Richard Vlasák: Zachraňme sociální demokracii!

2. 7. 2025

Jan Čulík: Dobrý den, tak máme v dnešním Rozhovoru Britských listů, vážení přátelé, Richarda Vlasáka, teologa a historika, a problém je, že v České republice, jak o tom píšeme docela často v Britských listech, není koho volit. A teď došlo ještě k rozkladu sociální demokracie. Pane Vlasáku, vy se jí nějak snažíte zachránit. Není to donkichotský boj?

Richard Vlasák: Je to donkichotský boj, ale k tomu mi velí povinnost občanská a rodinné vazby, které k sociální demokracii mám. Řadím se mezi ty lidi, kteří se sociální demokracií jsou spojeni rodinnými pouty a není to žádný romantický seriál, protože vzpomínám na svého prastrýce Zdeňka, který byl v jáchymovském lágru, vzpomínám na svého vynikajícího učitele Erazima Koháka, vzpomínám na svoji vynikající učitelku a paní docentku Melmukovou, která byla konfirmována s dcerou Milady Horákové. Zkrátka a dobře to jsou pouta, která se nedají přetrhat a je povinností každého slušného člověka, který k sociální demokracii cítí to, co já, aby zabránil nebo bránil tomu, co se děje, protože jde o nejstarší českou politickou stranu. O stranu, která byla v základu naší republiky i základu všech sociálních výdobytků, které my dnes máme za naprosto samozřejmé. Cituji jenom: osmihodinová pracovní doba, všeobecné volební právo tajné, nebo možnost žen, aby volily. Zkrátka a dobře. Tohleto jsou výdobytky sociální demokracie. A tohle se současné vedení v čele s Janou Maláčovou Jiřím Nedvědem, Lubošem Zaorálkem a další, promiňte mi to bandou kojotů a zrádců snaží zničit.

Jan Čulík: No jenže vy tady hovoříte o historii, která je samozřejmě důležitá, ovšem problém je, že dnešní Češi nemají o historii vůbec žádné ponětí a taky na to kašlou a mladí lidé už vůbec nevědí ani, co bylo za komunismu natož za nějaké první republiky. Ale tady je spíš obecnější problém, který vnímám já jako spíš nezávislý pozorovatel, znovu opakuju nudně jako na začátku, není koho volit Nevím, jestli mohu tady prostě začít se svými stížnostmi v Praze, kde vy nejste, ale tam vládne a lidi tam hlasují pro mafiánskou ODS. A mimo jiné si tam ničí zdraví, protože Praha na rozdíl od většiny evropských měst nemá ani stromy a je zahlcená automobily a ty automobily šíří ty partikuláty, které jim ničí zdraví, jenže jim je to jedno, oni hlasují pro ODS. Jak to, že v Čechách není žádná politická strana, která by byla volitelná?

Richard Vlasák: Je to dáno tím, kdo ovládá česká média. Je to dáno tím, kdo ovládá veřejný diskurs, tedy nejen média, ale to, o čem se hovoří a zároveň je to dáno i tím, že my velmi málo dbáme na občanskou výchovu. A jak už říkal Jan Masaryk, to by měl být předmět náramně povinný. Takže tohleto jsou ty problémy.

Jan Čulík: Asi to má něco společného se vzděláním, ale já ze své zkušenost z Britských listů, strašně zajímavé je jeden takový případ byl, loni byl na Karlových Varech ten film Vlny, který zkreslil v podstatě Pražské jaro a ten rok od září 1967 do září 1968. Přesně řečeno vytvářel na podzim 1967 představu, jako by byl rok 1952. že vládla všemocná tajná policie, to samozřejmě není pravda. Zajímavé je, že když jsem proti tomu protestoval, tak to lidi vnímali.. Já jsem udělal krátké video. Toto video zhlédlo 400 000 lidí. Je zajímavé, že oni reagují jenom na to, co jim už předloží ta oligarchická česká média a strašně zajímavé je, že je velmi obtížné přinášet do českého prostředí jakékoliv nezávislé myšlenky. Které v těch českých oligarchických médiích nejsou. Jak je to možné? Je to tedy tím školstvím, že lidi jsou tak manipulováni těmi sdělovacími prostředky?

Richard Vlasák: Je to naprosto samozřejmé. Tady nejde už ani o jenom o všechny ty vzdělávací prostředky jde i o tu ezo scenu. Jde o taky o ty scény, které jsou mimo ten hlavní proud těch médií a je to jakási reakce na ten hlavní proud médií, který je do značné míry můžeme říci z 80% liberálně konzervativní. No a všechna levicová média se podařilo vytlačit na okraj. A tím pádem prostě tady není všeobecný diskurz, který by odpovídal evropské situaci a veřejnoprávní média bohužel v tomhletom směru také selhávají, a protože lidé jsou tímhle vývojem zklamání, tak vylévají s tím dítětem i celou vaničku zkrátka dobře dělají to, že nedůvěřují už žádným médiím. A to je výborná půda pro nejrůznější dezinformátory pro lidi, jako je Daniel Sterzik, jako je Kateřina Konečná no a podobná politická svoloč. Ale pojďme se vrátit k té sociální demokracii, protože - .

Jan Čulík: No, ale právě jestli můžu, tak. Co proti tomu můžete dělat? Já jsem pesimista. V podstatě ta země je ztracená, ne?

Richard Vlasák: Ne. Jestliže si necháme vzít naději, tak ztratíme opravdu všechno. My si nesmíme vzít nechat naději. Naše naděje musí vyrůstat z nějakých reálných předpokladů, na tom se shodneme, ale musí vycházet taky z z naší historické zkušenosti, musí vycházet z nějakých pevných hodnotových měřítek a musí vycházet z nějakého realistického pohledu. To, co dělá Jana Maláčová v rámci sociální demokracie, je posouvání toho diskurzu už od té doby, kdy se stala předsedkyní sociální demokracie. Pojďme si to shrnout, pojďme si shrnout celé ty tři čtvrtě roku, kdy Jana Maláčová je předsedkyní sociální demokracie. A najednou uvidíme, že za těch tři čtvrtě roku se počet členů snížil ze 4400 zhruba na nějakých 2000. Ta strana je na půlce svých členů. Možná, že někde mají ještě 3000, ale to je údaj, který nezapočítává ty členy, kteří ještě nezaplatili členské příspěvky. Zkrátka a dobře ta situace v sociální demokracii je alarmující a jde o to v podstatě a tady to má tu globální souhru. Zničit jedinou možnost voličů nevolit nějakou stranu, která je spojená s oligarchií, protože co jiného je projekt Stačilo než projekt oligarchů, jako je Jandejsek a další podivné existence. Tady máme Andreje Babiše, zase oligarchický projekt. Máme tady ODS.řátelé, jestli něco je oligarcharicko-kmotrovský projekt, tak je to ODS, ta strana, o které můžeme říkat, Otevřete Dveře Sobcům, to znamená ta zkratka, tak to je strana, která se podílela na nejrůznějších korupčních skandálech. Sociální demokracie taky, a to jí opravdu nechci nějakým způsobem fandit, ale na rozdíl od té ODS sociální demokracie má pevné historické kořeny v naší zemi. Je to nejstarší politická strana a zároveň měla jasný, pevný hodnotový rámec. Tento hodnotový rámec od té doby, co se paní. Maláčová stala předsedkyní sociální demokracie, je nahlodáván, je nahlodáván nejrůznějším způsobem.

Jan Čulík: No, ale jestli můžu, tak byla ta tam ta otázka, jestli náhodou se do vedení té strany nedostane jiří Dienstbier mladší a samozřejmě se nedostal, tak co se děje?

Richard Vlasák: Je to úplně pochopitelné. Jiří Dienstbier a to jeho křídlo museli nutně prohrát, protože ty síly toho zla, uvozovky nahoře i dole, promiňte, že do toho vnáším tenhleten eskatologický rozměr. Zkrátka ty síly toho zla byly lépe připraveny. Ty síly kolem Jiřího Dienstbiera nebyly tak dobře připraveny a vlastně se půl roku od té doby, co jsme se dozvěděli, že Jana Maláčová bude chtít kandidovat se Stačilo, od té doby se hledal marně nějaký protikandidát. A bylo to tristní, bylo to hledání, byla to nouze. Mnozí ti, kteří volili Janu Maláčovou, věřili v to, že Jana Maláčová bude chtít opravdu sešikovat takzvanou širokou levicovou koalici, ve které nebude jenom komunistická strana Čech a Moravy, nebo ve které nebude jenom sociální demokracie, ale doufali, že tam bude také Strana zelených, že tam budou zbytky pirátů, kteří byli vyhnáni z pirátské strany, že tam bude další zbytek, že tam budou lidé. Z budoucnosti levice. Zkrátka a dobře, očekávalo se tahleta koalice a mnozí podobnému snu věřili, protože mu chtěli věřit.

Richard Vlasák: Ovšem Jana Maláčová od počátku jasně říkala, že bude chtít jenom a jenom koalici s paní Konečnou a aby to trošičku zaletovala, aby to trošičku vyprázdnila, tak použila ten termín, že chce francouzskou levici, francouzskou levicovou koalici. Pro boha svatého, já jsem předtím tehdy varoval, varovali před tím všichni lidé, kteří v té sociální demokracii měli nějaké slovo, všichni lidé. A víte, na čem se to poznalo? Poznalo se to úplně jednoduše na tom projektu 5000 podpisů. Já nevím, jestli si na to vzpomínáte. Šlo o to, že tehdy měl být změněn zákoník práce a ještě předchozí předseda sociální demokracie Šmarda se domluvil se zelenými a dalšími stranami, aby společně protestovali proti změnám zákoníku práce. Kdo to sabotoval? Sabotovala ta Jana Maláčová. Takže pokud dnes v dnešní době si lidé stěžují na špatné pracovní podmínky, ne, není za to odpovědná Jana Maláčová, ale rozhodně by ten zákoník práce neprošel takovým způsobem, jakým prošel díky Janě Maláčové, protože oslabila tato akci a mohl by pokračovat dál.

Jan Čulík: A počkejte ještě, kde se vlastně tady Jana Maláčová vzala vůbec?

Richard Vlasák: Děkuju za připomínku. Jana Maláčová je člověk nesmírně vzdělaný, vystudovala Humboltovu univerzitu v Berlíně, stejně tak jako jako London School of Economics, což jsou nejprestižnější školy v Evropě, co se týče možného politického vzdělání, o tom žádná. Potom dlouho pracovala na ministerstvu práce a sociálních věcí. No a tam se stala nástupkyní někdejší ministryně práce a sociálních věcí, nastoupila na její místo. No ale brzy ten její pohyb, její politickou kariéru samozřejmě změnilo působení ve vládě Andreje Babiše, kdy ona patřila k tomu křídlu, které zabránilo tomu, aby sociální demokracie vystoupila po zrušení superhrubé mzdy z vládní koalice. Tehdy měla sociální demokracie ještě šanci a Jana Maláčová spolu s Janem Hamáčkem, Lubomírem Zaorálkem, ti patřili k těm, kteří tomuto zabránili a díky tomu zabránili a díky tomu sociální demokracie -

Jan Čulík: Chtěli zůstat u moci za každou cenu.

Richard Vlasák: Přesně. Přesně tak, no a potom -

Jan Čulík: Ty koalice – v Británii bylo něco podobného, když se liberální demokraté dali dohromady s konzervativci, navždy je zničilo a to je úplně stejný případ.

Richard Vlasák: Přesně tak ano. Přesně, výborně, perfektní příměr, děkuju za něj a tam šlo ještě o to, že ta Jana Maláčová tehdy prohrála svůj souboj. Potom co Jan Hamáček odstoupil, prohrál asvůj předsednický souboj s Michalem Šmardou. Michal Šmarda jí tehdy nabízel místopředsednickou funkci. Jana Maláčová to odmítla. Odešla, byla naprosto tím zničená, no a dala se tehdy dohromady, světe div se, s jednou z nejskurilnějších postav našeho politického myšlení a tou je Matěj Stropnický. Matěj Stropnický, kterému se podařilo zlikvidovat Stranu zelených, tak teďko úspěšně pokračuje ve svém ve svém ego boji a vstupuje do kontextu sociální demokracie. Já jsem s ním hovořil, snažil jsem se mu vysvětlit, že jakékoli spojenectví s komunisty prostě pro sociální demokraty nebude možné, ale on prostě měl v očích právě tu velkou francouzskou koalici.

A tenhle tenhle bláhový boj, který prostě - Podívejte se, v kruhu přátel Matěje Stropnického, jsou takové hvězdy dvorcové jako Petr Drulák, nebo Jan Kavan. Zkrátka a dobře ty největší největší dvorcové hvězdy českého politického myšlení. Ilona Švihlíková samozřejmě taky, i když bohužel se divím, že člověk tak vzdělaný tak snadno nastupuje na tu vlnu té, já tomu říkám ezo scéna, protože pro mě tohleto kouzlení není nic jiného než české ezo v politické scéně. Takže tohleto se stává. No a celou tu dobu ty tři čtvrtě roku se neděje nic jiného, než že Jana Maláčová mění politiku sociální demokracie ze strany demokratické ve stranu diktátorského typu.

Měl vzniknout takzvaný etický kodex, což nebylo nic jiného než dokument, podle kterého kdokoliv se zpěčoval rozhodnutí předsednictva tak měl být ze strany vyloučen. Za další úplně zlikvidovala demokratické struktury mladých sociálních demokratů. V současném vedení mladých sociálních demokratů jsou jenom lidé, kteří k ní vzhlížejí. Zároveň z té strany se stává sekta. Kdo souhlasí, kdo nesouhlasí s Lubošem Zaorálkem Janou Maláčovou, Jiřím Nedvědem a dalšími obskurními postavami, tak je označován za agresivního. Je označován za toho, kdo chce zničit tu naši snadnou důležitou jednotu, kterou teďko před volbami potřebujeme. Jako farář i religionista vidím naprosté analogie mezi sektou a mezi tím, co Jana Maláčová provádí v sociální demokracii.

Jan Čulík: No tady právě máte a pomalinku bude muset končit, protože blížíme se ke konci, ale právě když tedy všechny, kdo s ní nesouhlasí, ona označuje za agresivní a že s nimi není spolupráce, tak proboha, jak se tam dostanete nebo jak, jak to ovlivníte, co tedy řekněte ještě závěrem stručně, co tedy chcete dělat, jak to zachráníte, pane Vlasáku?

Richard Vlasák: Já to nezachraňovat nebudu. Můj úkol je povzbuzovat všechny sociální demokraty , aby se nebáli, nenechali se nikým zastrašit, protože přijde i zastrašování, protože jde o velkou kupu peněz. Jde o Lidový dům? Jde o to, je podporovat, je povzbuzovat jim dávat informace a tak dál. Pro mě je to jednoznačná mise, kterou musím jako občan, jako duší sociální demokrat a jako člověk zavázaný naší republice podniknout.

Jan Čulík: Dobře, takže abych to shrnul, váš apel na lidi, kteří kdysi byli spojení se sociální demokracií, nebojte se a bojujte za svou stranu, aby byla právě tak silná, jako bývala v historii.

Richard Vlasák: Ještě jinak, aby byla takhle silná i pro budoucnost, protože před námi je veliký zápas o to, jestli zůstane sociální stát a sociální stát,může zůstat teprve tehdy, pokud na něm bude široká občanská shoda. A když se podaří levici dostat do politického extrému, stane se sociální stát myšlenkou politického extremismu? Nestane, sociální stát bude zničen a na troskách tohoto sociálního státu vzniknou zákony džungle. To znamená silnější, bude mít pravdu a to si teprve jandejskové,  babišové a další budou na nás na obyčejných lidech smlsávat.

Jan Čulík: No teď už to taky tak je, je v podstatě taková komunisticko-fašistická jednota v České republice. Kdo má úplně normální centristické názory, tak je vyloučen.

Ano, souhlasím s vámi, ale je úkolem nás všech lidí, kteří přemýšlíme, kteří máme kouska cti v těle a kteří máme občanskou odpovědnost, proti tomu bojovat. Nic jiného nám nezbývá.

Jan Čulík: Pane Vlasáku, děkuju vám a vám, vážení diváci za pozornost. Na shledanou.

Na shledanou.