Hovořme o domácí oligarchii, která dobyvačně kolonizuje ČR

27. 10. 2021

čas čtení 12 minut



 
Albín Sybera:

Vážení, diváci Britských listů, zdravím vás. Je tady se mnou dnes velmi zajímavý host, bývalý redaktor Deníku Referendum. Kampaňér Platformy pro environmentální a sociální otázky. V minulosti jsme tady s Janem Čulíkem hovořil o tom, jak je česká politika svým způsobem zacyklená v atmosféře a kleptokratických vztazích sahajících až do osmdesátých let, a vzhledem k tomu, že Josef Patočka publikoval řadu textů o české energetice, o vlivu českých společností na českou energetiku, tak bych si tady možná dovolil tímto navázat a zeptat se, zda je možné, že v současné české společnosti velké společnosti oligarchické jako například Sev.en Energy nebo EPH Daniela Křetínského jsou do určité míry tvarovány velkým těžkým průmyslem Československa sedmdesátých-osmdesátých let.

 

Josef Patočka:

Jestli se to takhle teoreticky dá pojmout? Co myslím, že je zásadní, je, že tady vybudoval minulý režim, ten státně socialistický režim ekonomiku založenou hodně na těžkém průmyslu a vlastně tu po převratu a po nástupu  demokracie a současně  kapitalistické ekonomiky,  během  privatizace v devadesátých letech do velké míry tady tyhle ty klíčové sektory rozchvátily, rozparcelovaly si rúzné struktury a naprostá většina těch nejbohatších a nejvlivnějších a nejproblematičtějších oligarchů, ať už je to Babiš nebo nebo Tykač nebo Křetínský, tak  to bohatství, ze kterého pocházejí tady tyhle ty struktury, které máme spojené s těmito jmény, má  původ v divoké privatizaci, kdy  jsme se rozhodli z nějakého důvodu dát strašně obrovský vliv a bohatství několika málo lidem a to se nám teď všelijak vrací, ať už v podobě Babiše a ANO. Tady máme tenhleten politicko-ekonomický moloch, který tíhne k tomu  ovládnout politiku a omezovat pluralitu mediální, politickou, ekonomickou a tak dále. Podobným způsobem ale myslím, že u Babiše tp vůbec nekončí. Podobně to funguje i v energetice. Jednak je sice ČEZ, ale pak tady máme energetické oligarchy, uhlobarony. Typicky jsou to  jména Tykač, Křetínský, která strašně komplikují řešení třeba ekologických problémů a klimatické krize. Což je určující otázka dneska pro budoucnost naší civilizace.

Albín Sybera:

Vy jste vlastně ve svých textech myslím si, že velmi zajímavým způsobem a myslím si, že do velmi přístupné úrovně detailů zdokumentoval, zdokladoval, jak společnosti právě jako Sev.en Energy, v oblasti nejenom regionálního nebo geografického působení svých firem, ale právě i v oblasti politiky a vůbec i veřejného nebo celospolečenského diskurzu se snaží ovlivňovat veřejné mínění, veřejné dění. Myslíte si, že tohleto je právě něco, co bylo charakteristické i pro působení Andreje Babiše a dalších oligarchů, že to zkrátka není, jak jste naznačoval, něco, co se týká jenom agrofertizace České republiky, o které se hovoří právě v souvislosti s vládou ANO?

Josef Patočka:

Myslím, že to tak je rozhodně. Je vidět, že  Křetínský a  zájmy kolem Křetínského  jsou historicky spojené spíš než s ANO s ODS.  Není úplně náhoda, že  pro Křetínského pracuje dneska bývalý premiér Topolánek. Tomu se říká efekt otočných dveří, když  odcházejí takhle vysocí politici, pomůžou nějakému byznysu během své politické kariéry a pak dostanou dobré místo někde. Tohle mi přijde, že to lze vnímat jako jeden z těch případů. U Tykače zase je napojení na sociální demokracii, historicky, už od Zemanových dob, kdy dokonce Tykač byl poradcem prvního Zemanova ministra financí, Svobody, tuším, který pak skončil odsouzen za nějaký privatizační podvod a jak já jsem to popisoval v severních Čechách, tam ta vazba na sociální demokracii byla velmi výrazná. Tohle jsou příklady toho, jakým způsobem oligarchické struktury nenápadněji než Babiš, ale často vlastně tím nebezpečněji, si podřizují  politiku.

Demokratická politika má fungovat tak, že se v ní vyjednává transparentně o nějakém veřejném zájmu a místo toho se nám to tady plíživě proměňuje v systém, ve kterém si ohýbají pravidla ve svůj prospěch ti nejmocnější, nejbohatší jedinci a korporace a Křetínský a Tykač si myslím, že to jsou úplně stejně dobré příklady jako Babiš. Politika, co jsem se o ní zmiňoval, a pak jsou to i média. Křetínského Czech News Center, info.cz, když se podíváme, jakým způsobem píše o energetice. A to nejenom ve prospěch Křetínského, ale třeba právě i toho Tykače. Když člověk sleduje, jakým způsobem komunikuje, jakým způsobem se snaží ovlivňovat veřejnou debatu Tykačova Sev.en Energy tak není náhoda, že to často dělá právě přes texty, které vycházejí na info.cz Křetínského. A týká se to i veřejnoprávních médií. Je tu  investigace Ondřeje Nováka z Hlídacího psa, velmi pozoruhodná o vazbách Pavla Matochy, jednoto z té party takových těch krajně pravicových až fašizujících radních v mediálních radách. Lipovská, Xaver Veselý a spol. Tak u toho u toho Matochy jsou zajímavé doložené vazby právě na Tykače, respektive materiály investigativní, které to prokazují, že tam ty vazby jsou, nebo se to snaží prokázat.

Albín Sybera:

Tam je vlastněi hrozně zajímavá ta míra, do jaké se šíří takový ten antizelený diskurs těch krajně pravicových stran, které jste zmiňoval. Podobně,  jako se velmi hovoří především o agrofertizaci země, tak se podobným způsobem hovoří o Mafře, o mediální skupině Andreje Babiše, a mně přijde, že Czech News Center, z toho z této diskuze zůstává tak v lepším případě úplně vyjmuto, anebo se prostě přechází mlčením. Co byste k tomu řekl?
 

Josef Patočka:

No tak u toho Babiše to je nejvýraznější, takže to je nějakým způsobem pochopitelné. Ale ano. Podle mě je potřeba mluvit nejen o Mafře, ale i v obecnějším hledisku o oligarších. Oligarchové, zvlášť v dnešní době, si nepořizují média proto, aby, jak to bezelstně říkal Andrej Babiš, o nich psala pravdu. Používají je právě samozřejmě i jako vlivové nástroje  a nemusí to ani být  ta představa, že Michal Půr z info.cz má každý den na telefonu Daniela Křetínského, který mu před ranními redakčními poradami udílí pokyny. To tak  samozřejmě vůbec být nemusí, ale je to prostě i to, že  oligarcha svými  obrovskými prostředky dává  prostor i

Takže samozřejmě, že Daniel Křetínský chce tady mít nějaké vlivné médium, rád zadotuje tam ta pracovní místa takovým těm Půrům a Paličkům, aby psali nesmysly o zeleném Talibánu a o Evropské unii a o  tom, jak klimatická krize vlastně vůbec není problém.

Tohle není nic nového. Když se podíváme do Ameriky  na veřejnou debatu ve Spojených státech nebo na Západě, tam tohle frčí od sedmdesátých-osmdesátých let, tam si ropné a uhelné korporace najímaly nejenom svoje média, ale i svoje vědce, tam zakládaly falešná vědecká pracoviště, často to byli lidi předtím najatí tabákovým průmyslem, aby popírali zdravotní důsledky kouření. Cílem není nutně přesvědčit lidi, ale zasívat zmatek a chaos. Paralyzovat společnost, paralyzovat demokratickou debatu a možnost dobrat se nějaké shody ve společnosti, to je ta zásadní strategie.

Albín Sybera:

Opanovat veřejný diskurs.

Josef Patočka:

Opanovat veřejný diskurs a  rozštěpit ho, rozbít, aby lidi ničemu nevěřili. A to vidíme, že  info.cz do velké míry oni tady  vlastně aplikují tenhleten model. I to vyvolávání kulturních válek. To je model vymyšlený přesně ropným průmyslem s napojenými republikánskými politiky, vlastně s tím fakt nejhorším z  korporátně kapitalistických struktur  v Americe. Tak to oni tady replikují u nás.

Albín Sybera:

Zajímavé ale je, že vlastně když můžeme například sledovat volební kampaň v Německu u našich sousedů, tak tam je ten předvolební veřejný diskurs v podstatě tvarován tím, jak se politické subjekty postaví k otázce klimatické změny. U nás sledujeme-li volební kampaň, tak mám dojem, že je to spíš trošku nastavené tak, jak moc, nebo do jaké míry jsou ochotny politické strany kritizovat politiku nejenom českou, ale i v  širším kontextu unijní politiku k tomu, jak se ke klimatickým změnám postavit. Myslíte si, že to,  o čem tady spolu hovoříme, právě ten vývoj několika let, kdy se velkým společnostem podařilo rozšířit svůj vliv i na média, je vlastně to,  čím se to projevilo i do té letošní volební kampaně?

Josef Patočka:

Určitě se to projevuje. To naše členství v Evropské unii  má svoje určité stinné stránky. Jsme v postavení semiperiferní ekonomiky, kde  spousta lidí neřeší klimatickou krizi jako svůj primární životní problém, i když právě na ně dopadne nejhůř, protože bohatí mají nejvíc možností odletět někam na Aljašku nebo na Nový Zéland, a tam se zašít, ale vlastně lidi řeší ne konec světa, ale konec měsíce, abych tak řekl.   Ale potom je vlastně paradoxní, když struktury, které tohle je do určité míry, způsobily, sídlí v daňových rájích třeba jako Tykač a nepřispívají tady tak, jak by měly do veřejných rozpočtů.

Mimo jiné proto tady máme sociální situaci horší než v Německu. Tak  toho vlastně zneužívají a snaží se poštvat ty lidi, kteří na tom nejsou dobře v České republice, proti Evropské unii. A tohle je model, který hrozně dobře funguje PiSu v Polsku,  Orbánovi v Maďarsku, vlastně celé té krajní pravici.

Utáhnout lidi. Zaplavit veřejnou debatu nepodstatnými tématy, kulturními válkami,  jako kdyby největší náš problém byl jestli budou v nějakých institucích unisexové nebo oddělené záchody a jsou hrozně rádi, že lidi se hádají do krve o tomhle, aby nikdo nemusel řešit, proč tady kontrolujou  ekonomiku zčásti korporace, zčásti oligarchové, kteří nepřispívají do společného, na společné věci spravedlivým dílem.

A proč  se tady  evropská klimatická politika, které  potřebujeme  víc, reálně, potřebovali bychom ty emise snížit rychleji, proč se tady kritizuje tímto způsobem?  Za to nesou odpovědnost i oligarchické struktury, které vysávaly peníze z  uhlí. A teď se chystají vlastně vysávat i evropské transformační fondy, které sem paradoxně jdou.

Ony budou zneužívat toto téma proti samotné ekologické transformaci a proti Evropské unii a myslím, že se tomu nedá čelit jinak než  přitakat oprávněným požadavkům lidí po tom, aby ten proces byl spravedlivý. A přenášet pozornost na ty skutečně problematické struktury. Tady naše i domácí. Nejde o Evropskou unii, ale pojďme se bavit o domácí oligarchii, která  si tady privatizuje republiku a chová se tady často jako okupační mocnost na dobytém území.

Albín Sybera:

Velmi zajímavé myšlenky, děkuji za pozornost a těším se někdy opět na shledanou. Na shledanou.

Josef Patočka:

Taky na shledanou.


 

1
Vytisknout
2864

Diskuse

Obsah vydání | 2. 11. 2021