Dělnická třída je třída lidí námezdně pracujících. Potřebuje svou politickou stranu

26. 10. 2021 / František Řezáč

čas čtení 3 minuty
V závěru rozhovoru s Václavem Žákem je zmínka o sociální demokracii, Jmenovitě o ČSSD.

Také v rozhovoru s dalším politologem Jiřím Pehe se klade přímo otázka: Jak to bude po volbách v ČR bez centristické levice?

Myslím si, že je v první řadě třeba si vyjasnit pojmy, především vidět rozdíl mezi malou českou politickou stranou ČSSD a sociální demokracií jako ideou či hnutím, které se touto ideou inspirovalo, tedy hnutím dělnickým. 

ČSSD je pro mnoho komentátorů vyřízena, tak ji vyřiďme taky hned na začátku.


 

V "Česku", jak vidíme na mnoha příkladech, není obtížné zorganizovat  "politickou stranu" a získat hned v příštích volbách skoro pět procent hlasů voličů, potřebných ke vstupu do poslanecké sněmovny. Také není problémem se nějaké už existující strany zmocnit a přizpůsobit ji obrazu svému. Dejme tomu udělat z původně dělnické strany stranu tzv. centristické levice.

To se stalo právě s ČSSD. Příklad nám dává jeden z protagonistů takového "vykuchání", někdejší ministr za ČSSD Jan Mládek:  Kandidatura ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové do čela ČSSD nevyvolává u některých dříve vysoce postavených sociálních demokratů nadšení. „Pokud ČSSD převezme Jana Venezuela tak to je pro ČSSD definitivní Konečná,“ napsal na Twitteru Jan Mládek, zdroj idnes.cz. Ach, jak vtipné...

Tento pán kdysi šéfoval Masarykově dělnické akademii a prosadil její přejmenování na, považme, Masarykovu demokratickou akademii.

Vivisekce? ANO, přesně tak! Zkratka MDA zůstala, obsah se vytratil.

ČSSD se zmocnili relativní mladíci s univerzitními tituly, v oblecích s kravatami a dovedli ji až do područí kapitalistického oligarchy.

Jenže sociální demokracie není jen Hamáček, jak si myslí mnozí "politologové", hlavně ti amatérští.

Kdybychom byli jízliví, tak bychom je poučili, že sociální demokracie bude mít brzy spolkového kancléře v Německu, v Rakousku je to jen otázka delšího časového horizontu.

Tedy v sousedních zemích, kde v minulosti vzniklo to zatracované, ba nenáviděné dělnické hnutí. Kdo si ho spojil, tak jako někteří naši politici i politologové, pouze s komunistických hnutím či u nás konkrétně s KSČ, s tím se bavit nemusíme. Je vedle jako jedle.

Ať si to naštuduje, pokud se nebojí takových strašáků, jako byli Karel Marx a Bedřich Engels. Jejich definice dělnické třídy není jen představou "makáčů s krompáčem", ale je to charakteristika třídy námezdně pracujících, jejichž zástupcem v politice by měla být také strana, která si chce říkat sociálně demokratická.

Ale to si ta strana musí sama zasloužit. Jestli to dokáže ČSSD s "Janou Venezuelou" či KSČM s Kateřinou Konečnou či nějaká "nová" levice, jako je například Die Linke v Německu, není zase až tak důležité.

Hamáčkové a mládkové to určitě nebudou...

P.S. Fotka je z rozhovoru televize SRF, kde se skutečně řeší budoucnost levice bez předsudků. Dostupné na YouTube. Téma je Karel Marx a krize kapitalismu.

-2
Vytisknout
2613

Diskuse

Obsah vydání | 1. 11. 2021