Biden nyní lituje své podpory Netanjahuovi - musí jednat, než bude pozdě

6. 12. 2023

čas čtení 5 minut
Útok na Gazu není škodlivý jen pro zájmy USA a Západu, ale hrozí další destabilizace celého Blízkého východu


Joe Biden má problém s Benjaminem Netanjahuem - a to, jak se s ním vypořádá, je s každým dalším brutálním a krvavým dnem naléhavější. Na odpovědi na tuto otázku závisí tisíce palestinských životů. Stejně tak naděje na zastavení této nesmírně ničivé války, která se rozšíří i mimo Gazu, a na pokrok směrem k trvalému míru, píše Simon Tisdall.


 
 
Bombardování a pozemní invaze izraelského premiéra na jihu Gazy se podle slov představitele OSN stává ještě "pekelnější" než nevybíravý chaos na severu, který jí předcházel. Americký prezident má potenciální páky a vliv, aby ho mohl omezit tam, kde evropští a arabští představitelé ne. Biden se musí ujmout vedení.

Již dlouho před teroristickými útoky Hamásu na jih Izraele ze 7. října, při nichž zahynulo asi 1 200 lidí, bylo zřejmé, že Netanjahu a Biden si sotva rozumějí. Obvyklé pozvání do Bílého domu po loňských podzimních volbách, které vynesly k moci Netanjahuovu tvrdou pravicovou koalici, bylo zadrženo.

Hlavním důvodem bylo Bidenovo znepokojení nad extremistickou, protipalestinskou politikou, kterou nová vláda prosazuje, zejména na okupovaném Západním břehu Jordánu. Když však Hamás zaútočil, Biden, který je v jádru slušná a čestná duše, odložil neshody stranou. Jeho chybou, nebo možná záměrným sebeklamem, bylo, že věřil, že Netanjahu je muž podobného ražení. Biden okamžitě navrhl 14 miliard dolarů vojenské pomoci, vyslal bojové skupiny letadlových lodí a odletěl do Tel Avivu. Jeho dojemný projev k truchlícímu národu nabídl útěchu a empatii, která je Netanjahuovi zcela cizí.

Tento projev téměř bezvýhradné podpory si však Netanjahu okamžitě vyložil jako "carte blanche" k tomu, aby si při pronásledování Hamásu v Gaze dělal, co se mu zlíbí. Jeho dosavadním hlavním "úspěchem", vzhledem k tomu, že teroristé zůstávají neporaženi, je bezprecedentní masakr palestinských civilistů, který údajně dosáhl téměř 16 000 mrtvých.

Po počátečních pochybnostech o rozsahu masakru Biden pomalu - až příliš pomalu - upravuje svůj postoj a vydává stále důraznější výzvy k přiměřenosti, přístupu k humanitární pomoci a dodržování mezinárodního práva.

Částečně tak reaguje na arabský tlak a obavy z rozsáhlejší války, částečně na rostoucí znepokojení demokratů a mladších voličů nad Netanjahuovými kroky. Zdá se však, že byl skutečně šokován. Toto není Izrael, který kdysi znal a po desetiletí podporoval v Kongresu.

Přesto Netanjahu a jeho generálové sice tvrdí, že Bidenovi naslouchají, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jejich děsivý útok na Chán Júnis, největší město na jihu Gazy a předpokládanou základnu vůdce Hamásu Jahjá Sinvara, po útoku opět přináší masové oběti.

Antony Blinken, americký ministr zahraničí, minulý týden Netanjahuovi řekl, že Washington ztrácí trpělivost. "Masivní ztráty na životech civilistů a vysídlení v takovém rozsahu, jaké jsme viděli v severní Gaze, [se] nesmí opakovat na jihu," řekl.

Blinkenův požadavek, aby Izrael přestal porušovat mezinárodní právo, což prokazatelně dělá denně, důrazně zopakovala americká viceprezidentka Kamala Harrisová v Dubaji. Ministr obrany Lloyd Austin varoval Netanjahua, že "nahrazuje taktické vítězství strategickou porážkou" tím, že žene Palestince do náruče Hamásu.

Netanjahu má právo bránit se radám zvenčí, a to i od nepostradatelného vojenského, diplomatického a finančního přítele a partnera Izraele. Má to však smysl pouze tehdy, pokud to slouží zájmům Izraele. To je jádro věci. Netanjahu od počátku této krize jako obvykle upřednostňuje své osobní a politické zájmy před zájmy své země.

Netanjahu záměrně, dokonce hrdě, odmítá naléhání USA, aby se vyhnul taktice, která výhledově způsobí další obrovské ztráty na jihu Gazy.

Nadále porušuje sliby, že nebude bránit dodávkám pomoci z Egypta. Mezitím je orwellovský telefonní systém QR kódů pro evakuaci civilistů do údajně bezpečných oblastí, který armáda zřejmě v reakci na americký nátlak zavedla, zjevně nefunkční uprostřed výpadků telekomunikací.

Netanjahu chce na přelidněném území Gazy vytvořit trvalou nárazníkovou zónu. Dává přednost časově neomezené vojenské okupaci a rozhodně odmítá Bidenův názor, že palestinská samospráva má nejlepší předpoklady k tomu, aby po válce převzala správu Gazy, a vysmívá se řečem o oživení dvoustátního řešení.

K tomu všemu ignoruje, ba dokonce podporuje riziko širší regionální eskalace - noční můru, které se Washington obává nejvíce.

Biden by měl přestat prosit a domlouvat, vyčíslit konkrétní náklady tohoto neuváženého postupu (včetně uvažovaných amerických sankcí) a promluvit přímo, jako to udělal v říjnu, k Izraelcům a většině odpůrců Netanjahua a extremistů. Možnými náhradníky na postu premiéra jsou Jair Lapid a Benny Gantz.

Netanjahu není vhodnou osobou pro vedení Izraele v této krizi. Je mu jedno, kolik lidí zemře, hlavně že on přežije. Zneužívá památku říjnových obětí a ohrožuje zbývající rukojmí, čímž Izraelce zatahuje do smrtící slepé uličky nad hromadami těl obyvatel Gazy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1
Vytisknout
3382

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2023