Srí Lanka se zhroutila jako první, ale rozhodně nebude poslední

18. 8. 2022

čas čtení 6 minut

Jako Srílančan považuji sledování mezinárodních zpráv o ekonomické a politické implozi své země za něco podobného, jako kdybyste se objevili na vlastním pohřbu a všichni spekulovali o tom, jak jste zemřeli.

Západní média obviňují Čínu, že nás vlákala do dluhové pasti. Tucker Carlson tvrdí, že nás zabily ekologické a sociální programy a řízení podniků. Všichni obviňují Rádžapaky, zkorumpovanou politickou dynastii, která nám vládla, dokud ji minulý měsíc nevyhnaly masové protesty rozzlobených Srílančanů, píše na stránkách New York Times Indrajit Samarajiva.

Podle mě však konečnou vinu nese Západem ovládaný neoliberální systém, který udržuje rozvojové země v určité formě kolonizace poháněné dluhy. Tento systém je v krizi, jeho vratké základy odhalilo hroutící se domino války na Ukrajině, které vyústilo v nedostatek potravin a pohonných hmot, dáke pak pandemie, hrozící platební neschopnost a hlad – což zachvátilo celý svět.

Srí Lanka je prvním příkladem. Kdysi jsme byli ekonomickou nadějí se vzdělaným obyvatelstvem a průměrným příjmem, který patřil k nejvyšším v jižní Asii. Byla to však iluze. Po 450 letech kolonialismu, 40 letech neoliberalismu a čtyřech letech naprostého selhání našich politiků je Srí Lanka ožebračena.

Bývalý prezident Gotabaya Rádžapaksa prohloubil naše dluhové problémy, ale ekonomika byla strukturálně neudržitelná napříč vládami. Jednoduše příliš mnoho dovážíme, málo vyvážíme a rozdíl kryjeme dluhem. Tato neudržitelná ekonomika se blížila kolapsu.

Ale my jsme jen kanárkem v uhelném dole. Celý svět je zapojen do tohoto selhávajícího systému a bolest bude rozsáhlá.

Mám auto, které nyní slouží jako obří těžítko. Na Srí Lance doslova došel benzín, a tak se mé děti zeptaly, jestli si mohou hrát uvnitř vozidla. K ničemu jinému to není. Na pohonné hmoty bylo třeba čekat celé dny v hrozných frontách. Vzdal jsem to. Pohyboval jsem se autobusem nebo na kole. Většina ekonomiky se přestala hýbat. Teď se pohonné hmoty začaly rozdávat na příděl, ale iracionálně. Bohatí lidé dostávají dostatek paliva pro benzinová SUV, zatímco pracující taxikáři ho nedostávají a majitelé traktorů bojují o to, aby vůbec něco dostali.

Rupie ztratila od března téměř polovinu své hodnoty a spousta zboží není k dostání. Člověk se naučí reagovat při prvním náznaku potíží: Když před několika měsíci začaly výpadky proudu, koupili jsme si s manželkou drahý dobíjecí ventilátor; o několik dní později byly vyprodané. Když začaly hrozit výpadky pohonných hmot, okamžitě jsme koupili jízdní kola a druhý den jejich cena stoupla. Základní potraviny, jako rýže, zelenina, ryby a kuřata, prudce zdražily.

Spousta obyvatel Srí Lanky vystačí s jedním jídlem denně, někteří hladoví. Každý týden se u mých dveří objeví noví lidé, kteří jsou nuceni žebrat, aby přežili.

Vydělávám si jako online spisovatel a jsem placen v dolarech, takže když rupie oslabila a byla devalvována, fakticky jsem dostal přidáno. Můžeme si dovolit solární a bateriové záložní zdroje, abychom měli elektřinu. Ale spousta dalších je vydána na milost a nemilost výpadkům proudu. Lidé nemohli pracovat, protože se zavřely továrny a další pracoviště. První velké protesty začaly v březnu.

Ale to, co na krátkou chvíli vypadalo jako skutečná demokracie, netrvalo dlouho. Parlament pouze nahradil Rádžapaksu jedním z jeho kumpánů, který byl několikrát premiérem, ale v roce 2020 přišel o poslanecký mandát. Obrátil armádu proti demonstrantům a zatýkal protestující a odboráře. To vše bylo "ústavní", což podkopává důvěru v celý liberálně demokratický systém.

Srí Lanka - stejně jako mnoho dalších zemí bojujících s platební schopností - zůstává kolonií, jejíž správa byla svěřena Mezinárodnímu měnovému fondu. Stále vyvážíme levnou pracovní sílu a zdroje a dovážíme drahé hotové zboží – což je základní koloniální model. Země je stále rozdělena a podmaněna místními elitami, zatímco skutečná ekonomická kontrola je realizována v zahraničí. Mezinárodní měnový fond poskytl Srí Lance 16 půjček, vždy za přísných podmínek. Stále nás jen restrukturalizuje pro další vykořisťování našimi věřiteli.

A jakkoli Západ obviňuje dravé čínské půjčky, pouze 10 až 20 % zahraničního dluhu Srí Lanky připadá na Čínu. Země hlavně dluží americkým a evropským finančním institucím nebo západním spojencům, jako je Japonsko. Zůstali jsme trčet převážně v západní dluhové pasti.

Stejnému nebezpečí čelí i další země. Přibližně 60 % zemí s nízkými příjmy a 30 % zemí se středními příjmy se nachází v dluhové tísni nebo je jí vysoce ohroženo. Pákistán, Bangladéš, Tunisko, Ghana, Jihoafrická republika, Brazílie, Argentina, Súdán - seznam těch, kteří mají potíže, rychle roste. Odhaduje se, že 60 procent světové pracovní síly má nižší reálné příjmy než před pandemií, a bohaté země nabízejí jen malou nebo žádnou pomoc.

Trpí však i velké ekonomiky. Evropa se potýká s nejistotou v oblasti energetiky, Američané se snaží naplnit své nádrže, Spojené státy se již možná ocitly v recesi, jejich bublina na trhu s aktivy hrozí prasknutím, zatímco britské rodiny čelí obavám o nedostatek potravin.

A bude hůř: Mezinárodní měnový fond právě varoval, že pravděpodobnost globální recese roste. Jak se budou ekonomiky hroutit, západní půjčky se prostě nebudou splácet a chudé země se vymaní z dolarového systému, který podporuje životní styl Západu. Ani Američané si pak nebudou moci tisknout peníze, aby se dostali z problémů. Už to začalo. Srí Lanka začala vyrovnávat půjčky v indických rupiích a Indie kupuje ruskou ropu v rublech. Čína může nakupovat saúdskou ropu za jüany.

Srílanské povstání, které svrhlo naše vůdce, se nazývá aragalaja. Znamená to "boj". Bude dlouhé a bude se šířit po celém světě.

 

Celý text v angličtině ZDE

2
Vytisknout
3466

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022