Nesprávné interpretace a zkreslování situace v Íránu

3. 7. 2025

Rozhodnutí prezidenta Trumpa podpořit neoprávněný útok Izraele má významné dlouhodobé důsledky jak pro Izrael, tak pro celý region. Křehké příměří se může zhroutit, což by mohlo vést k širší regionální válce, do které by se mohly zapojit světové mocnosti jako Čína a Rusko, k prudkému nárůstu cen pohonných hmot a komodit, destabilizaci zemí Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) a k rozsáhlým ztrátám na životech.

V dlouhodobém horizontu tato chybně vypočítaná intervence pravděpodobně urychlí snahy Íránu o dosažení jaderného prahu. Nejasnosti ohledně rozsahu škod v kombinaci s existujícími zásobami Íránu, které přesahují 400 kilogramů 60% obohaceného uranu, poskytují politickému vedení v Teheránu dostatečné ospravedlnění pro tiché pokračování v tomto kurzu. Protichůdné informace o škodách, pozastavení dohledu MAAE a možném odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) otevírají dveře k tajným obohacovacím aktivitám bez definitivního kroku směrem k zbrojení.

Tento výsledek byl předvídatelný. Hluboce zakořeněnou a rozsáhlou civilní jadernou infrastrukturu Íránu nelze snadno zničit vojenskými údery. Díky premiérovi Netanjahuovi a jeho spojencům se Spojené státy opět ocitly v dalším vleklém konfliktu na Blízkém východě.

Ambice Izraele svrhnout režim v Íránu – ať už přímými vojenskými prostředky nebo podporou politické nestability – zůstávají hluboce chybné.

I bez změny režimu se Tel Aviv i Washington zdají být přesvědčeny, že oslabení íránské vlády zmírní regionální hrozby a oddálí jaderný vývoj. Tento názor však zásadně zkresluje podstatu konfliktu. Íránské třenice se Západem se netýkají pouze jaderného potenciálu, ale mají kořeny v jeho antiimperialistické orientaci a regionální pozici, která se prolíná s konflikty v Palestině (Gaza), Sýrii, Libanonu a Jemenu.

Diskuse o izraelsko-íránském konfliktu je z velké části formována mainstreamovými globálními médii nebo sociálními platformami, které jsou poháněny ideologickými nebo finančními motivy. V dnešní době informační přetíženosti a postpravdivých narativů mohou pozorovatelé snadno ztratit ze zřetele hlubší strukturální, historické a ideologické dimenze. Izraelsko-íránská válka není výjimkou. Je důležité zpochybnit několik rozšířených mýtů, zejména těch, které šíří západní média, jako je BBC, Reuters a další:

· Nepřátelství Západu vůči Íránu se týká výhradně jeho jaderného programu.

· To je zavádějící. Íránská revoluce v roce 1979 přímo zpochybnila globální normy přijetím nezávislého,  postoje, který odrážel hnutí nezúčastněných zemí z 50. let, ale s výrazně antiimperialistickou ideologií. Íránské jaderné ambice byly zpočátku podporovány Spojenými státy během vlády šáha. Podpora Západu Iráku během chemické války proti Íránu, následovaná invazemi do Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie a Jemenu, jen posiluje přesvědčení Teheránu, že jaderná schopnost je rovnocenná přežití režimu. Pro Írán jsou jaderná rozhodnutí motivována státní bezpečností, nikoli útočnými záměry.

· Íránská politika je ideologická a iracionální.

· To je daleko od pravdy. Islámská republika není ani zcela islámská, ani zcela republikánská. Stejně jako Izrael se vyznačuje komplexní dynamikou vztahu mezi státem a společností, kde náboženství hraje klíčovou roli. Íránský hybridní politický systém kombinuje demokratické a autoritářské prvky a opírá se o volby – jakkoli nedokonalé – pro svou legitimitu. Jeho zahraniční politika je na rozdíl od obecného vnímání pragmatická a strategická. Írán účinně využívá svůj kulturní a ideologický kapitál k rozšíření svého vlivu v regionu. 

· Írán je vyvrhel.

· To není tak úplně pravda. Írán sice spolupracuje s nestátními aktéry, jako jsou Hizballáh, Hamás a Húsíové, ale označovat je za pouhé loutky je příliš zjednodušující. Širší přitažlivost těchto skupin pramení z nespokojenosti obyvatelstva a přetrvávajícího antiimperialistického a antisionistického sentimentu. Vliv Íránu nespočívá pouze ve zbraních a penězích, ale také v hlubokém ideologickém a politickém vakuu v arabském světě, které se vyznačuje nezodpovědnými vládami, slabými právními institucemi a omezenou občanskou participací. 

· Írán představuje existenční hrozbu pro Izrael.

· Toto tvrzení opomíjí širší kontext. Izrael disponuje rozsáhlým jaderným arzenálem a těší se neochvějné podpoře Spojených států a NATO. Často porušuje suverenitu sousedních států a v současné době vede vojenskou kampaň v Gaze, kterou mnoho mezinárodních orgánů odsoudilo jako genocidu. Írán s jaderným potenciálem by mohl sloužit jako protiváha, která by mohla odradit izraelskou agresi a stabilizovat region – stejně jako vzájemné odstrašování během studené války mezi jadernými mocnostmi.

· Jaderný Írán vyvolá regionální šíření jaderných zbraní.

· To je nepravděpodobné. Mnoho států v regionu – včetně Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie, Turecka a Egypta – již má civilní jaderné programy a je pod západní bezpečnostní ochranou. Šíření jaderných zbraní není tolik o napodobování, jako spíše o vnímaných hrozbách pro bezpečnost státu. Írán již navrhl vytvoření multilaterálního jaderného konsorcia s cílem budovat důvěru a transparentnost. Taková iniciativa by mohla být v souladu s dohledem MAAE a mohla by uklidnit sousední státy, ale nedávná eskalace tuto možnost podkopává.

Nakonec je takzvaná íránská hrozba přehnaná. Hlavní starostí Teheránu je přežití režimu uprostřed přetrvávajících sankcí, vojenských hrozeb a globální izolace. Jeho antiimperialistické a antisionistické postoje rezonují v celém regionu. Pokud je cílem trvalý mír a bezpečnost, odpověď nespočívá ve válce, ale v diplomacii. Historická hloubka, geografická velikost a strategické zdroje Íránu z něj činí klíčového regionálního hráče. Uznání jeho legitimní touhy po nezávislosti a rozvoji by mohlo přispět k řešení palestinské otázky a připravit půdu pro širší reformy v celém Blízkém východě.

 

Celý text v angličtině ZDE