Jak Netanjahuova volební výhra ovlivní dění na Blízkém východě?

11. 4. 2019 / Daniel Veselý

Stávající izraelský premiér může děkovat nebesům, jakož i svým přátelům v Bílém domě a Kremlu, že opět zvítězil v parlamentních volbách. Přestože se nad ním vznášelo vážně obvinění z korupce, izraelské ministerstvo spravedlnosti nyní váhá, zda na "Bibiho" podat žalobu, či nikoliv. Netanjahu má navzdory trablům se zákonem opět velkou šanci vytvořit většinovou vládní koalici. Výsledek izraelských voleb však přesvědčivě ukazuje, že v izraelské společnosti posílila krajní pravice, což nevěští nic dobrého.

Izraelský volební systém má jedno nepříliš známé specifikum, jež bychom neměli opomíjet. Třebaže mnozí pozorovatelé ve shodě s izraelským establishmentem vyzvedávají Izrael jako jedinou demokracii v turbulentním blízkovýchodním regionu, několik milionů okupovaných Palestinců nemá právo odevzdat hlas v národních volbách. Izraelští voliči vyslali světu vzkaz, že jim vyhovuje současný status quo, a to jak ve vztahu k Palestincům, tak k palčivým tématům izraelské společnosti, jakým je kupříkladu chudoba.

Vítěz volebního klání před několika dny slíbil, že pokud se znovu stane izraelským premiérem, anektuje ilegální židovské osady na Západním břehu, což se bytostně týká více než 2,5 milionu Palestinců.

Kontroverzní politik, který vedl rasistickou a zastrašující předvolební kampaň, tak zabil dvě mouchy jednou ranou, protože ukázal vlídnou tvář izraelské ultrapravici a definitivně pohřbil veškeré naděje na vytvoření samostatného palestinského státu. Netanjahu byl ochoten pro vítězství udělat cokoliv, neboť navázal přátelské vztahy s pravicovými extremisty, za což je po zásluze vláčen tiskem. Avšak staronový premiér s extrémní pravicí flirtoval již dříve.

Vyplatila se mu rovněž cílevědomá kultivace vztahů s Donaldem Trumpem i Vladimirem Putinem. Americký prezident poskytl Netanjahuovi morální vzpruhu, když Trumpův Bílý dům uznal izraelskou anexi Golanských výšin a označil íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci. Ruský prezident svému příteli v Tel Avivu poskytl předvolební dar, když Izraeli vrátil ostatky vojáka, který v roce 1982 padl v Libanonu. I proto se "Bibi" cítí být pevný v kramflecích, neboť srdečné vztahy se dvěma velmocemi dozajista posilují jeho image tvrdého lídra, a to právě ve chvíli, kdy mu hrozil politický pád.

Hlavním tématem letošních izraelských voleb byla bezpečnost. Izraelští voliči upřednostnili Benjamina Netanjahua před jeho vyzyvatelem - bývalým vojenským důstojníkem Benny Gantzem, jenž stál v roce 2014 v čele ničivého útoku na Gazu a který ve volbách zastupoval modrobílou koalici. Kdyby Gantz Netanjahua porazil, nebyla by to žádná výhra v loterii, protože tento muž má pravděpodobně na svědomí válečné zločiny. Tato skutečnost samozřejmě leccos vypovídá o stavu izraelské společnosti, když musí volit mezi dvěma zaměnitelnými politiky, kteří odmítají vznik samostatného palestinského státu.    

Téma bezpečnosti samozřejmě úzce souvisí s palestinskou otázkou. Izraelská veřejnost byla dlouhodobě masírována představou, že jim ze strany palestinského obyvatelstva hrozí smrtelné nebezpečí, a teroristické útoky iniciované depresivní okupací tuto představu jen posilovaly. Izraelci jsou vůči okupaci otupělí a podporují svou vládu při brutálních zásazích proti demonstrujícím Palestincům v Gaze. Mnozí z nich navíc iluzorně vnímají krajní pravici jako vhodný nástroj pro udržování vnitřní bezpečnosti. Většina Izraelců si ale neuvědomuje, že okupační mašinerie je hlavním zdrojem palestinských útoků.

Palestinská společnost však trpí nepoměrně více – jen během pravidelných protestů během uplynulého roku v Gaze, která je dlouhá léta sužována nehumánní izraelsko-egyptskou blokádou, bylo usmrceno téměř 200 demonstrantů, většinou civilistů. Izraelská armáda se v pásmu Gazy se vší pravděpodobností dopustila válečných zločinů, jenže neexistuje politická vůle pro trestní stíhání zodpovědných činitelů včetně Benjamina Netanjahua.

Netanjahuova vláda dělala vše, co bylo v jejích silách, aby prohloubila okupaci palestinských teritorií a tím i frustraci a bezmoc Palestinců. Trumpova vláda poskytla Tel Avivu cenné dary přesunutím americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma a uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele, nemluvě o pravidelné štědré finanční apanáži.

Premiér Netanjahu bude pokračovat v ostře nepřátelském kursu vůči Íránu, v čemž mu je už nyní nápomocen Trumpův kabinet. Ostrakizace íránských revolučních gard je dalším agresivním krokem, jenž vede ke konfliktu mezi USA a Íránem. Na izraelské politické scéně posílí extrémně pravicové rasistické elementy. Pokud staronový ministerský předseda svůj slib o anexi Západního břehu nedokáže realizovat, bude dozajista hledat způsoby, jak toho docílit. Gaza se mezitím stane neobyvatelným územím, kde bude kvést mizérie a zmar. Je to tragický výhled.

0
Vytisknout
2520

Diskuse

Obsah vydání | 16. 4. 2019