Laskavé varování

17. 4. 2020 / Jan Sláma

čas čtení 8 minut



Máme tady situaci, která by přes všechny hrůzy mohla přinést do celého našeho světa užitečné změny. V minulosti docházelo ke větším změnám obvykle po hrůzách válečných s desítkami milionů mrtvých a zmrzačených lidí. Současná situace, vyhlížející jako varování, je k lidstvu mnohem milosrdnější. Porozumí nastalým možnostem lidé, nebo se jen modlí, aby se vše vrátilo k minulému stavu a pokud možno se nic neměnilo?

Ekonomové v posledních Otázkách V.Moravce se ve své většině, ačkoli se tak přímo nevyjádřili, se rozhodně a vší moci kloní k opětnému návratu pořádků před pandemií.


 

Svoje záměry halí do roušky lidumilství a nejen oni. Je třeba udržet situaci tak, aby byl co nejsnazší návrat k minulým stavům. Situace je nesnadná, a tak musí pomoci stát.

Byli to zejména představitelé pravice kteří hlásali v minulosti vehementně, co nejméně státu, co nejméně zásahů do jejich podnikání a stát se jim snažil většinou docela vyhovět. A ejhle, teď najednou něco zavinilo, že nemohou volně podnikat, někdo udělal ve jménu zdraví lidu určitá omezující opatření, a tak ten kdo to provedl se musí postarat, aby podnikatelé neutrpěli škodu.

Pomoc pro OSVČ je jistě oprávněná a na místě. Když řemeslníkovi zabráníme, aby své řemeslo vykonával, tak zakrátko vyčerpá své rezervy a tím by jeho samostatná výdělečná činnost skončila. Během krátké doby bychom pocítili nedostatek řady služeb a nárůst lidí závislých na sociálních službách. Jiné je to ale u středních a velkých firem.

Stát, tedy my všichni, se zadluží, aby kolektivy dělníků a techniků byly připraveny. Jakmile to podmínky dovolí, ihned nastoupit do práce a vyrábět, prodávat, sloužit. Zahraničním i tuzemským majitelům továren a podniků, produkovat zisk tekoucí do ciziny nebo místním kapitalistům.

Z pohledu podnikatele, kapitalisty, je tento postup velmi pochopitelný. Mnohé menší podniky by se staly snadnou kořistí globálního kapitálu, už jen proto, že nemají dostatečnou finanční likviditu. V Německu se takových podniků, zejména s tradiční německou výrobou, prý ujímá stát. Tak by se mělo stát i u nás, jak naznačili diskutující. Ale pozor! Jen dočasně. Jakmile se situace změní, vrátit opět uzdravený podnik do soukromých rukou. Stát by si totiž patrně s produkovaným ziskem něvěděl rady!

Samozřejmě, zaměstnanci kteří v době omezeného pohybu a tedy i chození do práce by byli odkázáni jen na zaměstnavatele, by dopadli špatně. První počin zaměstanavatele by byl nedávat jim žádné peníze. Ani ty na které ještě vynaložili své síly a um. Měli by sice teoretické právo na různé zákonné náhrady a odstupné, ale víme, jak to chodilo v minulosti. Dělníci čekali na peníze měsíce. Vymáhání mezd právní cestou bylo, je a bude značně nejisté a hlavně pomalé. Dlužníci, tedy majitelé podniků, jsou proti věřitelům, tedy zaměstnancům ve značné výhodě. Oni peníze totiž mají!

Musí tedy pomoci stát. Vláda vymyslela řadu opatření, jak těm velkým podnikatelům pomoci, aby se oni sami nemuseli nějak zadlužovat a zároveň mohli ihned s pominutím pandemie znovu rozjet svoje podniky. Obecně je to tak, že stát na svá bedra vezme starost o dočasně zahálející pracovníky. Nezadluží se podnikatelé, ale stát.

Co teď ekonomové dělají je vlastně jen hra jak současné společenské poměry udržet nebo na rychlejším zvládnutí koronavirové krize umožnit zbohatnout těm nejrychlejším. Podniky ve státech, ve kterých se vlády nedokážou s následky krize vyrovnat stejně rychle, se díky paralyzované EU stanou kořistí těch „rychlejších a šikovnějších“. Košile je bližší než kabát. Tak jako se najdou jednotlivci ale i podnikatelé, kteří prokazují své lidství a pomáhají nejen doma, ale i sousedům, tak se objevují i ti, kteří z dané tíživé situace těží a vytloukají zisk.

Z hlediska celostátního a té košile, sklízí vláda všeobecný souhlas, protože návrat k minulému stavu a rostoucímu HDP je krátkodobě lidem milejší než nějaké nejisté experimenty. Ty by se současně musely přihodit v daleko širším měřítku než jaké skýtá naše malá země. V každém případě, ale současná, dočasná krize ukazuje na postoje naší vlády. Tedy hlavně neměnit dosavadní majetkové vztahy. I když si někdo zaslouží krach, je třeba mu z národních prostředků z něho pomoci, a pak mu na zlatém talíři zkonsolidovaný podnik zase nabídnout. Odpověď na otázku, zda by se ke konsolidaci neměly využít zisky zdaněním velkých majetků byla samozřejmě záporná.

I takovou firmu jako je Smart Wings je třeba zachovat jejímu majiteli..“Co by si o nás jinde pomysleli, že nemáme českou leteckou společnost“, jak pravil pan Špicar.

Týž odborník opět jako spásu naší ekonomiky vidí ve zrušení slevy na jízdném pro seniory a studenty. Tato sleva je dlouhodobě trnem v oku řady politiků a ekonomů. Na miliardy odváděné slunečním baronům si vzpomněl jen pan prezident v pořadu na TV Prima.

Nikoho také nenapadlo navrhnout úplné přehodnocení enormních investic do armády. To by se mělo stát i jinde. Současná celosvětová situace by k tomu byla velmi vhodná. Vždyť lidé světa mají úplně jiné starosti a priority než válčit. Zejména tzv. velmoci by se měly zasadit o celkové odzbrojení. Evropská unie, pokud chce přežít, by měla právě zde být iniciativní.

Panika s rozvíjející se pandemií měla v celém světě jako první následek hromadné skupování potravin. Tady se názorně ukazují priority lidstva. Nejprve je třeba zajistit si obživu a až pak to ostatní. I to by mělo poučit na příklad naší vládu, že by daleko větší pozornost měla věnovat soběstačnosti ve výrobě potravin a nejen o tom planě diskutovat. Popřevratové vlády benevolentně připustily, ale i přímo iniciovaly, nejen celkový rozklad prosperujícího zemědělství, ale i všobecnou neúctu k půdě, jako nenahraditelnému prostředku k tvorbě potravin. Prioritou se stala výroba a její obsluha, viz plantáže řepky pěstované na olej přidávaný do paliv motorových vozidel. V době všeobecného hladu, který může nastat, patrně ty země, které potraviny mít budou, je nevymění za auta, či jiné zbytečnosti. Skladba hospodářství v naší zemi, ale konec konců v celé EU, pokud v její budoucnost chceme ještě věřit, by se měla výrazně přestrukturovat.

Už krátké omezení výroby a zejména dopravy ať letecké, lodní, ale i automobilové ukazuje jaké výrazné ozdravení ovzduší nastalo. Ukázalo se, že množství dopravy je zbytečné a ovzduší poškozující. Současně se měnící pohled na zelenou energii ukazuje, jak u nás vláda bojuje se znečistěním. Místo tlumení dopravy vymyslela výměnu kotlíků v domácnostech.

Lidstvo poděkuje nastalé situaci, pokud bude mít dost rozumu a pudu sebezáchovy, za poučení o tom, že boj o stále rostoucí výrobu a spotřebu se nekoná ve prospěch většiny, ale ve prospěch jen nepatrného zlomku lidí. Lidé by se měli poučit. Přestat rozmařile nakládat se zdroji, které naše planeta nabízí a precizovat své chování. Pomáhat tam kde je to potřeba, snažit se uklidnit uměle rozdmýchávané vášně a válečné konflikty. To vše by naše EU v dobrých rukách mohla iniciovat. V tom jsme viděli její smysl a věřme, že není ještě vše ztraceno.

Současné spekulace našich ekonomů se ale odvíjejí směrem, zdánlivě efektivním, ale celkově škodlivým. Do probíhajících diskusí by se měli kromě ekonomů zapojit prognostici a filosofové, ale také diplomaté a zejména europoslanci. V opačném případě hrozí, že šance z pandemie plynoucí se zvrhnou opět jen ve znovunastolení stavu drancování planety a v další hromadění zisků pro několik nejbohatších.

0
Vytisknout
9274

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2020