Krize v Británii: Dokáží občané se sami zachránit?

23. 8. 2022

čas čtení 7 minut
Více než 100 000 lidí se v Británii už připojilo k iniciativě Don't Pay UK, která hrozí hromadným neplacením účtů za energie, pokud se k ní připojí 1 milion lidí.

Britská média nadále varují před obrovskými dopady zdražení energií. V pondělí zveřenila čelná banka Citi odhad, že inflace v Británii stoupne do ledna 2023 na 18 procent. Právníci u britských soudů vstupují do neomezené stávky, která skončí teprve, až vláda přistoupí na jejich platové požadavky. Pokračují stávky na železnici, připravují se stávky zdravotních sester a učitelů. Stávkují také dokaři v přístavu Felixstove, kudy do Británie přichází 48 procent zboží.

V Edinburku stávkují popeláři, takže uprostřed tamějšího mezinárodního kulturního festivalu nikdo neodváží odpadky.


Obrovskou vlnu hněvu proti Konzervativní straně vyvolala skutečnost, že po brexitu Británie už nemusí dodržovat hygienické předpisy EU a konzervativní poslanci hlasováním schválili, aby zprivatizované britské vodárny vypouštěly do britských řek a do moří nezpracované splašky, takže jen 18 procent britských pláží je použitelných (ve Francii je to 80 procent, v Německu 90 procent).

Na twitteru lidé organizují kampaň proti jednotlivým konzervativním poslancům, kteří hlasováním v Dolní sněmovně vypouštění splašků na anglické pláže umožnili.  Londýnská vláda je nadále paralyzována, nový premiér bude zvolen až 5. září, Do té doby vláda nedělá nic.  Komentátorka Nesrine Maliková se však optimisticky domnívá, že Angličané už začínají brát věci do vlastních rukou. Není příliš optimistická? Píše: (JČ) 
 

 


Vzpomínám si, že v nejtemnějším období pandemie panoval pocit, že britská vláda skutečně nechala lidi napospas osudu. Každodenní brífinky se staly urážlivou hrou popírání a lží, počet mrtvých stoupal, osobní ochranné prostředky a trasování, všechno to se vyvíjelo jako debakl, politika lockdownů byla zjevně nepromyšlená a premiér se odmítl setkat dokonce i s rodinami obětí covidu. V době, kdy se pozůstalé rodiny začaly organizovat a vést kampaň za vyšetřování tohoto skandálu, bylo jasné, že vláda jim neposkytne útěchu, prostředky ani impuls k reformě, které lidé potřebovali. Občané to budou muset udělat sami.

Tento pocit, že politikové a vláda jsou zcela neschopní pro řešení krize, se znovu objevil nyní a s ním i stejné uvědomění, že změna nepřijde od našich politiků, pokud k ní nebudou veřejností přinuceni. Zejména Anglie si v současné době připadá jako podivná, bezprizorní, bezvládná, nestabilní země po převratu. Jedna vláda je pryč, ale jiná ji nenahradila a opozice se nedokáže řádně zorganizovat. Byrokracie nadále funguje jen ze setrvačnosti, s frontami, neefektivně. Soukromý kapitál, již tak dravý a neregulovaný, se dere stále agresivněji a extrahuje zisky za základní služby, jakoposkytování vody a plynu,  jako bychom žili ve válečné ekonomice.

Dojem nejistoty není jen pocit. Je to skutečnost. Vedoucí oddělení makroanalýzy dánské banky Saxo ve své výzkumné zprávě z počátku tohoto měsíce uvedl, že Spojené království se stále více podobá "zemi v třetím světě". "To, co brexit nezpůsobil sám o sobě," řekl, "to se podařilo brexitu ve spojení s covidem a vysokou inflací. Britská ekonomika na kolenou."

Lockdowny a nedostatek osobního kontaktu během pandemie dusily hněv a občanské akce. Právě tyto síly nyní rozpoutává tato drtivá krize životních nákladů. Dalším rysem některých ekonomik rozvíjejících se trhů je vedle nestability obchodu a vysoké inflace také uvědomění si existence  vykořisťované pracovní síly a vystresovaných občanů, že vláda se projeví jako zcela neschopná. Jedním z důsledků je vznik neformálního paralelního systému podpory, v němž lidé sdílejí zdroje a věnují svůj čas, aby si navzájem pomohli.

Skutečnost, že lidé rezignují na státní zdravotnictví a žebrají, aby si mohli půjčit peníze na soukromou zdravotní péči, a rostoucí závislost na potravinových bankách  ukazuje, že v tomto smyslu je Spojené království pod vládou konzervativců již nějakou dobu zemí z třetího světa. Žijeme ve fázi, která se jeví jako poslední stadium smutku naší deprese a dlouho jsme se nechali ubíjet fatalismem, že lepší už to nebude.

Teď už je ale situace jiná. Něco se změnilo. Když to dojde příliš daleko, podmínky, kvůli nimž lidé rezignují na politiku, je mohou znovu vyburcovat k hněvu. Lidé se mohou smířit s tím, že vláda je mrtvá, ale to neznamená, že nelze vytvořit  jinou. Výsledkem je občanská neposlušnost. Zprávy o "stávkovém chaosu"  jsou ve skutečnosti zdravou, a upřímně řečeno, hodně opožděnou reakcí na situaci, do které se země dostala během krize životních nákladů, kdy se soukromý kapitál, pravicová vláda a levicová opozice téměř úplně  shodly na tom, že jen přes jejich mrtvoly bude stát zasahovat, aby přerozdělil  bohatství od bohatých k chudým.

Rozsah tohoto uvědomění lze měřit stávkami a počtem odvětví a regionů, které zahrnují. V Anglii, Skotsku a Walesu se plánují stávky v dopravě, v logistice, recyklaci odpadu a úklidu ulic i v poště. O stávkách hlasují také zdravotní sestry a také pracovníci v oblasti komunikací. Očekává se, že tyto stávky ovlivní vše od veřejné dopravy až po dodavatelské řetězce v supermarketech. A to nemluvíme o divokých stávkách, které začaly probíhat v posledních týdnech, kdy tisíce zaměstnanců, kteří nejsou v odborech, odešly z továren a zařízení Amazonu.

Vedle organizovaných stávek vznikají i neformální a anonymní skupiny, které si navzájem sdělují plány, jak vyvinout tlak na vládu, pokud nebude energetickou krizi řešit. Více než 100 000 lidí se dosud připojilo k iniciativě Don't Pay UK, která hrozí hromadným neplacením účtů za energie, pokud se k ní připojí 1 milion lidí. "Ukazujeme mocným, že naše společná síla si vynutí ukončení této krize," uvádí tato organizace. Kampaň Enough is Enough, která bojuje proti krizi životních nákladů, zahájila minulý týden svou první akci s malou publicitou a omezeným rozpočtem. Na vstup se stály fronty.

Nejedná se o nic menšího než o střet veřejnosti a pracovních sil s modelem vládnutí, který tak centrálně zakotvil slabou regulaci a ideologii malého státu, že je kacířstvím proti němu vystupovat. Konvenční ekonomická moudrost je diktaturou kapitalistických fikcí, které jsou prezentovány jako nezpochybnitelná realita.

V některých médiích se objevily prosté nářky: "Kde jsou dospělí?". Špatnou zprávou je, že nás do této situace právě dostali takzvaní "dospělí". Dobrá zpráva je, že si to začíná uvědomovat stále více lidí. Výsledkem je otevření prostoru  pro fantazii. Reakce veřejnosti na krizi životních nákladů je energičtější, slibnější, soucitnější a spravedlivější než cokoli, co jsme za dlouhou dobu viděli.

1
Vytisknout
3223

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2022