Vyrobme si rychle syntetické pracovníky! (Rossum's Universal Robots)

2. 12. 2022 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 4 minuty

Na jedné straně tu máme nastupující průmysl 4.0 (umělá inteligence – roboty), na straně druhé třeba neustále opakovaný nedostatek pracovníků, kteří budou potřebným vydělávat „na důchody“. Proč není možné tyto dva fenomény elegantně už dnes (ale zejména pro zítřek) propojit? Namísto toho, abychom lidi posílali v budoucnu do důchodu až ve věku třesoucích se rukou točících koly invalidních vozíků?! Víme přece, že v Česku průměrně člověk vážně onemocní kolem 55 let věku. Přitom zatím nejspíš předpokládáme, že budoucí masivní zisky z robotizovaných výrob a dalších produktivních činností v rámci 4.0 skončí zejména v kapse svých majitelů, kteří se sami od sebe jen těžko budou chtít významně solidárně dělit. To by ale byla obrovská chyba!

Vzhledem k celkovému nedostatku veřejných prostředků (veřejné rozpočty) se tu totiž nabízí šance, která se nejspíš nebude sto... let(?) opakovat, a která může situaci napravit „jednou pro vždy“. Tak, jak bude umělá inteligence stále více zasahovat do našich životů, měly by výdobytky z práce robotů pomáhat celé společnosti stát se humánnější-lepší-zdravější. Robot může pracovat 24 hodin denně, 7 dnů v týdnu, nemusí mít plošné osvětlení, místo vytápění stačí temperování, nevadím mu průvan, nepotřebuje přestávky, polední pauzy, dovolenou, prázdniny, neschopenku, sociální dávky, invalidní důchod, starobní důchod… jenom energii, občasný update či upgrade, tu a tam servis a ve správné chvíli šroťák (výměnu). Je to tedy nepochybně pro mrak činností nejefektivnější pracovník. Doporučuji se oprostit u robotů od emocí a místo roboti používat termín roboty. Trochu nás to sci-fi zblblo. Až jednou (pokud) vzniknou „humanoidi“, můžeme tenhle přístup přehodnotit.

Roboty budou nepochybně brzy vykonávat i činnosti, které si zatím jako automatické představit nedovedeme – například by mohli vyplácet pravidelné sociální dávky, pro kteroužto činnost nám dnes chybí personál. Jde jen o to, aby u dané práce bylo možné nastavit funkční algoritmus. Asi nepochybujeme, že jde o další průmyslovou revoluci se vším všudy. Prostředky vzniklé prací robotů nad běžný rámec lze samozřejmě využít různě, například pro sanaci důchodů, nepodmíněný základní příjem (roboty řadě lidí opravdu nejspíš vezmou práci a jiná nemusí - konkrétně pro ně - být), zkrácení týdenní pracovní doby nebo delší dovolenou (při současném nesnížení mzdy).

Nejdůležitější je ale dosáhnout veřejného konsenzu, že výdobytky z práce robotů jsou potenciálně celospolečenským příjmem – a samozřejmě jejich přiměřená část náleží vlastníkům těchto strojů, protože proč by se jinak takovou činností zabývali. Obrazně – pokud například továrna, ve které někdy na přelomu milénia pracovalo tisíc lidí, by jich v robotizované formě zaměstnala jen desetinu, mělo by řádově 90% čistého zisku jít na přiměřené živobytí oněch potenciálních 900 nezaměstnaných. Samozřejmě reálně je to podstatně složitější a museli by se do toho pustit renomovaní ekonomové. Navíc by určitě tam, kde je to strategicky žádoucí nebo třeba mimo podnikatelský zájem, měly existovat robotizované podniky státní – krajské - municipální.

Formálně - máme různé státní fondy – životního prostředí, dopravní infrastruktury, zemědělský intervenční..., mohl by tedy přibýt i „RUR fond“, který by byl plněný onou „daní z robotů“ a z něho pak sanováno vše, co bylo legislativně nastaveno. Jako důležitá součást budoucího sociálního smíru se skutečně jeví přiměřená solidarita zajištěná výdělkem z práce robotů, tzn. že roboty budou tvořit prostředky hlavně k naplnění veřejných rozpočtů, nikoli hlavně pro svého majitele. Pokud bychom už dnes dokázali vést kvalitní a vyváženou diskusi v tomto smyslu, měli bychom zdravý náskok a současně bychom si ušetřili mnohé mlácení prázdné slámy – například nekonečnou polemiku o hrozícím nedostatku příjmů do veřejného důchodového účtu po roce 2030.

2
Vytisknout
3746

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2022