Není maso, nejsou auta, jen když máme kosmonauta!

20. 12. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty
Říkalo se mezi obyčejnými lidmi za normalizace, když se Vladimír Remek na sovětském Sojuzu svezl pár dnů po oběžné dráze. Nepřipomíná vám to něco? Nejsou léky pro děti, nejsou auta (už vůbec ne za normální peníze), základní potraviny letí nahoru o desítky procent... a plánované kosmonauty máme najednou rovnou dva.

Ještě v rámci koincidence veršík z někdejší písničky Pavla Lohonky Žalamana „… za jednu krávu, dáme i šťávu, maso z vola k háku přibitý...“... a konečně výtržek z tvorby Honzy Nedvěda „ … co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století, pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí a stovky těch, co se snažej žít, lidí jako my; ty co svět ženou bůhví kam do věčný hluboký tmy...“.

 


Zdá se, že nešťastná situace je tu znovu. Opět narážíme na naši neschopnost dobře si vládnout. Komunisté byli ve své době přesvědčeni, že jakékoli soukromé vlastnictví je hrob a tak i „trafika“ musí být řízena „státem“. Naopak kapitalisté si patrně myslí, že státní vlastnictví i třeba strategicky a životně důležitého podniku je hrob, a proto je třeba nechat kapitálu volné ruce úplně ve všem a vždycky. Při výrobě energií, paliv, léků, nákupech strategických surovin... zkrátka to umíme jen hubou pecku o levou zeď a pak zase o tu opačnou... a nejspíš znovu dokola-la-la-la.

NIC MEZI TÍM.

Buď ortodoxní znárodnění (po roce 1948) nebo ortodoxní privatizace (po roce 1989)... a zdravý rozum teče kanálem řady neschopných novinářů, kteří nedokáží nadzvihnout a udržet základní existenční témata tak dlouho a tak rasantně, aby politikům díky veřejné ostudě nezbylo, než se k problémům postavit čelem... například progresivní zdanění bohatých, daň z práce robotů, znárodnění životně důležitých odvětví, nesmyslné prodlužování odchodu do důchodu při současném zhoršování zdravotního stavu populace nebo třeba nepodmíněný základní příjem jako nejrychlejší možné řešení sociálních problémů.


A je tu ještě jedno možná nejdokonalejší tabu(?) Stále dokola od našich politiků slyšíme, že za tragickou situaci může Covid a válka na Ukrajině. Pokud budeme pokračovat v logice této myšlenky, nejde nedojít k závěru, že není důvod, aby celý účet za Covid a ruskou válku platila široká veřejnost. Proto by měla začít vážná diskuse o reparacích! Reparacích ustanovených mezinárodním tribunálem.


Na konci našeho evropského předsednictví by bylo hezké tohle téma zdvihnout. Jako solidní třešinku na předsednickém dortíku a nahrávku na síť pro Švédsko. Je jasné, že vymáhání reparací (jak víme z příkladu fašistického Německa) je ta nejsložitější věc. Pokud ale nebude odvaha s takovým procesem vůbec začít, zajímalo by mne, jak chce dál náš stát (i EU) vysvětlovat svým občanům, že za problémy způsobené jim těmito dvěma fenomény budou platit výhradně oni a skutečné viníky nikdo k zodpovědnosti nepožene. Že za čínský Covid nijak nebude platit Čína a za ruskou válku Rusko.

0
Vytisknout
5945

Diskuse

Obsah vydání | 22. 12. 2022