Poslední varování vybydleného světa

15. 4. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Pokud by planeta Země byla unikátním domem, který se po tisíce a miliony let vyvíjel v koevoluci s různými živými podnájemníky, lidstvo by se k domovu chovalo asi jako marnotratný potomek ke zděděnému majetku rodičů. Zesílilo zdi tak, že nyní uvnitř udrží mnohem více tepla než kdy dříve, a přetápí až hanba. Za dveře hází bez ladu a skladu hromady vyprodukovaného odpadu a do sklepa pumpuje chemické a radioaktivní jedy, které už neumí dál využívat, ale s nimiž si dost dobře neví rady.

Masivním zneužíváním antibiotik trénuje rezistentní kmeny bakterií a průmyslovým zacházením se zvířaty vytváří ideální podmínky pro přenos infekčních chorob mezi jednotlivými živočišnými druhy. - A ti, kdo toto vše provádějí, se cítí nesmírně povzneseni nad všeliká tabu a "pověry" ohledně omezenosti lidského údělu, jimiž se v minulosti vyznačovaly poněkud méně patologická lidská společenství.


Ovšemže koronavirová pandemie nepředstavuje nějaké "peklo", jak se někteří domnívají. Po dekády experti varují, že svým jednáním dlouhodobě vytváříme doslova ideální podmínky pro vznik podobného fenoménu, tudíž je víceméně otázkou času, kdy se objeví.

Nemalý díl viny na vzniku této konkrétní epidemie jistě nese Čína, kde kombinace ubohých hygienických návyků populace s nutkavou potřebou pozřít takřka vše, co kolem létá nebo pobíhá, již po tisíce let dává vzniknout unikátním novým infekčním chorobám. A komunistický režim zásadně tutlající všechny nepříznivé a nepohodlné informace se postaral o to, aby virus na počátku získal dostatek času k masovému rozšíření. Jenže z druhé strany zbytek světa zase vyprodukoval cosi jako ideální živný roztok, v němž se nový koronavirus mohl bez vážných překážek namnožit až hanba. Výsledek sledujeme v přímém přenosu.

Naši nejbližší příbuzní primáti nikdy nevytvářejí tak rozsáhlá a přehuštěná společenství, aby je libovolné infekční choroby mohly srovnatelným způsobem ohrozit. Vždy existovali a existují jako oddělené malé skupiny - a ke všem infekce odjinud prostě nedoputuje. To teprve člověk se postaral, aby nový koronavirus během několika týdnů chytili i amazonští indiáni. V namyšlené představě, že mu technologie poskytla moc nad infekčními chorobami, jakou předchozí generace nikdy neznaly, udělal všechno pro to, aby jednoho dne nějaký choroboplodný vetřelec udeřil v globálním měřítku. Pátý měsíc tedy žijeme v rozbíhající se pandemii, která se podle některých expertů navíc může opakovaně přelévat ze severní polokoule na jižní a zase nazpět, přičemž samo prodělané onemocnění zřejmě vytváří často problematickou nebo dokonce žádnou rezistenci vůči opakované infekci. Vývoj účinné vakcíny potrvá zřejmě ještě řadu měsíců.

Ve stále ještě nesmírně rozšířené představě, že i během současné krize má ekonomika přednost před ochranou prostředí a záchranou samotných lidských životů (jeden prý stojí "jen" třicet milionů korun, takže se údajně nevyplatí všechny zachraňovat...), ovšem žije starý, mnohokrát vysmívaný slogan z dob minulých: "Poručíme větru, dešti."

Kolem koronavirové epidemie zůstává sice řada věcí stále nejasných, jedna je nicméně jasná až hanba: Větru a dešti skutečně a definitivně neporučíme. Pokud ani nyní nepřijmeme principiálně omezené parametry života na této planetě a udržíme si arogantní představu, že prostředí můžeme s vidinou "rostoucí životní úrovně" bez fatálních následků nekonečně a bezmyšlenkovitě přetvářet, poškozovat a destabilizovat, druh, který sám sebe arogantně nazval "rozumným", si nakonec vlastními silami podřeže větev, na níž sedí.

2
Vytisknout
11826

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2020