Jak bude vypadat Španělsko, až mu dojde voda? Barcelona nám dává nahlédnout

16. 2. 2024

 
Nejde jen o Katalánsko. Mapa Evropské observatoře sucha, která mapuje aktuální sucho v Evropě, ukazuje, že celé španělské pobřeží Středozemního moře je ve špatném stavu, přičemž červené oblasti označují podobnou pohotovost jako v severní Africe a na Sicílii. Katalánsko sice prochází nejhorším suchem, jaké kdy bylo v této oblasti zaznamenáno, ale jižní region Andalusie se potýká s nepřetržitým suchem již od roku 2016. Podle zprávy organizace Christian Aid se loni španělská sucha zařadila mezi deset nejnákladnějších klimatických katastrof na světě.

Nejistota ohledně produkce plodin, cen a zásob vody částečně vysvětluje znepokojení těch zemědělců, kteří blokují silnice a protestují v ulicích španělských měst po nedávném vzoru svých kolegů ve Francii, Belgii a Německu. Kromě současného nedostatku vody si stěžují na celou řadu zátěží, od náročného papírování přes konkurenci ze zemí mimo EU s nižšími ekologickými a zdravotními standardy až po tvrdé požadavky na financování. Paradoxně se protesty týkají také opatření, která mají snížit dopady zemědělství na životní prostředí a přerušit začarovaný kruh, který v konečném důsledku zhoršuje podmínky i pro zemědělce.

Je snadné si představit, jak by tohoto napětí mohly využít populistické strany, zejména krajní pravice. Mainstreamovým politikům se vyčítá, že se příliš často zaměřují na stranické politikaření a boj o moc související s jejich vlastním přežitím.

V době, kdy Katalánsko vyhlašovalo stav nouze kvůli suchu, bylo například zarážející sledovat, jak se španělská vláda a většina politiků zmítá ve vleklých parlamentních diskusích o zákonu o amnestii pro ty, kteří v roce 2017 zorganizovali neoficiální referendum o nezávislosti Katalánska. Je snadné pochopit, proč mohou mít běžní občané pocit, že existují naléhavější problémy.

Není přesné karikovat všechny zemědělce jako oběti nebo stoupence krajní pravice a naznačovat, že nemají žádnou moc. Jejich znepokojení je skutečné - a představuje příležitost, kterou mohou bezohlední vůdci využít.

Otázky, jako je klimatická krize a napětí mezi velkými městy a vylidňujícími se španělskými regiony, se stále více politizují. Sandra Leónová, profesorka politologie a ředitelka Institutu Carlose III-Juana Marche, řekla, že při sledování postojů veřejnosti v průběhu času její výzkumný tým zaznamenal rostoucí odpor proti klimatické politice, zejména mezi muži. Leónová zároveň říká, že klimatická krize a napětí mezi městy a venkovem jsou témata, která ve Španělsku ještě nejsou "zcela vykrystalizovaná". Pokud si na ně lidé ještě nevytvořili příliš pevné názory, jistě to ponechává prostor jak pro stranické využívání, tak pro podporu porozumění.