Genocida na Ukrajině? Nejde o korejskou nebo vietnamskou válku

19. 8. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Netuším, jak Jan Čulík přišel na to, že na Ukrajině probíhá genocidní válka, kterou nelze srovnat s ilegální invazí do Iráku. Tak předně: oba vojenské vpády na území svrchovaného státu mezinárodní právo klasifikuje jako největší mezinárodní zločin, za jehož přípravu a provedení měli odpovědní političtí činitelé stanout před mezinárodním tribunálem v Haagu. Mezinárodní právo nehodnotí, zda při přípravě a realizaci vojenské agrese hraje roli, že v Iráku byla diktatura, kdežto Zelenského vládu Freedom House hodnotí jako hybridní režim.

 „Pomíjíte obrovskou míru nesmyslného vraždění a brutality, která se asi opravdu nedá srovnávat se zločiny Američanů případně spáchané v Iráku: opravte mě, jestli se mýlím, ale nezdá se mi, že by někdy Američané vedli genocidální války s cílem zlikvidovat celý jeden národ a srovnat se zemí jejich města, pokud k bombardování docházelo, nebylo cílem zlikvidovat všechny civilisty, atd.“, píše Jan Čulík.

Jako vždy je zapotřebí operovat s dostupnými fakty, a nikoliv s emocionálně podbarvenými dojmy. Podle nezávislého monitoringu OSN bylo na Ukrajině od začátku invaze 24. února do 7. srpna potvrzeno 5401 civilních obětí s tím, že skutečný počet bude dozajista mnohem vyšší. Můžeme tedy spekulovat, zda se jedná o dvojnásobek, trojnásobek či vícenásobek, ovšem vždy bychom se měli držet pevných faktů.

Podle odhadů a vyjádření ukrajinské vlády, kterou nelze brát za nezávislý zdroj, neboť se konfliktu účastní v roli napadené oběti, ruské intervenční síly za totéž období zabily 12 000 28 521 civilistů. Podotýkám, že jde o stanoviska či odhady ukrajinských politických představitelů, nikoliv o ověřená fakta. I když tato vyjádření mohou mít oporu v realitě, je záhodno počkat, až budou případně potvrzena nezávislými pozorovateli.

Patrně nejhorším dosavadním válečným zločinem ruských invazních vojsk je obléhání Mariupolu, kde mohlo být podle tamních úřadů zabito nejméně 22 tisíc civilistů. Monitoring OSN zde prozatím potvrdil 1,348 civilních obětí, přičemž skutečný počet „bude pravděpodobně vyšší v řádech tisíců“. Boje si na ruské straně podle amerických odhadů mohly vyžádat 20 000 mrtvých (sic!), zatímco Ukrajinci mohli přijít o 15 000 mužů a žen ve zbrani.

Pokud bychom vycházeli z dostupných dat, nemůžeme dle mého soudu s lehkou myslí hovořit o genocidě – ani když vezmeme v potaz odhady a stanoviska ukrajinské strany. Na takové ukvapené soudy je skutečně příliš brzy; zvláště pak když více než polovina vojenských ztrát připadá na agresora.

Pro srovnání: Iraq Body Count (IBC) zdokumentoval 7 186 civilních obětí během prvních dvou měsíců irácké invaze, přičemž IBC na svých webových stránkách dodává: „Mezery v evidenci a hlášení naznačují, že i v našich dosud nejvyšších součtech může chybět mnoho civilních obětí.“ Jedná se tedy o konzervativní, nicméně všeobecně uznávaný zdroj zohledňující civilní ztráty angloamerické invaze do Iráku.

Podle monitoringu IBC si angloamerická agrese do Iráku v letech 2003 až 2006 vyžádala životy 115 000 civilistů. Výzkum Brownovy univerzity uvádí, že v Američany vedených válkách po 11. září padlo 387 000 civilistů, nicméně počet nepřímých obětí (v důsledku nefungující infrastruktury, špatně vybavených nemocnic apod.) dosahuje několikanásobku.

Jan Čulík se hluboce mýlí, když tvrdí, že Američané nevedli genocidní války - kupříkladu s cílem srovnat celá města. Vezměme si třeba korejskou válku. Přestože tento konflikt oficiálně zahájila vojenská invaze Severokorejců na jih se souhlasem Mao Ce tunga a Stalina, kteří způsobili nezměrné utrpení civilistů i nepřátelských vojáků, již na jaře 1949 začala jihokorejská vojska u hranic útočit na své severní sousedy a válka byla málem zahájena o rok dříve, jak tvrdí specialista na korejské dějiny Bruce Cumings.

"Na konci roku 1951 už na severu, kde bylo 14 měst a relativně vyspělý průmysl, nebyly prakticky žádné cíle, které by se daly bombardovat," říká Cumings s tím, že civilisté se před americkými bombami pomalu neměli kam ukrýt. Obyčejní lidé ze severu podle jeho slov trpěli stejně jako Poláci nebo Rusové za 2. světové války, informuje historik. Cumings ve své publikaci The Korean War: A History píše, že američtí vojáci byli zodpovědní za větší počet masakrů, při nichž umírali civilisté, než Severokorejci, nemluvě o shození více než půl milionu tun bomb a tisíců tun napalmu; tedy větší množství munice než bylo za 2. světové války svrženo v celém Pacifiku. Bomby si většinou nevybíraly mezi civilní populací a vojenskými cíli. Americký generál Curtis LeMay se chvástal, že v průběhu války Američané bombami vypálili nejen všechna severokorejská města, ale i několik měst v Jižní Koreji: "V průběhu tří let a něco jsme zabili asi tak 20 procent Korejců." – tj. 1,2 až 1, 5 milionu lidí.  

Totéž v bleděmodrém platí pro válku ve Vietnamu. Spojené státy v Indočíně dosáhly monumentální destrukce tří zemí za cenu více než 3,8 milionu mrtvých, včetně zhruba 58 000 amerických životů. Investigativní žurnalista Nick Turse na základě více než desetiletého výzkumu tajných archivů Pentagonu a rozsáhlých rozhovorů s americkými veterány a Vietnamci, kteří přežili, odhalil fungování vojenské mašinérie, která měla za následek miliony zabitých a zraněných nevinných civilistů - což jeden voják nazval "jeden masakr My Lai měsíčně". Vojenský historik a uznávaný odborník na Vietnam Bernard Fall v roce 1967 prohlásil, že Vietnamu jako „kulturní a historické entitě může hrozit zánik, protože venkov doslova umírá pod údery největší vojenské mašinérie, jaká kdy byla na tak velkém území spuštěna“.

Nenesou snad oba konflikty genocidní prvky, příkladně když Nixonův bezpečnostní poradce Henry Kissinger v roce 1969 v souvislosti s rozsáhlým bombardováním Kambodže pronesl tato ostudná slova: "Chci, aby vše, co létá, bombardovalo vše, co se pohybuje." Není toto výslovný pokyn k vykonání genocidy na převážně bezbranné venkovské populaci, jež neměla vůbec nic společného s bojem proti "komunistické hydře"?

A nakonec: Jak to, že o těchto skutečnostech šéfredaktor Britských listů neví?

0
Vytisknout
4207

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022