Zahraniční priority vlády a infantilní oblečky českého nacionalismu

22. 8. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Když si čtu souhrn obsahu řeči, kterou ministerský předseda Fiala přednesl vedoucím českých diplomatických misí, mám z toho rozporuplné pocity. Premiér správně apeluje na inovace v energetice, na nutnost změnit energetický mix, na nový výzkum, ale fakticky jeho vláda prosazuje stavění jaderných bloků v době (velmi stará technologie), kdy francouzská jaderná energetiky kolabuje, a to i kvůli vyschlým řekám. Bude za 20 let méně sucho než dnes? Budou za 20 let řeky jako Rhona nebo Rýn ještě existovat? A co naše řeky?


Chápu, když předseda vlády tvrdí, že širším zájmem naší země je to, aby byl ruský imperialismus zastaven. Co to ale znamená v praxi? Jistě, pomáhat Ukrajině v její válce s Ruskem, nicméně nezdá se, že by to nějak zastavovalo ruský imperialismus. Možná to zastavuje realizaci ruského imperialismu (a Česko si v tom rozhodně nevystačí samo, naopak je v tom, stejně jako Ukrajina, zcela závislé na Západu).

Ruský imperialismus je daný ruským režimem a jeho situací, pádem Ruska do ekonomické, kulturní, intelektuální bezvýznamnosti, což je kompenzováno zvětšující se tyranií a jaderným potenciálem ruské armády. Tohle Rusko zřejmě dlouho z mapy světa nezmizí a může dělat za deset let mnohem větší problémy, než dělá dnes. Rozumnou reakcí české vlády a diplomacie na tuto skutečnost by měla být zrychlená integrace do západního světa. Jenže to pan premiér, i kdyby si to myslel, nemůže říci, aby nepobouřil značnou část své politické partaje, která sedí v Evropském parlamentu v jedné frakci s polskou PiS.

S tím souvisí i komplikovaný vztah České republiky ke způsobu rozhodování uvnitř Unie. Není divu, že ministerský předseda za ODS hájí princip jednomyslnosti, který je podle jeho slov sice zdlouhavý, ale vede prý k pevnějším dohodám. Jestli by Českou republiku mělo něco opravdu zneklidňovat, je to právě možnost, že v důsledku trvání na jednomyslnosti bude Unie nakonec neschopná dělat nějaká skutečně důležitá rozhodnutí nebo se dokonce úplně rozpadne. Hrozba, že nás bude „válcovat“ Francie s Německem je proti tomu prkotina, a nejspíše by nám to dokonce prospělo.

V té souvislosti se vrátím k energetice. Ministerský předseda mluví tak, jako by Česko teď mělo objevit novou, vlastní cestu, a ukázat světu, jak se to má dělat, čímž by také dosáhlo energetické suverenity. Energetická suverenita je prý tou prioritou. Asi tu budeme (to uvádím na konto zmínky o výzkumu a nových technologiích) ze vzduchu vyrábět zemní plyn, ze dřeva jaderné palivo a k tomu vyřešíme v dohledné době problém jaderné fúze, s níž si lámou mezinárodní týmy za miliardy dolarů hlavu i ruce už desítky let (jednou za dvacet let se objeví slib, že prý za dvacet let to už bude, v Nature jsem před pár lety četl článek o docela otřesné realitě těchto výzkumných megaprojektů). Nebo proč vlastně hledáme přístup na terminály pro zkapalněný zemní plyn v Nizozemí? To je „energetická suverenita“?

Neměli bychom se konečně toho hloupého slova „suverenita“ vzdát? Je to jen politické gesto, které mate lidem hlavy. Premiér zdůrazňuje význam solidarity mezi unijními státy a varuje, že žádný stát Unie nesmí být ponechán na pospas energetické katastrofě, jinak se z toho stane domino a poškodí to celou Unii. Souhlasím. Tady je ale třeba si nalít čistého vína: problémy s energetikou, s klimatickou katastrofou, s ruským imperialismem nebude možné řešit jinak než cestou přeměny Unie ve federaci, jako jsou USA. Myslím, že pan premiér chce opravdu vážné a globální problémy, které nezadržitelně mění celý svět, nacpat do infantilních oblečků českého nacionalismu, což nemůže dopadnout dobře.

1
Vytisknout
5387

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2022