24. 8. 2022
Západ by měl sice respektovat výzvy národů v současných hranicích Ruské federace ohledně nezávislosti, ale nesmí zahájit kampaň za rozbití této země nejen kvůli rizikům, která s tím souvisí, ale také kvůli tomu, že model, z nějž takové projekty vycházejí, tj. konec SSSR, ve skutečnosti ukazuje něco jiného.
SSSR, přestože byl označen za říši zla, se nerozpadl kvůli výzvám kolonizovaných národů (s jedinou výjimkou tří pobaltských zemí), ale kvůli vnitřním rozporům samotného sovětského systému. Tentokrát by byla situace úplně jiná.
Západ by měl vidět problém dekolonizace nikoli z hlediska Ruska jako teritoriální entity, ale s ohledem na něj jako na autoritářskou, hierarchickou mocenskou vertikálu. Rusko potřebuje více než fyzické rozkouskování, a to změnu ve způsobu, jakým si vládne, místo imperiálního přístupu, který přijalo za Putina.
Je nepravděpodobné, že se to stane, dokud bude Putin u moci, ale šanci, že k tomu nakonec dojde, naznačuje skutečnost, že Rusko v roce 1917 i 1991 učinilo kroky tímto směrem, i když obě tyto snahy selhaly. Postputinovské vedení může být připraveno provést tento druh změny, aby překonalo svou současnou izolaci a zaostalost.
Zdroj ruštině: ZDE
Diskuse