O co jde Húsiům v Jemenu

3. 1. 2024

Poprava bývalého jemenského prezidenta Alího Abdalláha Sáliha, kterou 4. prosince 2017 provedli húsijští rebelové, vyvolala v Jemenu a na Blízkém východě obrovský šok.

Diktátor, který vládl 33 let, zůstal jedním z nejvlivnějších aktérů v Jemenu i poté, co ho lidové povstání v roce 2011 donutilo odstoupit. Sálih, který přežil pokusy o atentát a další hrozby po více než tři desetiletí, se často zdál být neporazitelný a dokonce nesmrtelný.

Ale i když to bylo šokující, Sálihovo zabití Jemence nutně nepřekvapilo. Jeho nedávné spojenectví s jeho někdejším nepřítelem, Húsii, zůstalo spojenectvím z rozumu. Bylo jen otázkou času, kdy se rozpadne a znovu se vynoří staré nenávisti. Húsiové nakonec Sáliha popravili, aby se pomstili za zabití svého zakladatele Husajna Badr al-Dajn al-Húsiho v roce 2004 v jeho jeskynním úkrytu v jejich severojemenské baště Sáada.

Napětí mezi Sálihem a Húsii narůstalo, protože Húsiové upevňovali svou kontrolu nad vládními ministerstvy a vojenskými silami, které byly dříve pod kontrolou Sáliha, a tlačili Sáliha a jeho stranu, Všeobecný lidový kongres (GPC), do podřízeného postavení.

Situace se vyhrotila v polovině srpna poté, co Sálih veřejně nazval Húsie milicemi. Na oplátku Húsiové nazvali Sáliha zrádcem a slíbili, že ponese následky svých slov. Húsiové se stali obezřetnějšími, když Sálih 35. srpna 24 shromáždil tisíce příznivců na oslavu 2017. výročí GPC.

Byli přesvědčeni, že Sálih jednal se Saúdy vedenou koalicí, která proti nim bojovala v občanské válce, a doufali, že přejdou na druhou stranu a uzavřou dohodu s Rijádem. Střety eskalovaly poté, co Húsiové zastavili konvoj převážející Sálihova syna v Sanáa a vyměnili si palbu s jeho strážci, přičemž zabili jednoho z jeho vysoce postavených pomocníků.

Pro cizince je možná překvapivé, že Sálihovu smrt oplakávalo i mnoho jeho nepřátel v Jemenu, včetně některých mladých aktivistů, kteří proti němu povstali v roce 2011, a dalších, kteří ztratili členy rodiny rukou jeho vojáků během posledních tří let občanské války. Částečně je to kvůli extrémně brutálnímu způsobu, jakým ho Húsiové zabili, což porušilo jemenské kmenové a kulturní normy.

Je to ale také proto, že mnozí Jemenci, jakkoli Sálihem opovrhovali, viděli v jeho nedávném zběhnutí z aliance Húsiů poslední příležitost porazit povstaleckou skupinu, kterou mnozí považují za mnohem větší hrozbu.

Válka původně vypukla v září 2014, kdy se Húsiové spojili s vojenskými silami loajálními Sálihovi, aby obsadili Sanáa a svrhli vládu vedenou Sálihovým nástupcem Abd-Rabbú Mansúrem Hádím z GPC.

Bohužel, v posledních letech se o vzestupu Hútíů k moci psalo nepřesně, protože Húsiové byli nepřesně vykreslováni jako lidové domorodé opoziční hnutí a jako oběti náboženského a politického útlaku, které se snaží zaujmout své legitimní místo v jemenském politickém řádu.

Takové narativy, možná v některých případech motivované pochopitelným rozhořčením analytiků nad akcemi Saúdy vedené koalice v Jemenu a touhou přesvědčit Spojené státy, aby ji přestaly podporovat, často bagatelizovaly válečná zvěrstva Húsiů po celém Jemenu a jejich širší hrozbu pro stabilitu země.

Některé analýzy například vysvětlují obsazení Sanáa Húsii jako přirozený důsledek selhání procesu politické transformace, který začal v roce 2011 po Sálihově svržení. Jeden z narativů tvrdí, že Húsiové převzali kontrolu nad Sanáa poté, co odmítli, s jistým odůvodněním, rozhodnutí výboru jmenovaného prezidentem Hádím rozdělit Jemen na šest federálních regionů po skončení konference o národním dialogu v únoru 2014.

Navrhované nové federální uspořádání by ponechalo tradiční teritoriální základnu Húsiů v Sáadě bez přístupu k námořnímu přístavu nebo ropným zdrojům. Jiné analýzy poukázaly na kampaň Húsiů z roku 2014 proti masivní korupci za Hádího vlády, což je téma, které v té době u Jemenců široce rezonovalo.

Touha Húsiů po moci však sahá mnohem hlouběji.

Od konce roku 2000 se tlačí ze své základny na jih směrem k Sanáa a od roku 2011 agresivněji. V době, kdy bylo přijato rozhodnutí rozdělit Jemen na šest regionů, se Húsiům již podařilo převzít kontrolu nad rozsáhlými pásy severu, včetně částí Amranu, Hadždžy a al-Džawfu.

A dnes je vláda vedená Húsii v Saná jednou z nejzkorumpovanějších, jaké kdy Jemen viděl, což vyvolává vážné otázky ohledně jejich nároku na morální převahu v konfliktu.

Jiný příběh líčí Húsie jako představitele náboženské menšiny Zajdů, kteří jsou oběťmi šesti válek, které vedli proti Sálihovi v Sáadě v letech 2004 až 2010. Jistěže, války v Sáadě mohly přispět k šíření povstání Húsiů. Někteří z Húsiů bojujících v současné válce byli svědky brutálního zabíjení svých otců a blízkých Sálihovými silami v předchozím desetiletí. Navzdory tomu však Húsiové neměli problém se v roce 2014 spojit se Sálihem a s jeho pomocí svrhli Hádího vládu a zatáhli zemi do ničivé občanské války.

Húsiové nereprezentují všechny Zajdy v Jemenu. Jejich hlavními nepřáteli, které se jim od roku 2014 podařilo zlikvidovat – včetně samotného Sáliha – byli právě Zajdové. Jejich povstání a vzestup k moci nebyly poháněny ani tak křivdami, které utrpěli v důsledku válek v Sáadě, jako spíše dlouhodobým mocenským bojem uvnitř severní politické elity, který po staletí dominoval jemenské politice.

Húsiové patří k sektě Džarúdi, odnoži dynamického a rozmanitého Zajdského islámu. Zatímco zajdismus podporuje učenost a svobodu interpretace jednotlivce, džarúdismus věří v přísné právo potomků proroka Mohameda vládnout. Hnutí Húsiů je hluboce zakořeněno v zajdském imámátu, který vládl Jemenu stovky let až do roku 1962.

Imámové si nárokovali autoritu vládnout na základě toho, že jsou potomky proroka Muhamada, obecně známými jako Sadžídové. Během imámátu pocházeli jemenští vládci výhradně z rodin Sadžídů. Ne všichni Sadžídové se však hlásí k húsijským politickým aspiracím a Húsiové nereprezentují všechny Sadžídy.

Stejně jako mnoho jiných politických islámských hnutí, i Húsiové používají islámský diskurz k ospravedlnění svého práva na moc a legitimitu vládnout. Mnoho Jemenců věří, že Húsiové usilují o nahrazení principů jemenské revoluce z roku 1962 a nastolení systému založeného na právu Sadžídových rodin vládnout.

Veřejná rozprava Húsiů silně káže o nadřazenosti a právu ahl al-bajt ("lidí z domu", což je jiný výraz pro Prorokovy potomky) vládnout. Al-vatika al-fikríja, neboli "ideologický dokument", kterým se řídí hnutí Húsiů, uvádí výjimečnost ahl al-bajt oproti ostatním muslimům a říká, že potomci Proroka povedou ummu (národ) a budou nad ní vládnout.

Revoluční principy z roku 1962, které zahrnují nastolení republikánského demokratického systému a ukončení diskriminace a privilegií na základě třídy, Jemenci přijímají za své, včetně těch, kdo odmítli Sáliha.

Revoluce v roce 1962 ukončila staletí izolace a politických represí, které z Jemenu udělaly jednu z nejchudších a nejnegramotnějších zemí na světě. Ačkoliv se Jemenci po roce 1962 těšili o něco větší svobodě, revoluce nedokázala ukončit mocenský monopol severní elity. Pod vedením Sáliha, který se dostal k moci v roce 1978, se elity z jeho severního kmene Hašídů staly dominantní politickou a vojenskou silou v zemi, a to až donedávna.

Mnozí v Jemenu si myslí, že pro Húsie je současná válka o znovuzískání jejich Bohem daného práva na vládu, které bylo Sadžídům odebráno v roce 1962. Pro mnoho dalších Jemenců je válka bojem za republikánský systém, který ukončil mocenský monopol dynastie Sadžídů.

Podmínky v Jemenu jsou dnes velmi odlišné od těch, které panovaly během imámátu. Imámové izolovali Jemen od zbytku světa a zakázali moderní vzdělávání, aby Jemenci, podobně jako dnešní Severokorejci, zůstali příliš ignorantští a neinformovaní, než aby se postavili jejich autoritě.

Odpor proti návratu imámátu pohání většinu Jemenců, kteří jsou proti Húsiům, a ty, kteří proti nim bojují na bojišti. Regionálně imámové působili v mnohem přátelštějším prostředí než dnešní Húsiové.

Saúdská Arábie podporovala pokus imámů získat zpět moc od revolucionářů po dobu pěti let po revoluci v roce 1962, kdy bojovala proti egyptskému premiérovi Gamalu Abdalu Násirovi, který podporoval republikány. Dnes je Jemen možná ještě více zapleten do regionálního soupeření o moc, tentokrát mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Saúdská Arábie tvrdila, že je odhodlána porazit Húsie, které vnímá jako zástupce Íránu na svém dvorku.

Zabitím Sáliha ztratili Húsiové politické krytí, které jim GPC nabízela, a ještě více se v regionu izolovali. Zdá se také, že Sálihova smrt přiměla Saúdy vedenou koalici k vyřešení některých neshod, které zpozdily postup pozemních operací a přispěly k vojenskému a politickému patu.

Základna podpory Húsiů v Jemenu je velmi úzká a většina Jemenců odmítá jejich politickou islamistickou agendu. Bez Sálihovy GPC a její relativně širší sociální a politické základny jako součásti jejich koalice bude cíl Húsiů vládnout Jemenu sami božským právem přinejmenším odhalen a všem zřejmý.

Vzhledem k tomu, že Húsiové jsou na severu osamoceni, nabývá jemenský konflikt, původně poháněný místní mocenskou dynamikou a rozhořčením, stále více regionální a sektářské povahy, což jej činí složitějším, než už je.

Během války i po jejím skončení se Jemen pravděpodobně stane bojištěm regionálních aktérů, mimo jiné Saúdské Arábie a Íránu. Mezinárodní společenství se musí zabývat regionální dynamikou konfliktu, aby zmírnilo dopad eskalace násilí v Jemenu po Sálihově smrti.

Zdroj v angličtině: ZDE