Nadporučík: Tak, kolegové, máme tu případ paní poslankyně Balaštíkové. Podle oznámení měla zájem, aby jistý pes… no, jak bych to řekl… aby už nebyl.

Strážmistr: (vážně) Aha. A ten pes je teď kde?

Zapisovatel: U přítelkyně bývalého manžela. Podle všeho na zahradě.

Nadporučík: Dobře. A víme, zda paní poslankyně skutečně chtěla, aby pes nebyl?

Strážmistr: Nevíme.

Nadporučík: A proč to nevíme?

Strážmistr: Protože jsme se jí na to ještě neptali.

Zapisovatel: A proč jsme se jí na to neptali?

Nadporučík: Protože si nejdřív musíme udělat základní představu.

Strážmistr: (zamyšleně) A tu už máme?

Nadporučík: Zatím ne.

Zapisovatel: A kdy ji mít budeme?

Nadporučík: Až si ji uděláme.

(Chvíle ticha. Všichni pijí čaj.)

Strážmistr: Mohli bychom si ji udělat dnes?

Nadporučík: Ne, dnes máme poradu.

Zapisovatel: Tak kdy?

Nadporučík: No… až se případ přesune do Zlína. Tam si ji udělají.

Strážmistr: A co když si ji tam neudělají?

Nadporučík: Pak se to vrátí k nám. A my si ji uděláme.

(Všichni spokojeně kývají. Pes na fotografii se dívá přímo do objektivu.)

Pan předseda Babiš, milovník psů, reagoval rychle: paní poslankyně z kandidátky zmizela, neboť v hnutí ANO, jak se ukazuje, mohou být různé spory, ale na psy se nesahá. Pan místopředseda Havlíček pak podotkl, že se poslankyně může hájit, ale že je to neúnosné. V tom má pravdu: politický život není místo, kde by se dobře hájila věta „nechala jsem si to jen tak ujít z úst“.

Balaštíková tvrdí, že všechno je načasovaná kampaň proti hnutí. Tak jo, ale načasovaná tak, že se trefila přesně mezi volby a zahraniční cestu policejního prezidenta. To už není náhoda, to je logistika.

A mezitím pes – údajná oběť – si běhá po zahradě a možná je to jediný tvor v tomhle příběhu, který si fakt užívá, že se zatím nic neděje.