Předpověděli jsme mobilní telefon, ale ne ženy na pracovišti:

Kultura jako slepá skvrna futurologie

17. 10. 2018

čas čtení 8 minut
Edgerton poznamenává, že světonázor "soustředěný na inovace" - tato sexy zařízení, která "změnila svět", se netýká jen budoucnosti, ale také minulosti. "Kůň," píše, "přispěl k nacistickému dobyvačnému tažení více než V2." Toho, co bylo vynalezeno, si všímáme více než toho, co bylo skutečně používáno.  

V knize Predicting the future píše Nicholas Rescher, že "máme sklon pohlížet na budoucnost teleskopem, který zvětšuje a přibližuje to, co se nám podařilo zahlédnout". Stejně tak vidíme minulost druhým koncem teleskopu, což způsobuje, že věci vypadají vzdálenější, než doopravdy byly, nebo tím některé vůbec ztratíme z dohledu, upozorňuje Tom Vanderbilt.


Tato pozorování se přesně vztahují na technologii. Nevlastníme létající auta, o nichž jsme tvrdili, že je budeme mít. Jak poznamenává historik David Edgerton v knize Shock of the Old, uhlí bylo na úsvitu 21. století důležitějším zdrojem energie než v sazemi ulepeném roce 1900; pára byla v roce 1900 významnější než v roce 1800.

Zatímco Amazon experimentuje s doručováním prostřednictvím dronů, jeho produkty jsou převáženy New Yorkem díky bicyklům z 19. století.

Ale když jde o kulturu, máme sklon nikoliv věřit, že budoucnost se velmi odliší ode dneška, ale že bude zhruba stejná. Zkuste si představit sami sebe v nějakém budoucím okamžiku. Kde si myslíte, že budete žít? Jakou hudbu budete mít v oblibě?

Je tu šance, že se vám ta osoba bude podobat. Jak tvrdí psycholog George Lowenstein a kolegové, ve fenoménu, jemuž říkají "projekční chyba", lidé "mají sklon přehánět míru, v níž jejich budoucí vkus bude připomínat vkus současný."

Takové přehánění a podceňování změn je zakotveno v tom, jak chápeme budoucnost. "Futurologie se téměř vždy mýlí," řekla mi historička Judith Flandersová, "protože jen zřídka bere v úvahu změny chování." A jak tvrdí, věnujeme pozornost nesprávným věcem: "Cestě do práce spíše než podobě práce; samotné technologii spíše než změnám našeho chování vyvolaným právě těmi změnami, které přináší technologie." Ukazuje se, že předpovídat, jací budeme, je těžší než předpovídat, co dokážeme.

Tak jako hladový člověk, který si k večeři objedná více jídla, než nakonec sní, ti kdo předpovídají budoucnost mají sklon vzít cosi, co je (v jazyce behaviorální ekonomie) dnes významné, a předpokládají, že to v budoucnosti bude hrát mimořádnou roli. A co je dnes nejvýznamnější? Je to to, co je nové, rozvratné a snadno pochopitelné: Nové technologie.

Jak napsal teoretik Nassim Nicholas Taleb v knize Antifragile, "všímáme si toho, co se liší a mění, více než toho, co hraje větší roli, ale nemění se. Jsme více závislí na vodě než na mobilních telefonech, ale protože voda se nemění a mobilní telefony ano, jsme nakloněni tomu myslet si, že mobilní telefony hrají větší roli, než jako ve skutečnosti mají."

Výsledkem je, že se začínáme divit, jak byl život možný předtím, než se objevila určitá technologie. Ale jak slavně poznamenal ekonom Robert Fogel, pokud by nedošlo k vynálezu železnice, dařilo by se nám z hlediska ekonomického výstupu téměř stejně dobře sladěmi a kanály. Nebo si myslíme, že moderní technologie byla zázračně předurčena, místo toho, aby se její vznik často pojil s náhodou.

Doprava je zřejmě zvlášť vděčným objektem horečnaté spekulace futurologů a přitahuje nepřiměřený díl zátěže v podobě plnění odložených přání (patrně proto, že každodenní cestování považujeme za obtížné). Lamentování ohledně věčně odkládaných létajících automobilů se soustředí na dětská přání (proč to nemůžu mít hned?) a ignoruje masivní externality jako zácpy v letecké dopravě a úmrtnost, která by zřejmě byla vyšší než při jízdě po zemi.

"Sebeřídící auto"radikálně promění způsob života, slibují nám; přitom zapomínají, že během historie lidé z velké části dokázali dosáhnout udržet své každodenní cestování pod kontrolou. "Travelátory", neboli pohyblivé chodníky, měly transformovat pohyb městem; nyní, pokud skutečně fungují, přesunují (stojící) lidi na letištích rychlostí nižší, než je rychlost chůze. Když uvažujeme o budoucnosti dopravy, je důležité nezapomínat, že dnes se většinou pohybujeme díky staré technologii.

Edgerton poznamenává, že světonázor "soustředěný na inovace" - tato sexy zařízení, která "změnila svět", se netýká jen budoucnosti, ale také minulosti. "Kůň," píše, "přispěl k nacistickému dobyvačnému tažení více než V2."Toho, co bylo vynalezeno, si všímáme více než toho, co bylo skutečně používáno.

Jeden z futurologů si všiml, že film 60. let ohledně "kanceláře budoucnosti" byl založen na relevantních technologických predikcích (faxy atp.), ale obsahoval zjevné opomenutí: V kanceláři nebyly žádné ženy.

Stejně jako naše soustředění na nedávné inovace způsobuje, že lidé přehánějí jejich důležitost, aby zahlédli radikálně transformovanou budoucnost, pohled nazpět je také zkreslen tím, že technologie jsou považovány za předčasně zastaralé.

Lidé v přítomnosti posedlé inovacemi mají sklon přeceňovat dopad technologie nejen na budoucnost, ale také na současnost. Máme tendenci představovat si, že žijeme ve světě, který by si před pár dekádami sotva někdo dokázal představit. Není neobvyklé číst tvrzení jako : "Počátkem 20. století by se někomu ani nesnilo, jak bude vypadat doprava o půl století později." A přece v roce 1900 létaly zeppeliny; rok předtím byl již v New Yorku první chodec zabit automobilem. Byla představa dopadu letecké nebo automobilové dopravy na způsob života skutečně tak nepředstavitelná - nebo je to pouhý šovinismus přítomnosti, který pohrdá údajně beznadějně primitivními předchůdci?

"Když uvažujeme o informační technologii, zapomínáme na poštovní systémy, telegraf, telefon, rádio a televizi," píše Edgerton. "když oslavujeme on-line nákupy, zapomínáme na poštovní katalogy." Očekáváme od budoucnosti více změn, než ke kolika skutečně dojde, protože si představujeme, že se naše životy změnily více, než jak se změnily ve skutečnosti.

Historik Lawrence Samuel označil sociální pokrok za Achillovu patu futurologie. Tvrdí, že lidé zapomínají na přínos historika a filozofa Arnolda Toynbeeho: Největší historické změny nepřinesla technologie, ale nové myšlenky. Pokud technologie lidi změní, má to často podobu, kterou byste neočekávali: Například technologie nepřináší "smrt odstupu" ale ve skutečnosti posílila moc urbanismu. Pračka osvobodila ženy od práce a sociální psychologové Nina Hansenová a Tom Postmes uvádějí, že mohla vyvolat revoluci v genderových rolích a vztazích. Ale "místo aby podpořilo feminismus", píšou, "přijetí technologie (přinejmenším napoprvé) umožnilo vznik nové role hospodyně: Ženy se střední třídy nevyužily uvolněného času... aby se vzbouřily proti strukturám nebo dokonce aby kapitalizovaly svou nezávislost." Místo toho ženy prostě převzaly práci, kterou dříve vykonávalo služebnictvo.

Vyjměte objekt z historického pohledu a ztratíte z dohledu historické chování. Podobný problém často nastává u historických projekcí: Objekt je přeceněn, zatímco dopady na chování přehlédnuty.

Proč je tak těžké předpovídat kulturní změnu? Za prvé, dlouho jsme měli sklon zapomenout, že se kultura mění. Ovládá nás zkreslení způsobené statem quo. "Až donedávna kultura vysvětlovala, proč věci zůstávají stejné, ne proč se mění," poznamenává sociolog Kieran Healy. "Kultura chápaná jako monolitický blok pasivně internalizovaných norem předávaných socializací a kanonizovaných tradicí, byla normálně považována jako to, co jednotlivce omezuje."

A když se kultura změní, události mohou být překvapivě náhodné a drobné.

Totéž můžeme říci o budoucnosti.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9676

Diskuse

Obsah vydání | 19. 10. 2018