Má být jazyk lidských práv kolonizován jazykem "spravedlivé války"?

5. 8. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Lidskoprávní organizace Amnesty International je od svého vzniku v roce 1961 pravidelně trnem v oku těm, které kritizuje. Podle západní pravice byla vždycky "komunistická"; sovětští komunisté ji ale obviňovali z "buržoaznosti" a diktátoři ve Třetím světě zase z "neokolonialismu". 

Předmětem činnosti organizace je obrana lidských práv, padni komu padni. Když jsem v ní kdysi působil, ptali se nás na zlomu století Slovinci, "proč se vlastně Amnesty zastávala [srbského ultranacionalisty] Vojislava Šešelje". Odpověď byla prostá: Zastávala se ho, protože byl svého času v jugoslávském vězení mučen. Nezastávala se jeho politických názorů. Šlo o to, že nikdo - ani Šešelj, který si mimochodem později právě z mučednictví udělal politickou živnost - prostě nemá být mučen. Bez ohledu na další okolnosti.


Podobné nepochopení jako v roce 1999 případ Šešelj teď potkalo i zprávu Amnesty International kritizující taktiku ukrajinské armády.

Podotýkám, že organizace vydala letos řadu zpráv kritizujících ruské válečné zločiny spáchané během invaze na Ukrajinu. Ale publikovala teď také jednu, v níž viní ukrajinské ozbrojené síly, že si v některých případech zřizují základny v nemocnicích a školách. Což je z hlediska mezinárodního práva nepřípustné a vede to k ohrožení civilistů.

Mimochodem, zpráva Amnesty International není první zprávou o tom, že ukrajinské síly využívají civilních objektů a ohrožují tak civilní obyvatelstvo. Po ruském útoku na nákupní středisko Retroville v Kyjivě ze dne 20. března zveřejnila ruská strana záběry, které ukázaly, že objekt byl využíván jako kryt pro mobilní raketomet. Ruský útok to neospravedňuje, objekt proto rozhodně nebyl legitimním cílem. Ale cosi to vypovídá.

Podobné zprávy, jako je poslední report Amnesty International, samozřejmě nejsou určeny pro ruský propagandistický aparát, který se s radostí chytil ojedinělého textu organizace kritizujícího ukrajinskou stranu. Některým osobám zuřivě teď napadajícím AI však zřejmě nedochází, že organizace nestojí ani na straně Ruska, ani na straně Ukrajiny, ale na straně lidských práv.

Stará se o to, aby ve válce nebyli zbytečně ohrožováni civilisté, aby obvinění měli zaručeno právo na spravedlivý proces, aby političtí vězni nebyli vydáváni za vězně kriminální, atd.

Osobně mi mnohem více vadí, že ukrajinská armáda v některých případech využívá civilní infrastruktury ke zřizování základen, než že o takových případech někdo píše - samozřejmě s dovětkem, že to ruské zločiny na civilistech žádným způsobem neomlouvá.

A ještě jedna poznámka na závěr. V ukrajinské kritice zprávy Amnesty sehrává centrální roli argument, že prý londýnská centrála nechtěla zprávu konzultovat se svou ukrajinskou pobočkou.

Když jsem pracoval pro Amnesty a ta připravovala zprávu o ČR, nikdo z nás Čechů ji neviděl, dokud nevyšla. Nebylo na tom ale vůbec nic neobvyklého. Jedná se o jednu z nejstarších zásad fungování této organizace, že totiž místní pobočka až na výjimky nepracuje na případech ve vlastní zemi.

Důvod je jednoduchý a odráží dlouholeté zkušenosti s nejrůznějšími nepřátelsky se chovajícími režimy na celém světě. Pokud někde místní zpravodajské služby nebo jiný hostilní subjekt infiltrují národní pobočku Amnesty International, na zprávě o tomto státě vydané ústředím se názory, preference a úsilí infiltrujících osob stejně neprojeví. A to zase přiměřeně snižuje motivaci všelijakých "enteristů" vůbec se cpát do řad organizace. Mohli by pak sice bojovat za lidská práva na druhém konci světa, ale nikoliv účelově ovlivňovat výstupy týkající se jejich vlastní země.

Pokud jde o probíhající válku na Ukrajině, je zcela jasné, kdo koho 24. února přepadl, kdo vede spravedlivou obrannou a kdo nespravedlivou dobyvačnou, ba genocidní válku.

Avšak představa, že pokud obránci ve spravedlivé válce porušují ustanovení mezinárodního práva, nemáme o tom vůbec informovat, protože tím "napomáháme nepříteli", je mimořádně krátkozraká a každopádně neobhajitelná.

1
Vytisknout
9653

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2022