V Rusku je nyní zemní plyn spalován v takovém měřítku, že plamen je vidět až do Finska

5. 8. 2022

čas čtení 3 minuty
Plynová pochodeň za východní hranicí může být známkou toho, že se ruským plynařům nedaří dobře, upozorňuje Jasmina Kauta.

Ohnivé plameny zuří za ruskými hranicemi už týdny a jsou vidět až do Finska.

Chatař, který kontaktoval list Yle, uvedl, že plameny mohl večer vidět kdokoli na pobřeží obce Virolahti, která se nachází hned u východní hranice.

Obrovský oheň viděl i Ari Laine z Haminy, když 24. července navštívil ostrov Lanskeri ve vnějším souostroví Hamina. Dalekohledem se podíval na oheň plápolající nad stromy a udělal si snímek plamenů.

Určil jsem směr a začal jsem přemýšlet, jestli to nepřichází ze stejného směru, jako leží čerpací stanice. Ano, odpovídalo to směru, říká Laine.

Podle satelitních snímků ze systému sledování požárů NASA byly plameny detekovány na kompresorové stanici Portovaja ruské skupiny pro zemní plyn a naftu Gazprom každý den od 17. června. Žádné další plameny v okolí stanice nebyly pozorovány.

Kompresorová stanice je stanice, kde dochází ke zvýšení tlaku plynu a tím ke zvýšení přepravní kapacity plynárenské sítě. Plameny byly pravděpodobně způsobeny spalováním zemního plynu na kompresorové stanici.

Spalování znamená řízené a záměrné zničení hořícího plynu spalováním. Postup je zvenčí vidět například jako plamen šlehající z věže.

Podle satelitních snímků NASA však od loňského září nebyl v oblasti kompresní stanice Gazpromu poblíž finských hranic na pobřeží Finského zálivu zjištěn žádný požár.

Petteri Taalas, generální tajemník Světové meteorologické organizace, říká, že při spalování vzniká takzvaný černý uhlík, tedy sazový prach, který urychluje tání sněhu a ledu, když na něj dopadne. To zase urychluje změnu klimatu v severních oblastech.

Tání sněhu a ledu je důvodem, proč se severní oblasti oteplily dvojnásobnou rychlostí, říká Taalas.

Černý uhlík není v tajícím ledu a sněhu sám. Taalas říká, že emise oxidu uhličitého jsou pro tání sněhu a ledu číslo jedna. Následuje metan.

Černý uhlík je emisí částic s životností v atmosféře 1–2 týdny. Déšť může urychlit usazování částic na zemi, ale částice se mohou během několika týdnů rozšířit do široké oblasti.

Například ve Finsku můžete na jarním ledu vidět černé částice, které podle Taalase souvisejí jak s požáry, tak s velkými emisními zdroji v oblasti Petrohradu.

Dlouhodobějším rizikovým faktorem Ruska bylo, pokud svět výrazně omezí nebo přestane využívat fosilní energii. Výrazně to ovlivní příjmy Ruska. Z hlediska boje proti klimatickým změnám už bylo na dohled, že se ruský fosilní trh zmenší. Tato hrozba se tam však vznášela z pohledu několika příštích desetiletí, říká Petteri Taalas.

Zdroj ve finštině: ZDE

2
Vytisknout
7710

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2022