Šest jedů ochromujících demokracii

10. 4. 2019

Volby a referenda občas změní chod historie, píše Moisés Naím. Například v červnu 2016 se Británie ve slavném brexitovém referendu rozhodla opustit Evropskou unii. A také v roce 2016 Donald Trump zvítězil v amerických volbách a ocitl se v Bílém domě. - A v roce 1998 Venezuelané zvolili prezidentem Huga Cháveze.

Nyní brexit uvrhl britský politický systém do hluboké krize. Trump změnil americkou politiku a možná i svět, a Chávez je zodpovědný za národní katastrofu, která se nyní stává krizí pro značnou část Latinské Ameriky.

Tyto tři případy se samozřejmě od sebe dosti liší. Ale vyznačují se také podobnostmi, které odhalují některé důležité toxiny podkopávající moderní demokracie.

1. Antipolitika. Všechny tři zmíněné příklady jsou ukázkami znepokojivého odmítnutí ustaveného politického systému a předpokladu, že tradiční politici využívají politiku pro svůj osobní prospěch a nikoliv pro veřejné blaho. Ti kdo hlasovali pro brexit, Trumpa a Cháveze měli pocit, že pouhým vyhozením těch, kdo vládli v minulosti, zlepší svou osobní situaci, nebo přinejmenším udělí mocným lekci. "Všechny je vyházet!" a "Nic nemůže být horší než to, co je teď!", to jsou společné slogany posilující antipolitiku. Kdekoliv.

2. Slabé politické strany. Ve všech třech případech neočekávané výsledky hlasování byly umožněny oslabením ustavených politických stran. Dvě tradiční britské strany byly vnitřně rozpolceny, což jim zabránilo v efektivní konfrontaci proponentů brexitu. Totéž se stalo Republikánům v USA, jejíž fragmentace umožnila outsiderovi jako Trump stát se prezidentským kandidátem. V případě Venezuely se dvě historické strany zhroutily, což otevřelo dveře černému koni jako Hugo Chávez.

3. Normalizace lži. Takřka okamžitě po odhlasování brexitu bylo jasné, že jeho prosazovatelé lhali, přeháněli výhody, které bude Británie mít z opuštění EU a minimalizovali náklady a obtíže. Trump v prvním roce svého prezidentování v průměru lhal asi šestkrát denně a dnes už lže dvaadvacetkrát. Hugo Chávez udělal totéž. Krátké hledání Google objeví velkou sbírku videí bývalého venezuelského prezidenta, v nichž otevřeně lže.

Digitální manipulace. Všichni politici, všude a vždy, využívali média k získání a udržení moci. Ale jen nemnozí to dělali s dovedností, drzostí a technologickou sofistikovaností Trumpa, Cháveze a advokátů brexitu.

5. Zahraniční vměšování. Americké zpravodajské služby a zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller dospěli k závěru, že ruská vláda pokradmu ovlivňovala americké volby v roce 2016. Před referendem o brexitu 150 000 twitterových účtů v Rusku publikovalo tisíce zpráv v angličtině vyzývajících Brity k opuštění EU. Kubánský vliv na Venezuelu byl udržován v tajnosti, ale dnes jde široce uznávaný fakt. Invaze jsou nyní levnější, nenápadné a prováděné počítači a zbraněmi digitálního věku.

6. Nacionalismus. Sliby sebeurčení a pomsty za (skutečné či představované) špatné zacházení ze strany jiných zemí byly klíčem k volebním úspěchům Cháveze, Trumpa i brexitérů. Ve všech případech odsuzování globalizace, mezinárodního obchodu a "zemí, které nás využívají" přineslo politické dividendy. Chávez obviňoval USA, zatímco Trump a brexitéři štvali proti přistěhovalcům.

Těchto šest faktorů ilustruje typy toxinů, které infikují politické tělo mnoha zemí. V některých z nich vznikají protilátky. Je však příliš brzy říci, jak nemocným se každý z pacientů stane, nebo dokonce jestli přežije. Vše co víme je, že střet mezi těmito jedy a politickými protilátkami nepochybně ovlivní podobu měnícího se světa.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE

0
Vytisknout
5692

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2019