Konec ruského předstírání? Sotva

5. 12. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nesmyslně obvinil Západ z přímé účasti v konfliktu na Ukrajině. Aby tak ale mohl učinit, musel mj. udělat jednu zajímavou věc - po deseti měsících připustit, že Moskva vede válku, nikoliv údajnou "speciální vojenskou operaci".

Dává prohlášení ministra, za nějž skutečnou politiku již dlouho dělají zpravodajské služby a armáda, zatímco on jen pustě žvaní, nějaký smysl? Dává i nedává.


Z faktického hlediska jsou jeho argumenty slabé a ničemné. Kdyby platilo, že stát podporující účastníka konfliktu je sám automaticky účastníkem konfliktu, jak tvrdí Lavrov, pak by byl SSSR, který vyzbrojil Severní Koreu, přímým účastníkem korejské války v roce 1950 - a pak všech dalších desítek proxy konfliktů až do roku 1991, kdy se rozpadl. Jinak řečeno, neexistovala žádná studená válka. 3. světová válka začala v polovině 20. století a veškerý sovětský "boj za mír" byl fraškou.

Avšak přestože se sovětští piloti účastnili letecké války v Koreji a po určitou dobu létali také v egyptských letounech MiG-21, ani OSN zasahující ve prospěch Jižní Koreje, ani Izrael tuto neoficiální účast nikdy nepovažovaly za přímé zapojení do války. Natož aby snad vinily každého, kdo poskytl válčící straně nějakou podporu, aniž vyslal bojový personál.

V některých případech bychom dokonce lavrovovskými postupy dospěli k názoru, že ten který stát válčí sám proti sobě. Tak by byl SSSR "ve válce sám se sebou", když během irácko-íránské války v 70.-80. letech minulého století oficiálně podporoval Irák, avšak via KLDR také prodával zbraně a munici Íránu. Podobně by byly také USA "ve válce samy se sebou", protože oficiální podpora šla Bagdádu, ale prostřednictvím Izraele prodávala CIA zbraně a vojenský materiál také Teheránu, aby získala peníze na podporu nikaragujských contras.

Ovšem absurdita by mohla dostoupit ještě vyšší úrovně. Jestliže Irsko během II. světové války tajně vybudovalo záložní letiště "Rathduff" pro britské letouny, které z něj měly působit v případě úspěšné hitlerovské obojživelné invaze, řekneme, že země nebyla ve válce neutrální a byla přímým účastníkem konfliktu? Označíme formálně neutrální Švédsko, které prodávalo Třetí říši strategicky důležitou železnou rudu, také za stranu konfliktu - pokud to interpretujeme jako podporu válečného úsilí, což jistě lze?

Ne, věcně Lavrovovy vejšplechty žádný smysl nedávají a způsob uvažování, který se snaží zavést, vede k naprostým hloupostem.

Na druhou stranu ovšem v propagandistické válce proti Západu, kterou Rusko vede, má poslední sada Lavrovových pitomostí velký význam - a lze očekávat, že Marusja "Raz dva tri" Zacharovová i další pucflekové budou tento narativ pilně šířit dál. Stejně tak jej budou radostně papouškovat Putinversteheři na Západě, kterým je vždycky účelová lež bližší než fakta, když dojde na tradiční "boj za světový mír".

Pokud Čína, zatímco prezident Si zničil sociální kontrakt, který zemi umožňoval kapitalistickou prosperitu, hodnotí situaci v současném Rusku správně, pak se Rusko v nějaké formě vrátí k (autoritářskému, prošpiclovanému a skrznaskrz militarizovanému) byrokratickému socialismu. A tím pádem můžeme také očekávat, že kromě pravicových extrémistů po léta oceňujících putinské "konzervativní" snahy se přidá ještě více proruských levicových extrémistů neodolatelně přitahovaných libovolnou "alternativou kapitalismu", byť byla sebedysfunkčnější a sebeodpudivější.

Konečně zbabělým západním politikům, kteří hledají záminku k ukončení podpory Ukrajiny dříve, než Rusko definitivně prohraje a bude muset opustit ukrajinská území, která anektovalo, se dostalo významné propagandistické pomoci. Mohou teď donekonečna kňučet, že válka, která podle Putina žádnou válkou není, se nás přece vůbec netýká - ale zlovolní jestřábi podporou obránců způsobují "přímé" zapojení zemí na oficiálním ruském seznamu nepřátelských států do bojových operací. Proto bychom měli vojenskou pomoc Ukrajině zastavit, s Lavrovem, který lže, kdykoliv otevře ústa, usednout k jednacímu stolu a umožnit Kremlu, aby dostal vytoužené příměří, během nějž by dal zničenou armádu jakžtakž dohromady a podle uvážení obnovil útok.

Ten byl mimochodem již na počátku války mnohem blíže úspěchu, než si obvykle připouštíme (.pdf). Navzdory západním varováním ukrajinské úřady trvaly na verzi, že v invazi půjde "výlučně o Donbas" a další útočné směry prý představují pouze dezinformační operace. Podle toho naplánovaly postup: Ke včasné mobilizaci nedošlo, města na pravém břehu Dněpru s výjimkou Oděsy nebyla připravena k obraně. Kyjiv v kritické chvíli bránila jediná mechanizovaná brigáda plus dvě dělostřelecké, takže nepřítel zde z počátku dosáhl poměru sil 12:1. Na jihu v Chersonu dokonce nebyly k dispozici žádné významnější síly, které by kladly odpor útoku vycházejícímu z okupovaného Krymu, a neexistovaly zřejmě plány destrukce strategicky významných mostů. V prvních 24 hodinách války se navíc Rusku podařilo dočasně dezorganizovat ukrajinský systém protivzdušné obrany, zejména podél černomořského pobřeží.

80 % příslušníků profesionálních ukrajinských jednotek bylo ve válce zraněno, z nich 40 % s trvalými následky. A to všechno, samozřejmě, obránci obětovali proto, aby měli průměrný Maďar, čecháček nebo Bavor svůj klid, levný benzín a levný plyn, víme? A aby se arogantní žvanilové mohli předhánět, kdo vymyslí větší lež vyviňující Moskvu ze svévolného přepadení Ukrajiny.

Pokud Západ nezahájí systematický boj s ruskou pátou kolonou ve vlastních řadách, tlaky na zradu bojujících Ukrajinců budou jen sílit. Kreml sice "prohrál" americké midterms v tom ohledu, že nemůže očekávat úspěšné snahy Republikánů zastavit pomoc Kyjivu, nicméně jeho dalším postupným cílem je ochromit a rozložit Evropu - a vydržet do příštích prezidentských voleb v USA v roce 2024. Ty, jak doufá, přivedou nazpět do Bílého domu Donalda Trumpa.

A ze všech politiků na Západě, ať už jsou jakkoliv zkorumpovaní nebo zbabělí, pouze Trump by měl možnost "speciální vlastizrádnou operací" změnit ruskou porážku na Ukrajině v konečné vítězství.

2
Vytisknout
6873

Diskuse

Obsah vydání | 8. 12. 2022