Lawrence Freedman: "Autokracie mají tendenci dělat katastrofická rozhodnutí. To je Putinův případ"

21. 8. 2022

čas čtení 7 minut
 
Odborník na vojenskou strategii a autor nové knihy o konfliktech tvrdí, že chybné myšlení, které  vedlo k ruské invazí na Ukrajinu, pramení z neschopnosti těch nahoře převzít odpovědnost za chyby

 

Podle nové rozsáhlé studie o velení ve válce, kterou napsal jeden z nejvýznamnějších britských akademiků v této oblasti, je ruská agrese  proti Ukrajině ochromena chybami,  s nimiž se během konfliktu setkávají autokratické státy.

Rozsáhlá analýza konfliktů po druhé světové válce, jejímž autorem je přední odborník na strategická studia Lawrence Freedman, zkoumá řadu známých konfliktů, od kubánské raketové krize přes porážku Francie od Viet Minhu u Dien Bien Phu, válku o Falklandy a invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu až po současnou válku na Ukrajině.


"Velkým tématem," říká Freedman, emeritní profesor válečných studií na King's College London, "je, že autokracie jsou v tomto ohledu velmi neefektivní. Mnoho nejkatastrofálnějších rozhodnutí pochází z autokratického rozhodování. To je jistě případ Vladimira Putina, ale také Saddáma Husajna a dokonce i [argentinského vojenského diktátora Leopolda] Galtieriho během války o Falklandy."


Zároveň však dodává:  "Není to tak, že by demokracie vždy rozhodovaly lépe."

Jak si Freedmanova kniha klade za cíl ukázat, v klíčových interakcích mezi vojenskými a politickými představiteli - které se i za nejlepších okolností mohou vyznačovat napětím a osobními konflikty - vede ke špatnému rozhodování nedostatek otevřené a kritické zpětné vazby.

"Autokracie nemají mechanismus zpětné vazby a zakopávají se v přesvědčení, že výhodou autokracie je odvážné a důrazné rozhodování.

"Zatímco za určitých okolností můžete tolerovat poměrně hodně špatných rozhodnutí a vyjít z toho v pořádku, protože máte převahu, tam, kde je to velmi těsné, vás může jedno špatné rozhodnutí nebo trocha smůly úplně vyřadit."

Zdroj v angličtině ZDE

A zatímco ruské vojenské operace po více než sto let často spočívaly v použití drtivé přesily (často s malým ohledem na ztráty), na Ukrajině se zdá, že Rusko je omezeno vnitropolitickými ohledy, které mu brání provést všeobecnou mobilizaci,. To omezuje rozsah sil, které může nasadit.
 
Jednou z otázek, která Freedmana i další analytiky zaujala, je, proč se Putin - jehož používání  síly bylo před Ukrajinou omezené - pustil na Ukrajině do tak nebezpečného a špatně připraveného hazardu.
 

"Vojenská síla byla pro Putina až dosud docela dobrá. Efektivně ji použil v Čečensku, na Krymu, v Gruzii a v Sýrii. V roce 2014 ji použil vcelku omezeně v ukrajinském Donbasu, kde ti, kdo pro něj dělají špinavou práci, chtěli, aby postupoval ještě agresivněji.

"Ale jeho přístup k současnému ukrajinskému konfliktu  je zjevně chybou. Zřejmě si neuvědomoval, jaký hazard podstupuje. Skutečně si myslel, že se Ukrajina poměrně rychle rozpadne, a těžko říct proč." Dokonce ani ti [zahraniční] analytici, kteří si mysleli, že by se ukrajinské armádě nemuselo dařit dobře, nevěřili, že by se  ukrajinský lid vzdal. Ale on tomu věřil.

Viděl to jako speciální vojenskou operaci [ termín, který Kreml důsledně používá místo "válka"], která bude trvat několik dní. A jakmile tento plán selhal, ocitli se v úzkých."

Klíčovým selháním podle Freedmana bylo, že zatímco ruská rozvědka široce infiltrovala Ukrajinu - což přiznal i Kyjev -, klíčové postavy kolem Putina buď Ukrajině nerozuměly, nebo en opakovaly Putinovy názory.

"Zdá se, že odborníci na Ukrajinu v Rusku nebyli konzultováni. Vypadá to, že Putin mluvil se svými kamarády z FSB a GRU, kteří sdíleli jeho předsudky. A projev, který pronesl 21. února [tři dny před ruskou invazí], je stále  dobrým vodítkem k tomu, abychom věřili tomu, co si myslí. Je z něj patrné, že je pro něj velmi těžké brát Ukrajinu a jejího prezidenta Volodymyra Zelenského vážně. Myslím, že si myslel, že Zelenskij se dohodne. Neudělal to."

Jádrem problému je podle Freedmana přísně hierarchická povaha rozhodování v Kremlu a to, že ti na nejvyšších místech jsou imunní vůči odpovědnosti za chyby.

"Neexistuje žádná motivace k tomu, aby vyšší velení říkalo pravdu. Vysocí vojenští představitelé - lidé jako ministr obrany Sergej Šojgu a náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov - jsou součástí vnitřního Putinova kruhu. Vyhodili spoustu generálů, když teď vědí, že existuje problém. Ale problém není v nich. Vždycky je to vina někoho jiného."

A od doby, kdy se první ruský plán na okupaci Ukrajiny pomocí puče proti Kyjevu zhroutil během prvních několika týdnů uprostřed tvrdého ukrajinského odporu a ruské logistické neschopnosti, se Moskva snaží najít najít věrohodný plán B.

"Pokoušeli se o plán B - slavný konvoj, který se shromáždil před Kyjevem -, ale žádný nevypracovali. Bylo to logisticky nad jejich síly. Linie byly příliš exponované. Takže se vrátili k soustředění na Donbas.

"I pak trvalo až do května, než si uvědomili, co mají dělat - dělostřelecké přepady na úzké frontě, což byla taktika, na kterou Ukrajina neměla snadnou odpověď a měla těžké ztráty, dokud nezačaly přicházet západní zbraňové systémy."

I nyní, po šesti měsících války, se Freedman snaží pochopit logiku Kremlu, v neposlední řadě jeho taktiku vyvolat v Evropě zimní energetickou krizi, aby podkopal podporu Kyjeva.

"Myslím, že jediná 'teorie vítězství', kterou Kreml v současné době má, je, že se Západ obrátí proti Ukrajině kvůli energetické krizi. Překvapením však je, že Moskva nepožádala o příměří nyní. To by Zelenskému vytvořilo problém, protože by na ně nemohl přistoupit.

"Místo toho se Putin stále chová, jako by od této války očekával víc, než  se mu zatím podařilo získat. Proč si myslím, že se na ruské straně objevují určité známky zoufalství, je to, že někteří začínají uznávat, že energetická krize nepovede ke zradě Ukrajiny. Z dlouhodobého hlediska to signalizuje riziko hlubokého poškození ruské ekonomiky."

Freedman je sice opatrný v předpovědích, že by ruské síly mohly čelit druhému velkému neúspěchu - v neposlední řadě na jihu Ukrajiny, kde Kyjev účinně tlačí na Cherson -, ale vidí stejný nedostatek institucionální představivosti, který určuje budoucí trajektorii války.

"Dojde k něčemu velkému, jako je obklíčení a uvěznění ruských sil [v okolí Chersonu]? Pokud systém nezažije podobný šok jako na přelomu února a března [kdy Rusko upustilo od snahy dobýt Kyjev], myslím, že Rusko bude tvrdošíjně pokračovat, už jen proto, že ho nenapadá nic lepšího. Kreml je ochromen."

2
Vytisknout
3303

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022