Ruská invaze na Ukrajině: Opakované selhání

19. 8. 2022

čas čtení 14 minut
Nová strategie Moskvy na Ukrajině je stejně špatná jako ta stará, upozorňuje Dara Massicotová.

Když Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, Kreml neúmyslně uvedl své vojenské síly do neudržitelného postavení a nařídil jim, aby podnikly více operací, než mohly unést. Téměř všichni jeho vojáci vtrhli současně a rychle na Ukrajinu, aby bojovali na několika frontách. Učinil tak, aniž by přijal nezbytná ochranná opatření, jako je čištění tras od výbušnin. Jeho síly postupovaly neudržitelným tempem. V důsledku toho byly ruské jednotky zranitelné přepady, protiútoky a vážnými logistickými problémy, které stály armádu obrovské množství vojáků a vybavení.

Tato počáteční chyba byla způsobena předválečnými bludy Kremlu. Moskva si byla příliš jistá svou inteligencí, schopností svých agentů ovlivňovat události a politiku na Ukrajině a svými vlastními ozbrojenými silami. Podcenila schopnosti a vůli Ukrajiny bojovat. A nepočítala s masivní expanzí západní podpory pro Kyjev.

Ale ačkoliv Rusko mělo šest měsíců na to, aby se z těchto chyb poučilo, zdá se, že je připraveno znovu zapojit své vyčerpané síly do neudržitelné mise: Anektovat a držet ukrajinské oblasti Doněck, Cherson, Luhansk a Záporoží. Udržování tohoto území bude vyžadovat značné množství lidské síly a obrněné techniky – zejména s ohledem na to, že těmito regiony procházejí sporné frontové linie a že ruské síly při každé příležitosti zakoušejí partyzánské útoky. A Moskva přišla o své nejmodernější vybavení, za které nemá ekvivalentní náhradu. Ruské ozbrojené síly také utrpěly desítky tisíc obětí, včetně dobře vycvičeného personálu, a jejich současná strategie doplňování – nábor nových vojáků z pestré směsice komunit a ozbrojených skupin – nevytvoří bojově efektivní síly. Zkrátka přetrvává nesoulad mezi cíli Kremlu pro Ukrajinu a silami, které má k jejich dosažení k dispozici.

Kreml může stejně pokračovat ve svých plánech na základě závěru, že anektováním čtyř regionů si může vynutit rychlé ukončení této fáze války, zmařit západní podporu Ukrajině a získat čas na nápravu a regeneraci své armády. Pokud však Moskva nedokáže nashromáždit dostatek zdrojů na podporu tohoto cíle, vyčerpaná ruská armáda se bude snažit udržet spornou frontovou linii v délce takřka 1 000 km. I kdyby Kreml zatáhl za všechny dostupné páky a vyhlásil všeobecnou mobilizaci k povolání dostatku obrněného vybavení a vycvičeného personálu, tento proces by stále zabral čas. Ruské síly tak budou pravděpodobně v příštím roce či dvou čelit velmi významným omezením zdrojů. To může poskytnout ukrajinským silám příležitost odrazit ruské snahy udržet všechny čtyři oblasti.

Běžet naprázdno

Ruská invaze na Ukrajinu začala vysokými ztrátami. Jak ruské jednotky postupovaly směrem ke Kyjivu a Charkivu, byly zranitelné intenzivními palbami a taktikou přepadů odhodlané a stále lépe zásobené ukrajinské armády. Poté, co se ruská ofenzíva zastavila a utrpěla těžké ztráty, Moskva opustila svůj plán na dobytí těchto měst. Místo toho soustředila své útoky na Donbas – tvořený ukrajinskou východní Doněckou a Luhanskou oblastí – a jižní Ukrajinu, obě místa, kde má ruská armáda větší úspěch. Dnes ruské síly dobyly celý Luhansk, velkou většinu Chersonu a více než polovinu Doněcka a Záporoží.

Obsazení Kyjiva bylo rozhodující pro jeden z klíčových cílů Moskvy na začátku války: Rychlou změnu režimu. Když se to nezdařilo, Rusko zredukovalo své plány a nyní se více zaměřilo na revidovaný průběžný cíl Kremlu. Prostřednictvím řady politických prohlášení, prohlášení vedoucích představitelů a cílených vojenských operací za poslední tři měsíce se Rusko zřejmě snaží nelegálně anektovat provincie, které zcela nebo z větší části okupuje, potenciálně již letos na podzim.

Rusko pro takový krok položilo administrativní základy. Dosadilo ruské občany nebo úředníky, aby spravovali okupovaná ukrajinská území, jmenovalo instruktory pro výuku zkreslených proruských osnov ve školách, změnilo ukrajinské poskytovatele internetových služeb a telefonní předvolby na ruské a zabavilo ukrajinské pasy, aby přinutilo ukrajinské občany, aby si osvojili ruské dokumenty. Nedávno dosazené loutkové vlády okupovaných regionů vyhlásily takzvané volební komise, které by mohly pořádat fingovaná referenda o připojení k Rusku. Moskva vytvořila dočasné kanceláře bezpečnostních služeb v Chersonu a Záporoží, nominálně, aby pomohla spravovat tyto jižní regiony, ale pravděpodobně s cílem rozbít partyzánské sítě, které by mohly zasahovat do procesu anexe.

Pro Kreml by anexe byla prostředkem k většímu cíli. Pokud by Moskva prohlásila tato území za součást Ruska, mohla by pak vyhlásit příměří a vykládat pokračování ukrajinské protiofenzívy jako útoky na to, co definuje jako Rusko. Představitelé Kremlu by také mohli prohlásit, že jaderné záruky jejich země se vztahují na všechny země, které považují za Ruskou federaci, jako to udělal ruský prezident Vladimir Putin po anexi Krymu v roce 2014. Takový plán předpokládá, že hrozby odradí Spojené státy a Evropu od podpory Ukrajiny, že je přimějí omezit nebo dokonce přerušit přísun zbraní do Kyjiva kvůli obavám z eskalace. Kreml doufá, že časem opadne zájem Západu o Ukrajinu a její podpora, což Rusku umožní stanovit podmínky urovnání konfliktu.

Je velmi nepravděpodobné, že Ukrajina přijme jakoukoli anexi nebo příměří. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij prohlásil, že "zmrazení konfliktu s Ruskou federací znamená pauzu, která dává Ruské federaci přestávku na odpočinek". Kyjiv bude téměř jistě také nadále žádat o západní pomoc. Ukrajinské a ruské cíle do konce roku 2022 jsou proto na kolizním kurzu: Jedna strana pracuje na tom, aby zabránila zkostnatění konfliktu podél zamrzlé linie kontaktu, zatímco druhá se snaží dosáhnout přesně tohoto výsledku.

Nějak se z toho vysekat

Ukrajinská a ruská armáda v následujících týdnech a měsících vstupují do kritického období, i když z různých důvodů. V některých oblastech čelí ukrajinské síly palebné převaze, převaze v dostřelu a trpí kritickým nedostatkem munice a určitých zbraní – částečně díky ruskému úsilí deaktivovat ukrajinský obranný průmysl. Ale v blízké budoucnosti může mít Ukrajina udržitelnější pozici. Země má dostatečný personál, západní podporu a silnou vůli bojovat. Rusko mezitím zaznamenalo ztráty na jednotkách i materiální ztráty, které bude těžké překonat. Podle západních odhadů Rusko utrpělo 45 000 až 75 000 zraněných a zabitých osob, od obyčejných vojáků až po generály. Ztratilo více než 5 000 kusů techniky. Ruská armáda se ze svých raných porážek poučila a přizpůsobila na operační a taktické úrovni a přešla na novou taktiku, která upřednostňuje její větší palebnou sílu. Ale takové úpravy na bojišti nestačí k překonání dřívějších těžkých ztrát.

Tyto deficity znesnadní Rusku úspěšně udržet regiony, které se může pokusit anektovat. Minimálně, pokud je Kreml anektuje letos na podzim, bude tak činit v době velké zranitelnosti. Aby Moskva uspěla, bude muset doplnit personál a vybavení ve velkém – což jsou úkoly, které se ukážou jako extrémně obtížné.

Vezměme si například nedostatek vojáků v Rusku. Doposud Rusko přistupuje k doplňování personálu ad hoc, přičemž čerpá z nejméně devíti populací: Aktivních jednotek umístěných mimo Ukrajinu, záložníků, žoldáckých skupin, Kadyrovců (bojovníci věrní čečenskému vůdci Ramzanu Kadyrovovi), vojenských vězeňských praporů, zahraničních bojovníků, Národní gardy, přímých dobrovolníků a krajně pravicových neonacistických skupin jako Rusič. Tento systém má k ideálu daleko. Ruské vojenské a žoldnéřské skupiny možná nabízejí slušné platy – přes 3 000 dolarů měsíčně – ale nabízejí krátkodobé smlouvy, upouštějí od standardů náboru a poskytují jen několik týdnů základního výcviku.

Rusko by mohlo získat více vojáků tím, že by sáhlo do pohraničních jednotek nebo dále do Národní gardy. Ale schopnost země generovat personál také pravděpodobně dosáhne svého zenitu v nadcházejících měsících, pokud Putin nevyhlásí všeobecnou mobilizaci a nepovolá muže z celé země. I v nejlepším případě by však mobilizace trvala alespoň několik měsíců až rok, než by přinesla provozní výhody. Ruská mobilizační základna, tvořená dlouhodobě skladovaným vybavením a záložníky s vojenskými zkušenostmi, byla více než deset let z velké části nečinná. Rozšíření systému na celostátní úrovni, včetně povolávání mužů ve vojenském věku bez zkušeností, by jej výrazně zatížilo. Na Ukrajině v současnosti bojují nebo již byly zabity tisíce důstojníků a poddůstojníků potřebných k velení mobilizovaným jednotkám.

Problém ruského vybavení je stejně obtížné vyřešit. Podle amerických představitelů ruská armáda vyslala 80 % svých aktivních armádních, výsadkových a námořních jednotek a jejich vybavení na Ukrajinu a další vybavení již stáhla z dlouhodobých skladů. Přestože má Rusko ve skladech další tisíce obrněných vozidel a raket, jsou tyto zbraně méně schopné a nespolehlivější: Například vybavení v dlouhodobých skladech je většinou staré a v různém stupni provozuschopnosti, často držené roky v otevřeném prostoru. Ruský obranný průmysl má stále výrobní kapacitu, ale se svými již tak omezenými a neefektivními výrobními linkami pod přísnými západními sankcemi bude Rusko v krátké době bojovat s masovou výrobou nového vybavení. Kreml podnikl první kroky k posílení tohoto sektoru, aby mohl lépe regenerovat ztracené vybavení a rozšířit své zásoby raket, ale bude to trvat mnoho měsíců až několik let, než tato opatření začnou vykazovat výsledky.

Nadcházející boj

Problémy Moskvy však nezaručují úspěch Ukrajiny. Kyjiv také ztratil mnoho vojáků a zbraní. V blízké budoucnosti bude mít Ukrajina, stejně jako Rusko, pravděpodobně potíže s prováděním nových rozsáhlých ofenzív nebo protiofenzív. Oba státy by se mohly zaměřit na ad hoc snahy odvrátit vyčerpání. Ukrajina bude muset tvrdě bojovat, aby Rusku odepřela smysluplnou kontrolu nad oblastmi, které má v plánu anektovat, nebo aby se proti anexi postavila, pokud k ní dojde. Kyjiv bude také potřebovat trvalou podporu Západu, aby mohl realizovat své kvalitativní výhody na bojišti. Bude muset využít dynamiku svých protiútoků, aby zabránil Moskvě integrovat okupované oblasti do Ruska.

Kyjiv prohlásil, že jeho protiofenzíva v Chersonu je prioritou a útočí na ruské základny na větší vzdálenosti – možná včetně námořní letecké základny na Krymu. Ruské síly v Chersonu byly na začátku léta nejzranitelnější, ale v posledních týdnech tam Rusko přemístilo prostředky z Donbasu. Ukrajina může zkomplikovat schopnost Ruska opevnit a anektovat toto životně důležité území použitím metody, která fungovala v úvodních fázích války: Způsobovat na bojišti tak velké ztráty, že ruské vojenské vedení nabyde přesvědčení, že jeho síly nemohou oblast udržet a že jejich pozice jsou, respektive se brzy stanou neudržitelnými. Aby toho dosáhla, ukrajinská armáda musí udržovat spornou frontovou linii, útočit na ruské systémy řízení a velení a neustále oslabovat ruské síly do té míry, že budou v určité oblasti bojově neúčinné.

Ruští vojenští plánovači podrobně zkoumají, zda jsou jejich síly v boji účinné, včetně sledování míry opotřebení (známé v ruské vojenské vědě také jako "kritické ztráty"). Pro ruské pozemní síly vojenští plánovači před válkou předpokládali, že jednotka se stane neúčinnou, když ztratí 50 až 60 % své původní síly. Odhadují, že regionální síť řízení a velení je trvale narušena, když je zničeno 40 % jejího vybavení. Domnívají se, že letka letectva již nemůže operovat, když ztratí 70 % svých letadel. Pokud Ukrajina dokáže vytvořit vysoce spornou frontovou linii – stejně jako to udělala u Kyjiva a Charkiva – s útoky na velitelská a kontrolní stanoviště, vysokými ztrátami vybavení a velkými ruskými ztrátami, může znovu přesvědčit Moskvu, aby se stáhla.

Ale aby taková ukrajinská strategie měla největší šanci na úspěch, musí být spuštěna dříve, než se Rusko pokusí anektovat území, které drží; tak mohou ukrajinské útoky Rusku odepřít oporu v oblasti, jako je Cherson. A i když Rusko anektuje ukrajinské území a pokusí se vynutit si operační pauzu, Kyjiv a jeho západní podporovatelé se nemusejí podřídit. Celkové ambice Ruska pro Ukrajinu ostatně zůstávají nedotčeny. Moskva chce anektovat velké části Ukrajiny, chce zemi demilitarizovat, aby vláda nemohla bojovat proti jejím krokům, a chce proruského vůdce v Kyjivě. Smutnou realitou je, že anexe čtyř regionů pravděpodobně nebude koncem ruské mise na Ukrajině, ale pouze jednou fází Putinova mnohem delšího projektu. Ukrajina i její podporovatelé musejí být připraveni na vleklou válku.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4186

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022