Dulce et decorum est pro scelesto mori?

19. 8. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Za přecházení kritiky poměrů v jednotkách ukrajinských "interbrigadistů", která se ozývá přinejmenším od května, si i autor těchto řádek musí nasypat popel na hlavu. Jednalo se o velikou chybu. - Ale ještě větším omylem by bylo v této chybě tvrdošíjně pokračovat, jako to dělají ukrajinské úřady.

Vyšetřování listu Kyiv Independent vedlo k rozsáhlému článku o děsivých poměrech v části Mezinárodní legie spravované vojenskou rozvědkou GUR. Připomeňme, že Mezinárodní legie byla zřízena na počátku války z přímé iniciativy prezidenta Zelenského a vstupovali do ní dobrovolníci s vojenskými zkušenostmi i bez nich, z celého světa.


Zjištění, že jednu větev legie (druhou spravují ukrajinské pozemní síly a na ni vážnější kritika nepřichází) de facto řídí v Polsku hledaný recidivista, který si coby trestně stíhaný cizinec svévolně přivlastnil ukrajinskou plukovnickou hodnost, posílá vojáky na sebevražedné mise, sexuálně obtěžuje medičky, nutí vojáky loupit zboží v supermarketech nebo obchoduje s vybavením, na něž se skládají dobrovolní přispěvatelé ze zahraničí, by bylo samo o sobě děsivé.

Ještě děsivější však je, že ukrajinské úřady stížnosti na zmíněného recidivistu "vyšetřují" už pět měsíců, řada dobrovolníků (nejkvalifikovanější vojáci a řada polních mediček) mezitím kvůli němu odešla a v domovských zemí teď "šíří dobré jméno Ukrajiny" - a dotyčný nebyl dosud ani postaven mimo službu.

Jak je vůbec možné, že úřady v Kyjivě a osobně prezident, který do země pozval zahraniční dobrovolníky, nechávají jednu ze svých nejkvalitnějších jednotek devastovat polským recidivistou na útěku? Neuvědomují si snad, jaký dopad to v dlouhodobém výhledu nevyhnutelně musí mít na mezinárodní reputaci země, na podporu světové veřejnosti pro ukrajinskou věc, na udržení zcela zásadní západní vojenské a ekonomické pomoci?

Mám za to, že kdyby existovalo alespoň elementární povědomí o tom, co sebou kauza nezbytně přinese, někdo by alespoň něco udělal. Ukončil by stav, kdy polský nenechavec v rozporu se zákonem chodí v uniformě ukrajinského plukovníka, zatímco zahraniční profesionální vojáci jsou zařazeni jen v nižších hodnostech. Zařídil by, aby ten člověk nesměl vydávat zvrácené rozkazy k loupení. Postaral by se, aby nemohl krást vojákům vybavení, které si koupili za vlastní peníze, nebo které bylo zakoupeno ze zahraničních sbírek. Zarazil by situace, kdy vyhrožuje vojákům se zbraní v ruce.

Doteď se nic z uvedeného nestalo. Místo toho vidíme opakování vzorce, jemuž jsme už bohužel uvykli: Úřadující prezident šikanuje a umlčuje exprezidenta, který toho během svého působení pro přípravu země k obraně udělal mnohem více než on. Kyjiv okřikuje, chce umlčet a "zničit" mezinárodní lidskoprávní organizaci Amnesty International, která se vedle desítek stran podrobných zpráv o ruských válečných zločinech "provinila" i publikací čtyř stran textu týkajících se mapování případů, kdy ukrajinská armáda nejednala v souladu se svými mezinárodními závazky. (Podle údajů Mezinárodního sekretariátu Amnesty International organizace kvůli ukrajinské antikampani přišla zhruba o 1 % svých podporovatelů.)

Když se ruská propaganda s radostí chopila textu organizace, jejíž působení v zemi Kreml dávno zakázal, zazněly všelijaké argumenty relativizující potřebu takové kritiky ukrajinských ozbrojených sil, jakou Amnesty předvedla. Jedním z nich bylo tvrzení, že prý "Ukrajinci bojují i za nás, takže obránci práv na Západě by měli sedět na zadku a nevymýšlet pitomosti". - Problém ovšem spočívá v tom, že řeč nutně není o jedné nebo dvou zaměstnankyních Mezinárodního sekretariátu Amnesty International v Londýně, na které kdosi ze všech sil kydá svinstvo. Přinejmenším potenciálně je řeč o ukrajinské politické kultuře zahrnující systematické ignorování a (pokud to nestačí) umlčování kritiky.

Výzkumníci lidskoprávních organizací opravdu objíždějí světová bojiště v relativně bezpečnější roli, než jaká připadla válečným korespondentům. Jen málokdy někdo z nich přijde o život při podobných incidentech, jaký například v Sýrii zahubil novinářku Marii Colvinovou. Žijí si jistě výborně, při neustálém kontaktu s lidským utrpením, smrtí a chronickým pocitem bezmoci jim hrozí nanejvýš tak syndrom vyhoření a deprese.

Co ale říci lidem, kteří vyslechli výzvu Volodymyra Zelenského a vydali se, často přes půl planety, bojovat za svobodu Ukrajiny - aby zjistili, že s jejich životy nakonec svévolně hazarduje bezohledný lupič a zabiják, na nějž jsou krátké i stížnosti do prezidentské kanceláře?

Že i oni mají být zticha a rádi, když mohou sami bojovat a položit život... Jenže za co vlastně?

Když si vypůjčím u Horatia, nová verze zprofanovaného hesla všech slepě bojechtivých by napříště mohla znít třeba takto:

Dulce et decorum est pro scelesto mori. (Je sladké a správné zemřít za zločince.)

0
Vytisknout
5763

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022