Polsko se stává vůdčím hlasem v obraně Evropy proti Putinovi

18. 2. 2024

čas čtení 6 minut
(Česko se toho neúčastní, zabývá se pitomostmi, jako je pondělní protest zemědělců.)

Nedávné panické řeči o třetí světové válce se zdají být poněkud přehnané, píše Simon Tisdall. Konkrétní hrozba, kterou agresivní revizionistický režim Ruska představuje pro východní Evropu, je však reálná a stále roste. Polsko se stejně jako v minulosti nachází v první linii bitvy o Ukrajinu, která se může snadno rozšířit. Evropské státy NATO se musí rozhodnout, zda se jedná o rok 1920, nebo 1939.

Jak všichni Poláci vědí, bitva u Varšavy, od níž letos v srpnu uplynulo 104 let, skončila slavným vítězstvím maršála Józefa Piłsudského nad invazní Rudou armádou, které jejich zemi zajistilo nezávislost. Nazvali ji "Zázrak na Visle", podle řeky spojující hlavní polská města. Vladimír Lenin litoval "obrovské porážky" bolševických revolučních ambicí v Evropě.

 
Na září 1939 se vzpomíná z opačných důvodů. Na dveře bušilo další totalitní monstrum, nacistické Německo. Poláci věřili, že jim Francie a Británie v případě napadení přijdou na pomoc. Když však Hitler zaútočil, účinná spojenecká vojenská odpověď se nedostavila. Polsko podlehlo fašismu. Následovaly nevýslovné hrůzy. Polsko si tuto dvoudílnou historii připomíná, i když mnozí v Evropě ne, a poučilo se z ní. V posledním desetiletí zdvojnásobilo své ozbrojené síly. Největší evropská pozemní armáda NATO bude vybavena nejnovějšími tanky a raketami americké výroby. A od ruské invaze před dvěma lety tento měsíc Polsko energicky podporuje Ukrajinu.

Základní strategie Varšavy je dvojí: přesvědčit Vladimira Putina, dravého ruského prezidenta, že další agrese na východním křídle NATO, včetně agrese proti Finsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě, se nepodaří, a přesvědčit západoevropské partnery, že i oni musí urychleně zvýšit svou vojenskou aktivitu.

Pokud se tyto cíle nepodaří uskutečnit, budou ohroženy jak působivé potvrzení sebevědomé polské státnosti v období po studené válce i hospodářský "zázrak", který Polsko zažilo od svého vstupu do NATO v roce 1999 a do EU v roce 2004. Výzva, před níž polský národ stojí, je potenciálně existenční. Obáváme se, že se bude znovu opakovat rok 1939. Myšlenka, že Polsko převezme vedoucí úlohu v Evropě, je neznámá, ačkoli v 16. a 17. století to bylo normou. Polská energie a myšlenky, ačkoli byly za předchozí tvrdé pravicové vlády často špatně směrovány, zahanbily nevýrazné politiky v Berlíně, Paříži a Londýně. Donald Tusk, nově zvolený premiér, minulý měsíc navštívil Kyjev a pronesl odvážný mobilizační projev. "Právě zde, na Ukrajině, probíhá světová fronta mezi dobrem a zlem," řekl.

Zatímco Tusk, bývalý předseda Rady EU, obnovuje mosty s Bruselem zničené euroskeptickými předchůdci, Evropě to začíná docházet. Na jednáních minulý týden spolu s vedoucími představiteli Francie a Německa oživil Tusk takzvaný Výmarský trojúhelník, platformu pro politickou, obrannou a bezpečnostní spolupráci s celoevropským uplatněním.

"Neexistuje žádný důvod, proč bychom měli být tak zjevně vojensky slabší než Rusko... Zvýšení [zbrojní] výroby a zintenzivnění naší spolupráce jsou naprosto nespornými prioritami," uvedl Tusk. EU by se měla stát "samostatnou vojenskou mocností", zdůraznil. Je příznačné, že Varšava již neodmítá francouzské myšlenky o evropské strategické autonomii, které dříve považovala za škodlivé pro NATO.

Polská snaha o jednotu a větší integraci přichází uprostřed prohlubujících se obav evropských členů NATO z odchodu USA, pokud bude Donald Trump znovu zvolen prezidentem. Trump se k NATO a EU často vyjadřuje odmítavě. Vyhrožuje, že "povzbudí" Rusko k útokům na členské státy, které kritizuje. 

Transatlantické závazky Washingtonu se prozatím nemění. Polsko bude letos na jaře spolupořádat cvičení NATO Steadfast Defender 2024 - největší od rozpadu Sovětského svazu. Přibližně 90 000 vojáků bude nacvičovat posílení východního křídla NATO ze strany USA v hypotetickém případě ruského útoku. Aktivní angažovanost Polska rovněž napomáhá přesunu těžiště evropské bezpečnosti na východ, což dokládají návštěvy ministra zahraničí Spojeného království Davida Camerona v Polsku a Bulharsku, které se uskutečnily minulý týden.

Hlasy blízkých sousedů Polska jsou také slyšet více. Estonsko vyvolalo rozruch předpovědí konfliktu mezi Ruskem a NATO "během příštích 10 let", jehož centrem budou pobaltské republiky a Finsko. Nově zvolený prezident Finska, Alexander Stubb, je vůči Rusku jak jestřábí, tak obezřetný.

Bude Evropa dbát těchto historicky rezonujících varování z východní hranice? Strukturální napětí mezi NATO a koncepcí EU, která by fungovala paralelně jako samostatná, plnohodnotná vojenská aliance, není vyřešeno. Rozšířená evropská bezpečnostní soběstačnost je žádoucí, ale zatím nedosažitelná. Přesto díky Putinovi a Trumpovi, strašlivým dvojčatům, výdaje na obranu v celé EU rychle rostou. Jens Stoltenberg, generální tajemník NATO, uvedl, že 18 z 31 států NATO vydá letos na obranu 2 % HDP nebo více, což je šestinásobný nárůst oproti roku 2014, kdy Rusko nezákonně anektovalo Krym. Polské výdaje se blíží 4 %.

Achillovou patou Evropy je více než zdroje nebo dokonce Trump politické vedení. Francouzsko-německý "motor" EU špatně funguje. Nepopulární německá koalice vedená Olafem Scholzem čelí s blížícími se spolkovými volbami v příštím roce vzpouře tvrdé pravice. Ve Francii je postavení prezidenta Emmanuela Macrona značně oslabené. Británie se propadla. A čas se krátí. Evropa má možná méně než rok na to, aby se "dala dohromady", jak řekl jeden polský úředník. Trump v Bílém domě od ledna 2025 může zasadit Ukrajině smrtící ránu, rozbít transatlantické spojenectví a poskytnout svému kamarádovi Putinovi epickou, historickou pomstu za implozi Sovětského svazu v roce 1991, z níž ten viní Západ.

Aby Evropa takový scénář přežila, bude možná potřebovat svůj vlastní politický "zázrak na Visle" - tentokrát  i na Sprévě, Seině, Tibeře a Temži. A kdo ví? Možná se polský Tusk, který doma hrdinně zabil draky reakce, vynoří jako nový evropský Piłsudski.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5
Vytisknout
3836

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2024