Znásilnění: Asadova válečná zbraň během syrské revoluce

20. 10. 2025

"První znásilnění bylo nejhorší. Pamatuji si každou vteřinu té první noci. Trvalo to čtyři hodiny."

Asma byla zatčena v roce 2016 za poskytování pomoci obléhanému obyvatelstvu ve východní Ghútě, opoziční baště na předměstí Damašku. Byla zadržována rok ve věznicích Bašára Asada. A opakovaně znásilněna.

Asma byla znásilněna třináctkrát během 18 dnů. Nejprve jedním důstojníkem, pak vojáky. Její utrpení občas zahrnovalo sexuální penetraci předměty. Brutální, dehumanizující a nemilosrdné násilí bylo prováděno v oddělení 235, lépe známém jako Palestinská pobočka (v arabštině Far Falastin), vězení provozovaném Asadovým obávaným ředitelstvím vojenské rozvědky. "Počítala jsem je jako počet kroků v palestinské pobočce. Je nemožné zapomenout," řekla Syřanka, která je nyní uprchlicí v Turecku.

V roce 2011, když mnoho Syřanů povstalo, aby se postavilo Asadově dusivé moci, "řezník z Damašku" rozpoutal hrůzostrašný zátah. Režim zatýkal a svévolně věznil muže, ženy a děti bez ohledu na věk nebo náboženství. Pouhé podezření nebo udání by mohlo vést k uvěznění ve věznicích v zemi, z nichž nejobávanější byly bezpečnostní složky v oblasti Damašku. Tato vazební střediska byla dějištěm systematického mučení a sexuálního násilí.

Húda byla "vyvolena" hned po svém příjezdu do palestinské odbočky. V té době jí bylo pouhých 18 let. Mladistvé vězenkyni byly zavázány oči a byla odvedena do místnosti. "Myslím, že byli tři. Jeden člověk přišel a druhý odešel. Slyšela jsem jen jejich kroky," řekla a vylíčila podrobnosti svého čtyřměsíčního zadržování v palestinské pobočce v roce 2015. "Řekli, že moje tělo je 'stále čisté'. Nikdy nezapomenu na to slovo: čisté," řekla s chvěním.

Její skupinové znásilnění bylo brutální a zahrnovalo anální a vaginální penetraci. "Raději bych byla mučena, bita, pověšena na zeď. Cokoli, jen ne to. Mučení je snazší než znásilnění."

Jasmin byla dvaadvacetiletá panna, když byla v roce 2015 zatčena. "Násilník se jmenoval Nader. Nebyl to důstojník," vysvětlila. "Byla jsem tak vyděšená, že se mi třásly nohy. Nemohla jsem je zastavit."

Nader byl opilý a donutil Jasmin pít arak, destilovaný alkohol populární v Levantě. Jasmin nikdy předtím alkohol nepila, ale neměla na výběr. Poté byla znásilněna. A pak znovu a znovu během 25 dnů.

Její utrpení pokračovalo v dalším vězení, pobočce 215, přezdívaném "Pobočka smrti", na předměstí hlavního města. Věznitelé ji sexuálně napadli v archivní místnosti, aniž by jí zavázali oči. "Položili mi ruce na stůl a do úst mi dali kousek houby. Jeden voják mě znásilnil a dva další stáli u dveří a dívali se."

Během následujících tří měsíců byla Jasmin opakovaně znásilněna. "Přestala jsem počítat. Bylo to vždy ve stejné místnosti," řekla. "Už jsem nic necítila. Nechtěla jsem odejít, modlila jsem se za smrt. Chtěla jsem, aby to skončilo."

Ženy jako válečné zbraně

Během třináctiletého povstání proti Asadovu baasistickému režimu se syrské ženy ocitly na frontové linii války, proti své vůli. "Syrský režim používal ženy jako zbraně a k vyvíjení tlaku na společnost," vysvětlila Hala Haza, spoluzakladatelka nevládní organizace Women Survivors, známé také jako Nadžijat. "Ženy jsou často spojovány se ctí. Režim toho využil k tomu, aby je použil k rozbití revoluce a syrské společnosti."

Tato metoda byla používána zejména k terorizování obyvatelstva v době, kdy byla moc režimu v zemi nejslabší. "V období od roku 2013 do konce roku 2017 byl zaznamenán nejvyšší výskyt sexuálního násilí a mučení ve vazbě. Došlo k mnoha bojům," vysvětlil Dr. Muhammad aš-Šaríf ze syrské nevládní organizace Právníci a lékaři za lidská práva (LDHR).

Od roku 2012 LDHR zdokumentovala více než 700 případů sexuálního násilí po celé Sýrii. Šaríf, lékař vyškolený v Istanbulském protokolu – mezinárodním souboru směrnic pro lékařskou dokumentaci mučení, sexuálního násilí a jeho účinků – pracoval na 107 případech zahrnujících muže, ženy a děti. "Všechny formy sexuálního mučení ve vazbě byly pečlivě vybrány a opakovaně používány," vysvětlil syrský lékař působící v Idlíbu, provincii protiasadovské opozice. "Násilí bylo opakované a systematické. Byly tam instrukce, které pravděpodobně přicházely od vyšších úřadů."

Každé detenční centrum mělo své vlastní postupy. "V každé pobočce se opakoval vzorec závažného sexuálního násilí, ale lišil se od jedné větve k druhé," vysvětlil Šaríf. V některých věznicích byly ženy často znásilňovány. U jiných byly nuceny se svléknout nebo jim byly genitálie zasaženy elektrickým proudem. Když ženy nebyly znásilňovány, byly používány k mučení mužů. "Během mučení dozorci zavazovali zadrženým oči, ale během sexuálního násilí jim nebyly zavázány oči, aby vězni mohli sledovat, jak jsou ostatní znásilňováni nebo sexuálně napadáni," poznamenal. "Uvědomili si, jaký dopad budou mít tyto scény na syrskou společnost."

Asma, která strávila rok ve vazbě, kde byla znásilněna a trýznivě mučena, přiznala, že zkušenost s tím, že musela sledovat znásilnění nebo sexuální zneužívání spoluvězeňkyně, byla obzvláště stresující. "Nikdy nezapomenu na nahé muže, kteří byli mučeni nebo znásilňováni před mýma očima. Dívat se, jak jsou ostatní znásilňováni, byl způsob, jak nás mučit. Bylo to těžší než moje vlastní znásilnění," vysvětlila.

Aby se udržela atmosféra neustálého teroru, bylo vězeňkyním neustále vyhrožováno znásilněním. Tato zbraň byla také použita proti jejich blízkým. "Následky byly strašlivé, protože to donutilo vězeňkyně přiznat se k falešným obviněním," řekl Šaríf.

Podrobnosti v angličtině: ZDE