Čítárny.cz vydávají pod mým jménem články, které jsem nikdy nenapsal

20. 10. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
30750
Nedávno se mi stalo, že mě umělá inteligence při vyhledávání na Googlu označila za literárního kritika. Něco na tom asi je, byť to není moje profese a dělal jsem to (občas ještě dělám, jako např. u poměrně hodně čteného – přes 14 tisíc zhlédnutí – článku v Britských listech o Hledání ztraceného času) zcela zadarmo a na koleně z vlastní vášně pro umění, zejména to literární. Velmi mě ale znepokojilo, že mezi má literárně-kritická díla zařadila ona umělá inteligence i článek o Bohumilu Hrabalovi, kterého jsem nikdy nečetl.

otiž web Čítárny.cz přebírá už dlouho – a opakovaně vydává pod novými daty – moje články, které původně vyšly v mém literárním časopise Téma, který jsem založil a vedl mezi lety 2003-2008 (dodnes je kompletně dostupný zde: gasbag.wz.cz/tema). Velký problém mám s tím, když z mého časopisu převezme – samozřejmě bez optání – článek od jiného autora a vydá jej pod mým jménem.

Tak s hrůzou zjišťuji, že jsem měl napsat text o Hrabalově Příliš hlučné samotě, kterou jsem nikdy nečetl. Text visí pod mým jménem na Čítárnach.cz. Vezmu si pár vět a dám hledat Googlem. Aha, je to článek, který napsal Martin Škabraha a publikoval v mém časopise pod titulkem „Bohumil Hrabal u velké pípy dějin“ (vyšlo v květnu 2004 ve 4. čísle Tématu). Nikdy jsem od Hrabala nečetl nic, takže ani článek o Obsluhoval jsem anglického krále není můj. Opravdu bych rád, aby se nezdálo, že jsem napsal něco, co jsem nikdy nenapsal.

Všechny texty (možná je tam ale vlastně i něco z Britských listů), které jsou pod mým jménem na Čítárny.cz, pocházejí z gasbag.wz.cz/tema bez uvedení citace původního zdroje. Kdysi jsem měl nějakou neformální mailovou komunikaci s redakcí, kde jsem svolil k tomu přebírat mé články z gasbag.wz.cz/tema, ale jen s uvedením odkazu na původní zdroj. To nebylo nikdy splněno. Nikdo se mnou od té doby v té věci ani nekomunikoval.

0
Vytisknout
527

Diskuse

Obsah vydání | 20. 10. 2025