
Navalného smrt je symbolem smrti demokracie
16. 2. 2024 / Fabiano Golgo
čas čtení
7 minut
Přestaňme
to popírat: demokracie je typ režimu, který byl zasažen smrtící látkou
zvanou nenávistný populismus a stejně jako Alexej Navalnyj po
kontaminaci novičokem je v cele smrti. Letos si asi polovina obyvatel
světa volí nové vůdce a většině z nich hrozí, že padnou do rukou
antidemokratických populistů. V případech, jako je Rusko a Venezuela, si
jejich již otevřeně nedemokratičtí despotové pouze obnovují své
doživotní mandáty.
I když vzestup Donalda
Trumpa a jeho napodobitelů po celé planetě vyvolává dojem, že tento
zánik demokracie je dílem krajní pravice, pravdou je, že součástí týmu
rozvracečů systému, který Řekové považovali za nejlepší možný, i když
nedokonalý, a západní svět v čele s Francií a Amerikou jej po pár
posledních století přijímal, je i levicový populismus. To, co nás
přivedlo k pocitu, že demokracie není nejlepší způsob, jak si společnost
může vládnout, nafoukli bezskrupulózní machiavelističtí politici. Ve skutečnosti musí existovat nějaký univerzální společný jmenovatel, který dokáže vysvětlit, jak mohlo tolik národů ze všech koutů světa podlehnout zpěvu
sirén proti demokratickým institucím a demokratické rovnováze.
Navalnyj
je dobrým příkladem toho, co se děje s demokracií. Ačkoli on právě
zemřel, demokracie má před sebou ještě několik skrovných let, kdy bude přežívat, pokud
nevznikne nové hnutí, které nebude napojeno na stávající politické
struktury a prokáže svou účinnost při zapojování lidí ve prospěch toho, o
čem Winston Churchill slavně prohlásil, že je to nejhorší forma vlády s
výjimkou všech těch ostatních, které byly čas od času vyzkoušeny.
Stejně jako Navalnyj, i Churchill a demokracie jsou však plné rozporů.
Slavný
bývalý britský premiér sice hrdinně vedl svůj národ za války, ale byl
to opilecký rasista se zkorumpovanou minulostí, jehož nenávist k
Mahátmovi Ghándímu, k odborářským stávkujícím, k irské nezávislosti, jeho
role v bengálském hladomoru a mnoho dalších do očí bijících špatných
postojů, jejichž byl protagonistou, může snadno obrátit názor kohokoliv
proti jeho jménu a osobnosti. Totéž lze říci o Navalném, jehož ultranacionalistickou
rétoriku a rasistické výroky média často nechávají stranou a jen zdůrazňují jeho roli nejsilnějšího (a nejbohatšího) rivala
Vladimira Putina. Stejně jako demokracie, i Churchill a Navalnyj měli neoddiskutovatelné chyby, ale byli nejlepší možnou variantou toho,
proti čemu bojovali, tedy proti absolutistickým režimům neberoucím ohled na
lidská práva.
Navalnyj zemřel
pravděpodobně na následky každodenního strádání ve vězení, kam byl
umístěn, poté, co bylo jeho tělo těžce poškozeno novičokem. Novičokem demokracie bylo
zvolení Donalda Trumpa v Americe, která dosud byla místem, kde
demokracie získala své nejdelší a nejúspěšnější dějství. Úspěch demokracie v Americe
podvědomé oslabil vnímání extremistických a radikálních myšlenek a posílilo vůdce, kteří byli do nedávna považováni za marginály, jako jsou mimo jiné Viktor Orbán, Jarosław Kaczyński, Rodrigo Duterte, Jair
Bolsonaro, Narendra Modi a mexický Andrés López Obrador. Zatímco tito
hrdlořezové dokázali již dříve shromáždit spoustu stoupenců, Trumpovo
razítko schválení nelidskosti je legitimizovalo a přivedlo je zvenčí k
jídelnímu stolu.
Pokud se v Americe, v baště
demokracie v moderní době, chová někdo jako Trump, pak je tu zelená pro
odsouzení demokracie jako nedokonalého systému, který demokracie jistě je, a jako lék na
ni se nabízí myšlenka despotismu a autokracie jako lepší odpovědi na
potřeby společností.
Zjednodušená
nerealistická domnělá řešení, která voliče klamou jako zázračné lektvary
proti neduhům společnosti, které se nikdy neodstranily demokratickými
prostředky, se díky Trumpovu příkladu začala vydávat za přijatelná,
protože naše mysl má tendenci řídit se morálními normami, které
vyjadřují a hájí mocní, ti, jejichž životní pozice odráží aspirace
obyvatelstva, pro něž je úspěšný miliardář s krásnou manželkou přijatelný jako politický vůdce.
Smrt Navalného v době, kdy se Putin
uchází o znovuzvolení ve fraškovitých falešných volbách, svědčí o tom,
že antidemokratické hnutí ztratilo jakýkoli strach z odvety za své
neostalinistické a neonacistické způsoby, neboť si je nyní jisté, že
počítá s masivní podporou po celém světě a takovéto extrémní činy,
která by v minulosti odklonila podporu od jejich pachatelů, dnes vlastně zvyšují
jejich podporu od voličů protože lidé mají také tendenci naskočit do lodi, o
které se domnívají, že se nepotápí, a volit tým, který vyhrává.
Lidé
s dobrým srdcem mají tendenci volit poražené a rádi podporují ty, kteří
jsou v nevýhodě, ale většina lidí je příliš zaneprázdněná a povrchní na
to, aby si vypěstovala potřebné pilíře zásad a velkorysosti, aby měla
empatii vůči lidem, kteří se od nich liší, takže nejhorší rysy lidských
instinktů jsou zneužívány nenávistníky, zatímco dobrosrdeční
humanisté s úsměvem bezmocně přihlížejí jejich převzetí moci, stejně
jako Češi bezděčně přihlíželi převzetí země Hitlerovými vojsky v roce
1938.
Navalnyj ztratil podporu většiny Rusů,
jakmile začal být označován za proamerického a probritského agenta. Jeho
dřívější popularita souvisela spíše s jeho nejhoršími vlastnostmi, jako
jsou protižidovské a protiislámské výroky. Jakmile uhladil své extrémy a
přizpůsobil se méně cynickému a více aspiračnímu politickému prostředí
Západu, jeho základna podpory se roztříštila a přesunula se za hranice
Ruska.
Demokracii donedávna podporovali i ti, kdo byli proti, zejména poté, co
světové války zdevastovaly svět individuality a přinutily kulturu
kolektivity obnovit to, co bylo oběma světovými válečnými konflikty zničeno. Strach z těchto
příkladů zkázy způsobené despoty udržoval rovnováhu ve prospěch
demokracie v obavě, že jiné možnosti než demokracie jsou ještě horší.
Ale
pamětníci devastace způsobené předchozí velkou vlnou nenávistných
nedemokratických populistů u moci (30.-50. léta 20. století) už zemřeli a
nový svět, kde tempo udává TikTok, vyvolal všeobecnou netrpělivost při hledání řešení, zkratkovitost vůči všemu, co neodpovídá individuálním
potřebám a očekáváním. To všem je způsobeno pár desetiletími přežívání v
digitálním světě, který poskytuje neustálé okamžité krátké uspokojení.
Pomalu jsme se formovali do nové podoby, v níž vyžadujeme, aby vše bylo
okamžité, zjednodušené, instantní, takže politika demokracie se stala
moc pomalou a neúčinnou analogickou odpovědí na úzkosti lidí. Chtějí
rychlé "řešení" pro všechno, co je trápí.
Bít dítě (nebo vyhnat dítě z domova, pokud není dosaženo cíle) místo učit dítě je nová uznávaná pedagogika.
5788
Diskuse