiný než Andrej Babiš. (s. 50-51)
Co
z toho však plyne nám prozradí až následující
skutečnosti. Babišův Agrofert totiž později usiloval o ovládnutí
Lovochemie, největšího výrobce hnojiv, a během tohoto boje
spolupracoval se státním koncernem Unipetrol. Zhruba za půl roku
od přijetí panamského daru se rozhodovalo o personální
výměně včetně šéfa Unipetrolu. ČSSD dostala dva návrhy;
prvním byl Miroslav Krejčí prosazovaný ministrem Grégrem; druhým
byl Pavel Švarc prosazovaný Ivem Svobodou - tedy spoluvlastníkem
Zory Euro, kde původně přistál onen panamský dar. (s. 51-52)
Pavel
Švarc se pak skutečně stal novým šéfem Unipetrolu. To by bylo
ale málo, abychom to nějak mohli spojovat s Andrejem Babišem.
Nejdůležitější skutečností totiž byl fakt, že ten stejný
Pavel Švarc byl šéfem podílu Babišova podniku Lovochemie. Co za
tím bylo? Babiš potřeboval jistotou, aby jeho podnikatelský
souboj o kompletní ovládnutí tohoto výrobce hnojiv nikdo
nenarušil, aby měl zkrátka volné pole působnosti. A toho
bylo přesně docíleno tím, když se jeho člověk dostal i do
vedení Unipetrolu, který měl v tomto případě rozhodující
slovo. Babiš se pak skutečně stal kompletním vlastníkem
Lovochemie. (s. 52)
Jaké
z toho odvodit ponaučení? Je dobré znát naše politiky,
a obzvláště, když mlží o všem, co se dá. Babiš
není prvním ani posledním, kdo vyvolává neustálé kontroverze,
a tak nám tento díl do skládačky může alespoň posloužit
k tomu, abychom si učinili komplexní obraz jednoho
z nejvýraznějších politiků uplynulého desetiletí. Když
Jaroslav Kmenta konfrontoval s touto skutečností našeho
expremiéra, odmítl se, typicky, k tomu vyjadřovat. Čistý
člověk nepotřebuje nic skrývat a je ochoten mluvit o všem
otevřeně.
Zdroj:
kniha Boss Babiš, Jaroslav Kmenta, 2017.
6009
Diskuse