Proč je Putinovo Rusko v háji - nejstručnější možné vysvětlení

14. 12. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
K pochopení toho, co podkopalo ruské imperiální plány, vlastně není třeba studovat tuny politologické, historické či vojenské literatury. V zásadě postačí v hrubých rysech rozumět teorii vzniklé v polovině minulého století.

V obecné teorii systémů hraje zásadní roli pojem "zpětná vazba" (feedback). Má jít o způsob, jímž se nějaký systém "učí" tím, že zohledňuje stav prostředí. Pozitivní zpětná vazba funguje tak, že zesiluje odchylku od stávajícího stavu - a tím zpravidla systém postupně destabilizuje. Naproti tomu negativní zpětná vazba dokáže sloužit k tlumení či odstranění odchylek od systémového optima.


V ideální demokracii s plně nezávislými médii by "pátá velmoc" fungovala na 100 % jako negativní zpětná vazba. To znamená: Novináři zjistí problém s politickými souvislostmi nebo implikacemi, státní moc se to dozví, začne problém odstraňovat. Na konci procesu dojde víceméně k obnovení rovnovážného stavu, až do další odchylky.

Pak ovšem máme společenské systémy, které svou zpětnou vazbu programově ničí; například pod heslem "Novinářů je příliš mnoho, měli by se likvidovat". Zpočátku "jenom" záhadně umírají ti, kdo si dovolili psát o zvěrstvech války v Čečensku nebo o podivných okolnostech jejího propuknutí. Později začnou péčí státní moci zanikat samotná média, která k ní někdy byla kritická. Nakonec je s nezávislými médii zcela zameteno a nálepku "vlastizrádce" dostanete i za soukromé vyjádření, které se téměř k nikomu nedostalo. Samozřejmě pod záminkou, že země je ve válce a nikdo tedy nesmí kritizovat ty, kdo ji vedou. A to přesto, že nejde o žádné "šíření zahraniční propagandy", ale o upozorňování na pramálo potěšující domácí fakta.

Ukrajinský list Kyiv Post navzdory tomu, že je v zemi válka, právě zveřejnil zásadní článek o korupci a organizovaném zločinu v oděském přístavu. A jeho bývalí redaktoři, nyní v listu Kyiv Independent, se již měsíce zabývají nepořádky ve fungování Zahraniční legie tvořené cizinci bojujícími za Ukrajinu.

Někdo by mohl namítnout, že prý takové kritické aktivity "nahrávají nepříteli" a umožní ruské propagandě znova pomluvit "zkorumpovanou Ukrajinu".

Z hlediska teorie systémů se ovšem věci mají jinak. Rusko pomluví Ukrajinu za libovolných okolností. Na Ukrajině však existují podmínky pro to, aby vláda korigovala odhalené chyby. Pokud se tak stane, dokonce třeba i jen polovičatě, věci fungují o něco lépe než předtím.

Pak tu máme ruský systém. V něm novináři smějí psát o omylech a chybách jen v případě, že to bylo předem shora posvěceno, tj. ví se tam o tom, nebo si to tam dokonce sami účelově vymysleli. Přitom se pěstuje iluze, že navzdory všudypřítomné propagandě jsou tu ještě stále speciální služby, které dokážou vládce informovat o tom, jak se věci mají doopravdy, třebaže veřejnost je udržována v bludu.

Jenže tak to nefunguje. Služby jsou v prvé řadě motivovány k tomu přinášet autokratovi pozitivní zprávy a nevytrhovat jej ze sebeuspokojení a opájení se vlastní velikostí. Povyšováni jsou poslové dobrých zpráv. Proto i svodky FSB a dalších rozvědek dlouhá léta hýřily stejným povinným optimismem ohledně budování impéria, jaký najdeme v oficiálních ruských sdělovacích prostředcích.

Stručně řečeno, Putin a spol. vytvořili systém, kde už nikdo nebyl v pozici říkat vládci nepříjemné pravdy. Podle toho, co dnes víme, se to pod vlivem posledních porážek na Ukrajině velmi částečně změnilo - a hlavní velitel invaze generál Surovikin do jisté míry může nosit Vovovi i nepříznivé informace. Avšak to je příliš málo zpětné vazby - a hlavně příliš pozdě.

Přirozeně, že v nedokonale fungujících demokraciích to ani zdaleka nechodí tak, že by politici horlivě opravovali omyly a chyby, jen co na ně novináři upozorní. Ale přinejmenším je krajně neobvyklé, aby se omyl a předstírání rozrostly do tak gigantických rozměrů, jakých dosáhly během posledních dvanácti let ruské vojenské reformy.

Dokonce i šéf generálního štábu Gerasimov byl upřímně přesvědčen, že země má druhou nejsilnější armádu na světě. Ve skutečnosti se utratily nesmírné prostředky za dobře viditelné kusy bojové techniky, kdežto finance za méně viditelné položky byly často rozkradeny - a investice do personálu ani zdaleka neodpovídaly tomu, co by bylo třeba. Když se pak rádobycar rozhodl, že nastal čas vyslat armádu dobývat svět, nikdo mu už nemohl říci, že to skončí katastrofou.

Ti, jimž ještě naslouchal, mu takovou zprávu přinést neměli odvahu, i kdyby znali pravdu. A ti, kdo by snad odvahu měli, jsou buď po smrti, za mřížemi, ve vnější nebo vnitřní emigraci.

Pokud je známo, poslední, kdo se ještě před válkou pokusil Putinovi říci věci, jež nechtěl slyšet, byl režisér Alexandr Sokurov. Výsledkem byl vládcův těžce skrývaný hněv - a Sokurov má kvůli postoji k válce proti Ukrajině zakázáno odjet z Ruska.

Práce ukrajinských novinářů, stejně jako nezávislých mezinárodních organizací, by měla zajistit, že Ukrajinu nepotká osud ruské institucionalizované sebechvály a problémy tam nebudou systematicky zametány pod koberec.

Nemyslím si, že by v ČR kromě jistého normalizačního inženýra ekonomie žilo mnoho lidí s vážnějšími problémy pochopit základy teorie, která začala vznikat v roce 1937 a jejíž projekt byl poprvé veřejnosti představen v roce 1950.

Jak tomu bude na bojující Ukrajině, to teprve uvidíme.

3
Vytisknout
10130

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2022