NATO a Stoltenbergův paradox

10. 4. 2019

V době 70. výročí čelí NATO nejvážnějším výzvám od konce studené války, píše Bogdan Klich. Alianci zasáhla ruská ilegální anexe Krymu a invaze v Donbasu. Americký prezident Donald Trump alianci ostře kritizuje a Velká Británie se kvůli brexitu pomalu mění v malou Anglii. Navzdory těmto neúspěchům NATO v posledních letech významně posílilo své závazky vůči Střední a Východní Evropě. Ale stále ještě potřebuje udělat víc.

Je pravda, že se USA a evropští spojenci rozcházejí v důležitých věcech, jako jsou obranné výdaje, obchod, změna klimatu a jaderná dohoda s Íránem - jak generální tajemník Jens Stoltenberg uznal během nedávné návštěvy Varšavy. Ale jak Stoltenberg trefně poukázal, vojenská spolupráce v rámci NATO je lepší, než byla po mnoho let. Tento "Stoltenbergův paradox" je zřejmě nejviditelnější v rámci progresívního posilování východního křídla, včetně NATO.

Avšak klíčová otázka zůstává nezodpovězena: Dokáže spojenecké odstrašování předejít možné ruské agresi během 30 dní, které NATO potřebuje k nasazení svých početnějších sil? Existující předsunuté síly NATO nedokážou poskytnout ochranu, zejména pokud by Rusko obsadilo oblast Suwalek (na polsko-litevské hranici) nebo jeden z pobaltských států předtím, než dorazí posily. Aliance musí udělat víc, aby těchto 30 dní přemostila.

Mezitím Trumpovy zásahy vyvolaly jiné, spletitější politické otázky. Jeho tvrzení, že NATO je zastaralé, v Evropě mnohými otřáslo - a byl to dar věnovaný Rusku.

Avšak obavy o transatlantickou alianci nejsou omluvou pro evropské politiky, aby se oháněli nerealistickými návrhy, jako je evropská armáda nezávislá na NATO.

Macronova myšlenka "strategické autonomie" vypadá stejně mlhavě. Macron nedávno navrhl evropskou bezpečnostní a obranou smlouvu - jakýsi obranný Schengen - a vytvoření Evropské bezpečnostní rady, která by zahrnovala Británii, až opustí EU. Taková koncepce by zřídila alternativní strukturu k NATO a šla za hranice společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU.

Evropa čelící novým hrozbám by měla využít mechanismů a nástrojů, které již má. Byly na stole dekádu, ale jen v posledních třech letech byli politici ochotni je použít.

NATO vstupuje do osmé dekády ve znamení pokračujících neshod mezi USA a Evropou. Musíme doufat, že Stoltenbergův paradox zmizí a aliance dál posílí snahu odradit možnou ruskou agresi, zatímco omezí politické napětí mezi americkými a evropskými spojenci. Polsko a ostatní na východním křídle NATO budou pozorně přihlížet.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2757

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2019